Nacističtí kolaboranti bili odbojáře i v 50. letech, líčí hrůzy komunistických lágrů Padevět

Aneta Černá

Komunistické lágry byly v 50. letech místem, kde se opakovaly hrůzy druhé světové války. Nápravně pracovní tábory, kam komunisté umísťovali všechny, co se vzepřeli režimu, totiž připomínaly nacistické koncentrační tábory. Věznili tu navíc také retribučně odsouzené kolaboranty, takže v jednom baráku se mohli sejít hrdinové odboje i přisluhovači nacistů. Ti se navíc mnohdy ochotně stávali lokaji komunistů a válečné hrdiny s tichým souhlasem dozorců mlátili a mrzačili. Pro ty, kteří ve válečných letech pomáhali vybojovat svobodu, tak de facto válka vůbec neskončila. „Přisluhovači nacistů se tak často stávali součástí komunistického represivního aparátu,“ vysvětluje pro INFO.CZ spisovatel Jiří Padevět, který v květnu vydal novou knihu Komunistické lágry.

V knize popisujete podmínky v táborech nucené práce a nápravně pracovních táborech. Jaký byl vlastně mezi nimi rozdíl?

Tábory nucené práce zřídili komunisté, když částečně okopírovali systém protektorátních pracovních táborů. Jejich provoz začal v roce 1949, jednalo se o tábory u dolů, velkých továren a tam, kde bylo potřeba levné pracovní síly. Lidé, které tam zadržovali, se v dobové terminologii označovali jako chovanci, nikoli vězni, a dostali se tam poté, co jim pobyt v táboře nařídila přikazovací komise. Ta byla složená především z příslušníků SNB a z komunistických funkcionářů. Za nic konkrétního nesoudili, ale do táborů chovance umísťovali, protože ti lidé vzbudili podezření, že by mohli v budoucnu něco spáchat. Stačilo se v podstatě jen špatně podívat, nebo přebrat místnímu tajemníkovi KSČ dívku a člověk skončil v táboře nucené práce. Tam pak chovanci strávili dva, tři měsíce, ale třeba i půl roku. Režim v těchto táborech, i přestože šlo o tábory internační, byl ve srovnání s pozdějšími uranovými koncentráky volnější. Dokonce se vydávaly dovolenky nebo jakési opušťáky, takže chovanci mohli jet o některých víkendech domů. V těchto táborech nejsou zaznamenána úmrtí z důvodu násilí ze strany dozorců, ale lidé zde umírali vlivem pracovních úrazů.

Termín nápravně pracovní tábory se používá od poloviny 50. let. Byla to místa, srovnatelná s nacistickými koncentračními tábory, ve kterých skutečně docházelo k brutalitě vůči vězňům ze strany dozorců, tedy vězeňské stráže a příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Zdejší vězni byli většinou odsouzeni za takzvané protistátní zločiny. Zatímco v táborech nucené práce byli především – dnes bychom řekli tou odpornou terminologií – nepřizpůsobiví a různé bizarní existence, ale také lidé, kteří nechtěli budovat komunistický ráj, tak v táborech nápravně pracovních byli hrdinové druhého odboje, kněží, vysocí funkcionáři demokratických politických stran, lidé z kultury, zkrátka elita, kterou se rozhodli komunisté zničit.

Padevět: StB byla horší než gestapo. Zaklínáme se svobodou, ale spousta lidí ji nepotřebuje

sinfin.digital