Tragický zvrat v životě nejslavnějšího afrického Pygmeje způsobil pouhý rozmar organizátorů Louisianské prodejní výstavy v St. Louis roku 1904. Ve snaze oslavit lidský pokrok a hlavně ve snaze zdůraznit vlastní nadřazenost se pořadatelé rozhodli vytvořit antropologickou expozici. "Od temných primitivních časů k nejvyššímu osvícenství, od divošství k občanské společnosti, od egoismu k altruismu." Tak znělo motto oné výstavy, jejímž zlatým hřebem měly být živé exempláře z Afriky. Konkrétně Pygmejové, kteří měli symbolizovat nejnižší evoluční stupeň člověka.
Na pomoc organizátorům přispěchal Samuel Philips Verner. Dobrodruh z prominentní americké rodiny již dříve přivezl z oblasti dnešního Konga rozsáhlou sbírku uměleckých předmětů. S Pygmeji tak byl velmi dobře obeznámen. Navíc byl i přítelem Leopolda II. Belgického, který zde vládl a je dle dnešních odhadů zodpovědný za smrt až 15 milionů Afričanů. Pořadatelé shledali, že pro Vernera by odvoz několika Pygmejů neměl být problém, a vyslali ho tudíž do Afriky.
Expediční loď vyplula z New Yorku, v Londýně dle dobových záznamů nakoupila velké množství zbraní a munice a odtud už vyrazila přímo do Konga. 20. 3. 1904 odeslal Verner vítězný dopis zpět svému zaměstnavateli. První Pygmej byl na palubě. Jednalo se právě o Otu Bengu. Jak k němu Verner vlastně přišel, už se asi nikdy nedozvíme. V bohatém výčtu historek, které vykládal tisku, se objevovalo vše od směnného obchodu s Otovým náčelníkem až po adrenalinovou záchranu z rukou pralesních kanibalů. Nejpravděpodobnější se ale jeví varianta, že ho dobrodruh s pomocí obrovského arzenálu zbraní prostě ulovil.
Do St. Louis nakonec dorazilo 8 mladíků. Nejmladšímu mělo být 12 let, Otovi 17. A tehdejší novináři je všechny s chutí uráželi. "Pygmejové požadují opičí jídlo", "Pygmejové ohrnují nos nad penězi, požadují melouny". Tak zněly namátkou některé titulky. Ani dobrodruh Verner své zajatce nešetřil. O Bengovi například s chutí rozhlašoval, že je to kanibal, jediný kanibal v celé Americe. Přímý rozpor s jeho předchozími výroky ho nijak nevzrušoval. Návštěvníci výstavy do Pygmejů dloubali klacky, jejich papoušky a opice s chutí mlátili, a dokonce je i pálili cigaretami.
Po skončení výstavy se Benga ještě nakrátko vrátil do Afriky s Vernerem, ale zbytek života již strávil v Americe. 9. září 1906, více než 40 let po zrušení otroctví, se Ota Benga objevil v kleci bronxské zoo v New Yorku. Na miniaturního "divocha", který neměřil ani 150 centimetrů, se okamžitě začaly chodit dívat davy lidí. Počet návštěvníků se jen za září oproti minulému měsíci zdvojnásobil na 220 tisíc lidí.
