Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na tajuplný ostrůvek smí jen 200 nahých mužů, ženám vstup přísně zakázán

Na tajuplný ostrůvek smí jen 200 nahých mužů, ženám vstup přísně zakázán

Na ostrůvku Okinošima na jihozápadě Japonského moře se to dnes turisty příliš nehemží – ostrov, který má jeden a půl kilometru na délku a na šířku nedosahuje ani kilometru, zná jen málokdo. To by se mohlo změnit v létě, kdy by se Okinošima mohla zařadit mezi světové památky UNESCO. Má to ale přesto jeden háček. Ženám je vstup na ostrov zapovězen. Jeho krásy tak budou moci stále obdivovat jen muži. Jednou v roce a nazí.

Mezinárodní rada pro památky a sídla doporučila Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO), aby se ostrov Okinošima zařadil mezi největší poklady planety a stal se součástí světového dědictví. O osudu izolovaného ostrůvku vzdáleného 55 kilometrů od pobřeží Kjúšú by mohlo být jasno už červenci, kdy se Výbor pro světové dědictví UNESCO sejde v polském Krakově.

Zápisem na seznam světového dědictví by Okinošima rázem získala ve světě věhlas, turistů zde ale stejně nepřibude. Ostrov je totiž šintoistickou svatyní, kam mají ženy vstup zcela zakázán. Turistům mužského pohlaví místní kněží dovolují návštěvu jen jeden den v roce.

Na ostrově Okinošima se nachází svatyně Okitsu, která spolu s dalšími dvěma svatyněmi na dvou sousedních ostrovech společně ctí tři božstva, která byla podle mytologie dětmi boha moře a bouřek. Mezi 4. a 9. stoletím byly vody kolem těchto ostrovů místem důležitých obchodních cest z Japonska do Číny a na Korejský poloostrov. Během této doby zanechali věřící v místních svatyních asi 80 tisíc darů, jako meče, korálky nebo zrcadla.

Právě tyto cennosti a tradice jsou důvodem, proč by se ostrov Okinošima mohl stát součástí světového dědictví. Spolu s tím ale přetrvávají přísná pravidla, která někteří považují za urážlivá a zastaralá, jako je právě zákaz pro ženy. „Existují různá vysvětlení pro tento zákaz. Někteří ale říkají, že by místo mohla poškodit menstruace. Šintoismus považuje krev za nečistotu,“ píší Japan Times. Navzdory kritice si ale kněží stojí za svým – na zákazu pro ženy nebudou nic měnit ani v případě zapsání na seznam světového dědictví.

Jednoduché to se vstupem na ostrov ale nemají ani muži. Ti musí vstoupit zcela nazí a projít před tím očistným rituálem. Jak rituál probíhá ale vědí jen ti, kteří ostrov navštívili, a ti nesmějí zkušenosti z cesty nikomu prozradit.

Muži mohou ostrov navštívit jen 27. května, v den svátku pořádaného pro uklidnění duchů japonských a sovětských vojáků, kteří zde zemřeli během války v roce 1905. Ani v tento den se sem ale nedostanou všichni zájemci – vstup je omezený pouze pro 200 osob. Ostatní dny v roce jsou jedinými lidmi na ostrově místní kněží. Izolace ostrova se však ukazuje jako škodlivá. Podle National Geographic ostrov zaplavily krysy, které žerou potravu stejnou jako ptáci. Ptactvo tak postupně z ostrova téměř vymizelo.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1