Články odjinud

Mašínové dráždí ty, kteří před režimem ohnuli páteř, tvrdí výtvarník Jaromír 99

Mašínové dráždí ty, kteří před režimem ohnuli páteř, tvrdí výtvarník Jaromír 99

Výtvarníkovi Jaromíru Švejdíkovi, který vystupuje pod jménem Jaromír 99, vyšla před Vánoci nová kniha Zatím dobrý. Autor podoby železničáře Aloise Nebela i komiksového Zátopka se tentokrát pustil do stále kontroverzního příběhu skupiny bratří Mašínů. Přestože téma dle svých slov nezvolil z ideologických důvodů, ale kvůli zajímavému ději, začal už dostávat nenávistné reakce. „Lidé to berou pořád příliš osobně a někteří se diví, jak můžu proboha kreslit komiks o Mašínech... Jako by se někdo v Hollywoodu ptal filmařů, jak můžou točit o Hitlerovi. Důležité je přece předat ten příběh, úsudek si může udělat každý sám,“ vysvětluje Jaromír 99.

Proč jste si pro svoji novou knihu vybral právě příběh skupiny bratří Mašínů?

Popravdě, já jsem si ho nevybral, vybral mi ho Honza Novák (poznámka: autor předlohy Zatím dobrý), se kterým jsem už pracoval na Zátopkovi. A se kterým se mi dobře spolupracuje. Příběh Mašínů mě zaujal a věděl jsem, že to bude dobré. Zároveň jsem ale tušil, že budu muset hodně krátit.

Jak moc jste musel do předlohy zasahovat? Vynechal jste některé situace?

Moc ne, spíše jsem vynechával scény, které podle mě nebyly nezbytné pro vyznění příběhu. Třeba jak Mašíni zakopávali zbraně, nebo se scházeli někde v kavárně. Komiks totiž umožňuje dělat zkratky a předpokládá se, že čtenář si dost věcí dokáže domyslet i představit. Zároveň to příběh značně zrychluje. Knihu můžete číst třeba šedesát hodin, zatímco stejný příběh jako komiks vám zabere třeba dvě hodiny.

V jakých fázích komiks vznikal?

Honza Novák mě předlohou strašil už při práci na Zátopkovi. Ten příběh je dobrý, k takovému se nedostanete každý den. Nevzal jsem to z nějakých ideologických pohnutek, abych čtenářům vyprávěl, že Mašínové byli hodní, nebo zlí. Nejdříve jsem si přečetl knihu Zatím dobrý. Potom jsem začal hledat dobové fotografie hlavních postav a vytvořil jsem si manuál, abych věděl, jakým způsobem je budu kreslit. Při tvorbě komiksu musíte vždy použít nějaký prvek, podle kterého se jednotlivé postavy dají rozeznat. To bylo zrovna u Mašínů celkem těžké, protože jsou bratři. A jsou si tedy podobní. Navíc hrdinů, členů skupiny, bylo pět. Snáze se kreslí příběhy, které mají jen jednoho hrdinu. Pomohli jsme si tedy tím, že ústřední pětici jsme vybarvovali červeně, aby se čtenář lépe orientoval.

Po vytvoření manuálu přijde dlouhá fáze, kdy se podle scénáře kreslí storyboard, což jsou skici, do kterých si zaznamenávám už jednotlivé scény. A rozděluji si je po stránkách. To je nejvíce tvůrčí, ale také nejtěžší fáze celého procesu. Když to mám hotové, začnu kreslit už naostro. Přitom přemýšlím nad celým designem příběhu, aby vyvolával jako celek nějakou emoci. Třeba u Zátopka jsem chtěl, aby z toho byla cítit ta padesátá léta a socialistické malby a plakáty. Když jsem přemýšlel nad Zatím dobrý, vzpomněl jsem si, jak jsem jako malý našel na půdě stará vydání Junáka. Právě ta estetika starých časopisů mě inspirovala, abych podobně nakreslil příběh o Mašínech. Chtěl jsem, aby ta knížka působila jako by ji čtenáři našli někde zastrčenou na půdě.

Komiks Zatím dobrýKomiks Zatím dobrýautor: Archiv nakladatelství Argo a Paseka

Co bylo na zpracování nejtěžší? Množství postav?

Alois Nebel byl lehký, protože jeho postavu jsem si mohl kompletně vymyslet, byť jsem jeho podobu hledal také dlouho. V Zatím dobrý jsem samozřejmě takovou volnost neměl. Musím říct, že mě ale překvapilo, jak dobře Mašíni vypadali, protože si je už pamatuju jen jako starší pány. Ale ta vzájmená podoba, ta mě práci komplikovala.

Celkem těžké bylo také zachycení prostředí. V Nebelovi všechna ta místa znám, protože jsem sám ze Sudet. Když jsem psal Zátopka, tak jsem si většinu míst osobně objel, případně existují záznamy ze závodů. U Mašínů jsem těch materiálů moc neměl. Jsem moc rád, že existuje služba Google Street View, protože mi dost usnadnila práci. Díval jsem se třeba, jak vypadají stavby na německé straně hranic, kudy skupina šla. Něco jsem si ale i trochu domýšlel. Třeba podobu domečku, do kterého synové docházeli za svojí maminkou. Já jsem ale ani nechtěl, aby byl ten komiks precizně dokumentární.

Když jste vytvářel komiksovou podobu Mašínů, vycházel jste spíše z fotografií, nebo jste se s nimi i osobně setkal?

Studoval jsem různá videa, i když z těch nedokážu určit jejich podobu v mládí, ale spíš jen typ jejich osobnosti. Především jsem vycházel z fotek. Nesetkal jsem se s nimi osobně, ale doufám, že se jim to bude líbit.

Josef Mašín do Česka nejezdí. Když ale tvoříte příběh, ve kterém vystupují i dosud žijící osobnosti, snažíte se s nimi setkávat, abyste se třeba vyhnul nepřesnostem?

Popravdě, z toho by mohly být spíše problémy. Teď jsem v tom spoléhal především na Honzu Nováka, který Mašínovy osobně zná, takže věřím, že pohlídal správnost příběhu. Jednoduší je samozřejmě ztvárňovat nereálné postavy. Ta moudra, co říká například Alois Nebel, jsou modra, která říkal můj a Járův táta (poznámka: autor předlohy Aloise Nebela Jaroslav Rudiš).

Komiks Zatím dobrýKomiks Zatím dobrýautor: Archiv nakladatelství Argo a Paseka

Stalo se už někdy, že Vám někdo vyčítal, jak jste někoho, nebo něco nakreslil?

To se mi samozřejmě stává. I když si dávám velký pozor, tak tam vždycky jsou nějaké drobné chyby. V Aloisi Nebelovi nám třeba železničáři vyčítali, že jsme měli špatně nastavené semafory, když přijížděl vlak. U Zátopka prošlo snad vše v pořádku, jen jsem si všiml, že přestože komiks zaznamenává velkou část jeho života, tak jsem ho kreslil stále stejně a není příliš vidět, že by stárnul. U Mašínů zatím o ničem nevím, ale je jasné, že i tam se může něco objevit.

Příběh bratří Mašínů stále ve společnosti vyvolává emoce. Jste připravený i na nenávistné reakce, které by Vám kvůli tomu mohly chodit?

Ty dostávám už teď. Na facebooku mi třeba někdo nadával do nemakačenků, což mě nejvíc rozčílilo, protože si myslím, že makám víc než Babiš, a to je co říct... Když se s nějakou knihou blížím do finále, tak pracuji nonstop včetně víkendů. Ty nadávky se ale nedají brát vážně. Neřeším je.

Proč podle Vás Češi stále vnímají ten příběh tak rozporuplně?

Dokud budou existovat pamětníci doby a budou předávat dál své myšlenky, které jim vštípili už komunisti, tak ty postoje budou stále stejné. Mašínové měli odvahu a nebáli se bojovat proti zlu. Z toho důvodu fungují jako výčitka svědomí pro ty, kteří naopak páteř ohnuli a režim uznali. Takovým lidem vadí každý, kdo není součástí masy. Taky jsem to zažil, byť v daleko menším měřítku. Měli jsme tehdy dlouhé vlasy a jen to stačilo, aby nás nesnášeli. Když jsem byl ve škole, tak nás tam učili, že musíme cítit třídní nenávist. Od té doby mi bylo jasné, že s tímto režimem nechci mít nic společného, protože jsem nechápal, proč bych měl někoho bez důvodu nenávidět. Proto je podle mě důležité tuto historii stále připomínat, třeba i formou komiksu, která je mladším třeba i bližší, ale ukazuje absurdnost a vykloubenost té doby.

Přesto si myslím, že časem se pohled na osud Mašínových změní a lidé to budou vnímat primárně jako velký příběh. Teď to berou pořád příliš osobně a někteří se diví, jak můžu proboha kreslit komiks o Mašínech... To je, jako by se někdo v Hollywoodu ptal filmařů, jak můžou točit o Hitlerovi. Důležité je přece předat ten příběh, úsudek si může udělat každý sám. 

V poslední době vychází čím dál více historických komiksů – kromě Zatím dobrý a Zátopka třeba Tři králové, Návrat krále Šumavy, nebo TGM. Čím si najednou ten boom vysvětlujete?

Já dělím komiksy na superhrdinské, které popravdě příliš nečtu, a na výpravné, které se nazývají podle mě trochu nešikovně graphic novel. Když jsem před několika lety připravoval Kafkův Zámek, nabízel jsem nakladatelům různé autentické a biografické příběhy. Tehdy mě ale odmítli s tím, že to nevydávají, protože o to není zájem. Dneska jsou tyhle komiksy všude. Navíc v Česku máme dějiny rádi, takže i proto to tady tak dobře funguje.  

Příběh bratří Mašínů a jejich rodiny vyprávěl spisovatel Jan Novák už v románu Zatím dobrý (2004) jako strhující, napínavý western, za který získal cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku.Příběh bratří Mašínů a jejich rodiny vyprávěl spisovatel Jan Novák už v románu Zatím dobrý (2004) jako strhující, napínavý western, za který získal cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku.autor: Archiv nakladatelství Argo a Paseka

Existuje příběh, nebo osobnost, které byste nechtěl kreslit?

Určitě bych nechtěl dělat osudy diktátorů, třeba Stalina, Hitlera a podobně. Když jsem v Zátopkovi musel kreslit Gottwalda, tak mi to fyzicky skutečně nedělalo dobře. Také nerad kreslím politiky. Občas mě ale někdo naštve tak, že udělám nějakou karikaturu a pak si vyčítám, že jsem tomu věnoval dvě hodiny.

Měl jste jako dítě rád komiksy?

Já jsem vyrostl na Rychlých šípech, které jsem také sbíral. Samozřejmě se mi líbil i Junák a Vpřed. Měl jsem rád i příběhy Otakara Batličky a kresby Gustava Kruma a Zdeňka Buriana, to byl můj svět. Stále se z nich snažím vycházet. A z Albatrosu mě teď oslovili, abych udělal Foglarův Boj o první místo, takže se teď obloukem vracím k tomu, o čem jsem vždycky snil.

Loni vznikla také kniha s novými příběhy Rychlých šípů. Nechtěl byste někdy kreslit je?

To by byla velká výzva a hodně bych si to rozmýšlel. Myslím, že už je to celkem vyčerpané téma. Navíc je to pro mě skoro posvátná věc, takže Šípy mám radši jen doma v krabici.

Pamatujete si, jakou postavu jste nakreslil jako první a kdy?

Nejdřív jsem začal kreslit kovboje, to mi bylo asi pět. Pamatuju si, jak jsem řekl tátovi, aby mi ukázal, jak to mám udělat, a potom jsem to napodoboval. Časem jsem se zdokonaloval, kreslil jsem kovbojům různé šátky a pistole. Vždycky jsem chtěl být ilustrátorem dobrodružných knih.

A nemáte chuť se k tématu Divokého západu vrátit?

Mašíni byli pro mě takový středoevropský western. Nejsem si jistý, jestli by čtenáři o příběhy z Divokého západu měli ještě zájem. Myslím, že bychom spíš komiks měli posouvat někam dál.  

 

Články odjinud