Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Milion zavražděných Židů stále zůstává bez jména. Jejich osudy možná nikdy nebudou známé

Milion zavražděných Židů stále zůstává bez jména. Jejich osudy možná nikdy nebudou známé

Osudy rozvrácených židovských rodin plní listy novin i knih už léta. Nových a dosud neobjevených příběhů ale zvolna ubývá s tím, jak stárnou pamětníci, kteří o nich mohou podat svědectví. O některých nacistických obětech se zřejmě svět už nikdy nedozví. O osudu více než milionu zavražděných evropských židů se stále nic neví. A naděje na vypátrání jejich příběhu klesá.

„Můj otec byl učenec. Stále ležel v knihách. Byl to ale i úspěšný podnikatel, který se dokázal postarat o rodinu,“ vzpomíná Giselle Friedmanová, která před válkou žila v československém Chustu. Naposledy otce Wolfa Friedmana viděla při vstupní selekci v Osvětimi. V říjnu v roce 1944 pak do ženské části tábora dle svědectví přišel někdo, kdo tvrdil, že má zprávu pro všechny z Chustu, kdo přežili. Muž se právě vrátil z práce v dolech a přišel říct, že zítra je chtějí odstranit. Druhý den zemřel v plynové komoře. Byl to Gisellin otec.

Zachycená svědectví jsou vítězstvím nad nacismem

Svědectví o jeho osudu nyní přišla Gisella za podpory televize BBC zaznamenat do izraelského památníku Yad Vashem, který se snaží sbírat osudy všech zemřelých šesti milionů židů. V současnosti má záznam o 4,7 milionu obětí. O těch ostatních se nic neví. Kdo byli, co dělali, nebo jaké byly jejich poslední chvíle. Jejich osudy mizí v propadlišti dějin tak rychle, jak odcházejí poslední pamětníci nacistických zrůdností.

„Každé nové jméno v naší databázi je pro nás důležité. Každý znovuobjevený osud, který můžeme zaznamenat, je pro nás vítězstvím nad nacisty, kteří se nás snažili vymazat z povrchu země,“ tvrdí ředitel Síně jmen v památníku Yad Vashem Alexander Avram.

Pomáhají pamětníci i nacistické archivy

Svědectví o obětech se do památníku dostávají dvěma způsoby. Jednak díky svědkům jako je Giselle Friedmanová, jednak díky nemnoha dochovaným dokumentům nacistů. Ještě před pěti lety se měsíčně objevilo dva tisíce nových příběhů, nyní číslo pokleslo na 1 600 za měsíc. Statistika potvrzuje trend – pamětníci vymírají. A s tím umírá i poslední možnost zachovat svědectví o více než milionu obětí nacistů, o kterých se zatím nic neví.

Památník se proto snaží upozorňovat veřejnost na důležitost zachycení osudu obětí. Pro jejich příbuzné bylo roky nemyslitelné a bolestivé o ztrátě rodiny mluvit. Poprvé dokázali na své blízké veřejně poukázat třeba až po 30 nebo 40 letech. „Když vyplňují informace o svých rodičích, dětech a příbuzných, může to na ně působit jako určitá forma terapie. Nemohou je sice důstojně pohřbít, ale mohou o nich podat svědectví, které zde zůstane navždy,“ potvrzuje Martin Auerbach, která v Jeruzalémě řídí organizaci Amcha, která pomáhá přeživším holocaustu.

Tři čtvrtě milionu zabitých dětí nemá jméno

V západní Evropě už Yad Vashem ví o identitě 95 % zemřelých Židů. Mnohem horší situace je na východě kontinentu. Nacisté zde často bez jakýchkoli záznamů likvidovali nebo posílali na smrt celé židovské komunity. Nezbyl nikdo, kdo by mohl podat zprávu.

Nejhorší je situace s identifikací dětí. V koncentračních táborech jich zemřelo 1,5 milionu. Jméno ale veřejnost zná jen u poloviny z nich. „To je jedna z nejsmutnějších věcí. Často tu máme příběhy lidí, u kterých je poznámka, že měli tři nebo čtyři děti. Jak se jmenovaly a co se jim stalo, už si ale většinou nikdo nepamatuje,“ dodává Avram.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744