Mezi Izraelem a Hamásem. Jsme v největším vězení světa, tvrdí ztracená generace Pásma Gazy

vkr

08. 08. 2017 • 13:00

„Jsme ztracená, zbytečná generace,“ vypráví. Na západě by se jim říkalo mileniálové – lidé před třicítkou dobře obeznámení s trendy a moderním světem, kteří se rozhodují, kterým směrem se v životě vydat. V Pásmu Gazy však věci fungují jinak. Okolo šest kilometrů široké a čtyřicet kilometrů dlouhé enklávy je Izrael a téměř neprostupné hranice. Jižní hraniční přechod s Egyptem je už přes čtyři roky uzavřený. Uvnitř se lidé snaží zabavit, situace ale mnohým připomíná nepovedený sociální experiment, který každou chvíli zkolabuje.

„Deset let poté, co Hamas převzal nad pásmem Gazy kontrolu, se ekonomika regionu zmítá mezi neschopností, válkou a permanentní blokádou,“ tvrdí reportéři deníku Washington Post. Práce je málo a základní služby jsou limitované.

„Naši vůdci nás zklamali,“ tvrdí příslušníci mladé generace. Naráží mimo jiné i na to, že sedm z deseti obyvatel Gazy musí spoléhat na humanitární pomoc.

„Neděláme vůbec nic,“ odpovídá čtyřiadvacetiletý Bilal Abusalah na otázku, jak on a jeho přátelé tráví dny. Vyučil se ve zdravotnictví, nyní si ale jen příležitostně vydělává prodejem oblečení. Má mobilní telefon, facebookovou stránku a jinak je věčně bez peněz. „Jsme generace, která jen čeká,“ dodává. Jeho přátelé žijí podobně. Tu a tam si přivydělají pár drobných, do deseti dolarů za den. Obsluhují v kavárně v době špičky, nechají se příležitostně najmout na stavbu. Přežít ze dne na den, bez perspektivy.

Plnohodnotně se v Gaze žít nedá. Elektřina funguje jen omezeně a nezaměstnanost mezi mladými je 60 procent, jedna z nejvyšších na světě. Světové organizace a think tanky se na základě toho předhánějí v katastrofických scénářích. Pásmo Gazy je podle mnohých názorů papiňák, který může vybouchnout každým okamžikem.

Odejít tato generace jednoduše nemůže. Izrael blokuje dopravu na moři i na souši, hraniční přechod do Egypta skrze město Rafah je již čtyři roky zavřený. V roce 2008 unikla skrze WikiLeaks zpráva, že Izrael se snaží ekonomiku Pásma Gazy udržovat stále na pokraji kolapsu. Podle posledního průzkumu by přitom víc než padesát procent lidí Gazu opustilo, pokud by k tomu dostali šanci, klidně by si i hledali práci v „ďábelském“ Izraeli.

„Pokud by se hranice s Izraelem otevřely, hned bych se tam vypravil a začal tam pracovat. Neměl bych s tím nejmenší problém,“ potvrzuje jeden z mužů. „Jsem zoufalý. Chci práci, chci peníze, musím nastartovat svůj život,“ dodává.

Bezvýchodná situace žene mladé na síť, kde je rozdíl oproti západnímu světu ještě viditelnější. Každý má telefon, v něm přístup na facebook, twitter, instagram a Snapchat. To však k nalezení smyslu života nestačí. „Nekonečná nuda. Čas zde plyne extrémně pomalu, myslím, že jakoby tu utíkal jiným tempem než ve zbytku světa,“ shrnuje potíže Mohamad.

SDÍLET