Výtvarníkovi Jaromíru Švejdíkovi, který vystupuje pod jménem Jaromír 99, vyšla před Vánoci nová kniha Zatím dobrý. Autor podoby železničáře Aloise Nebela i komiksového Zátopka se tentokrát pustil do stále kontroverzního příběhu skupiny bratří Mašínů. Přestože téma dle svých slov nezvolil z ideologických důvodů, ale kvůli zajímavému ději, začal už dostávat nenávistné reakce. „Lidé to berou pořád příliš osobně a někteří se diví, jak můžu proboha kreslit komiks o Mašínech... Jako by se někdo v Hollywoodu ptal filmařů, jak můžou točit o Hitlerovi. Důležité je přece předat ten příběh, úsudek si může udělat každý sám,“ vysvětluje Jaromír 99.
Proč jste si pro svoji novou knihu vybral právě příběh skupiny bratří Mašínů?
Popravdě, já jsem si ho nevybral, vybral mi ho Honza Novák (poznámka: autor předlohy Zatím dobrý), se kterým jsem už pracoval na Zátopkovi. A se kterým se mi dobře spolupracuje. Příběh Mašínů mě zaujal a věděl jsem, že to bude dobré. Zároveň jsem ale tušil, že budu muset hodně krátit.
Jak moc jste musel do předlohy zasahovat? Vynechal jste některé situace?
Moc ne, spíše jsem vynechával scény, které podle mě nebyly nezbytné pro vyznění příběhu. Třeba jak Mašíni zakopávali zbraně, nebo se scházeli někde v kavárně. Komiks totiž umožňuje dělat zkratky a předpokládá se, že čtenář si dost věcí dokáže domyslet i představit. Zároveň to příběh značně zrychluje. Knihu můžete číst třeba šedesát hodin, zatímco stejný příběh jako komiks vám zabere třeba dvě hodiny.
V jakých fázích komiks vznikal?
Honza Novák mě předlohou strašil už při práci na Zátopkovi. Ten příběh je dobrý, k takovému se nedostanete každý den. Nevzal jsem to z nějakých ideologických pohnutek, abych čtenářům vyprávěl, že Mašínové byli hodní, nebo zlí. Nejdříve jsem si přečetl knihu Zatím dobrý. Potom jsem začal hledat dobové fotografie hlavních postav a vytvořil jsem si manuál, abych věděl, jakým způsobem je budu kreslit. Při tvorbě komiksu musíte vždy použít nějaký prvek, podle kterého se jednotlivé postavy dají rozeznat. To bylo zrovna u Mašínů celkem těžké, protože jsou bratři. A jsou si tedy podobní. Navíc hrdinů, členů skupiny, bylo pět. Snáze se kreslí příběhy, které mají jen jednoho hrdinu. Pomohli jsme si tedy tím, že ústřední pětici jsme vybarvovali červeně, aby se čtenář lépe orientoval.
Po vytvoření manuálu přijde dlouhá fáze, kdy se podle scénáře kreslí storyboard, což jsou skici, do kterých si zaznamenávám už jednotlivé scény. A rozděluji si je po stránkách. To je nejvíce tvůrčí, ale také nejtěžší fáze celého procesu. Když to mám hotové, začnu kreslit už naostro. Přitom přemýšlím nad celým designem příběhu, aby vyvolával jako celek nějakou emoci. Třeba u Zátopka jsem chtěl, aby z toho byla cítit ta padesátá léta a socialistické malby a plakáty. Když jsem přemýšlel nad Zatím dobrý, vzpomněl jsem si, jak jsem jako malý našel na půdě stará vydání Junáka. Právě ta estetika starých časopisů mě inspirovala, abych podobně nakreslil příběh o Mašínech. Chtěl jsem, aby ta knížka působila jako by ji čtenáři našli někde zastrčenou na půdě.
