Nejhorší vraždění Židů zavinili po Němcích Rumuni, vyrovnává se s minulostí vítěz Varů | info.cz

Články odjinud

Nejhorší vraždění Židů zavinili po Němcích Rumuni, vyrovnává se s minulostí vítěz Varů

Rumunská armáda se v letech 1941 a 1942 dopustila hrůzných oděských masakrů, namířených proti tamějším židovským obyvatelům. Tato řádění jsou, stejně jako podíl Rumunů na holokaustu, v mnoha ohledech dodnes tabuizována. S temnou minulostí vlastního národa se ve filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ vyrovnává i známý režisér Radu Jude. Snímek, který vyhrál Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, vstoupil tento týden do českých kin.

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“
Velmi černá komedie o recyklaci novodobých dějin sleduje přípravy rekonstrukce skutečné události z roku 1941, kdy rumunská armáda na východní frontě spáchala etnický masakr v okupované Oděse. Název filmu je přímým citátem tehdejšího politického představitele. Mladá divadelní režisérka se snaží o věcný přístup a využívá formu tolik oblíbených rekonstrukcí vojenských střetů v podání spolků vojenské historie. Během příprav se však střetává s urputnou snahou historii zlehčit, relativizovat a poupravit. (oficiální synopse distributora Pilot film)

Francouzský historik Marc Ferro napsal skoro před 20 lety knihu Tabu dějin. Zabývá se v ní historickými událostmi, o kterých nechceme nic moc vědět, a vysvětluje, proč tomu tak je. Vychází přitom z definice Alaina Reye, který ve svém slovníku tabu popisuje jako „to, co způsobuje ticho díky strachu, díky studu“. Ferro analyzuje tabu v dějinách na příkladech počátků civilizací, židovství, vyvraždění ruské carské rodiny či právě na válkách a krutostech, ke kterým v nich dochází a na jejich zpětném vnímání.

Právě odtabuizovat část dějin 20. století se ve svém filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ snaží rumunský režisér a scénárista Radu Jude, jehož dřívější film Aferim! zaujal i na Berlinale, odkud si odvezl Stříbrného medvěda za nejlepší režii.

Nyní se Jude podíval na opravdu hrůzné období rumunských dějin, konkrétně na podíl svého vlastního národa na druhé světové válce a zejména na genocidě Židů. Jeho film je vlastně komplikovaným esejem o reflexi dějin a kolektivní paměti, o vyrovnání se s minulostí a se sebou samým.

Nezvyklý název filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ je citátem tehdejšího místopředsedy vlády Mihaie Antonesca. Ilustruje, jak ke všemu tehdejší politici vlastně přistupovali.

Genocida Židů v Rumunsku

Příběh je poměrně jednoduchý: mladá režisérka chystá divadelní rekonstrukci rumunského podílu na holokaustu a oděském masakru, k němuž došlo v roce 1941. Přitom se ale střetává nejen s pohledem radnice, ale přímo i některých Rumunů.

Film prostupují nejen dlouhé citace z knih, kdy jedna postava předčítá historická fakta té druhé, nebo se zamýšlí nad rozbory Isaaka Babela či Hannah Arendtové, ale rovněž drásavé záběry na dobové fotografie, zobrazující zavražděné lidi.

Na Arendtovou ve své synopsi pro karlovarský festival poukazuje i Martin Horyna: „Pozvolna rozvíjený film o rekonstrukci hrůzného incidentu důmyslně aktualizuje palčivé dílo Hannah Arendtové o banalitě zla a godardovsky nekompromisní vyprávěcí formou ukazuje, že barbarství nemusí spočívat v páchání surových činů, neboť člověka k němu může dovést i pouhá zakrnělost svědomí.“

Důležitější než samotný příběh jsou totiž témata, která film nastoluje. Třeba to, jak vlastně pracujeme s fakty. Jaké informace máme tendenci automaticky přebírat a jaké naopak ne. Jude v této souvislosti připomíná, že Rumunsko stálo tři roky na straně nacistického Německa a že na rumunském území došlo ke genocidě 380 tisíc Židů.

Řada současných Rumunů ale o tom podle režiséra vůbec neví. Jiní si to odmítají přiznat a nezpochybnitelná fakta jsou schopni popírat. Dodejme, že takovýto stav věci určitě neplatí jen v Rumunsku. Naopak, je to všeobecně platný poznatek. A závěr filmu, který se teď nehodí prozrazovat, jej korunuje.

Autor se zamýšlí i nad tématy jako je kolektivní vina a naopak symbolická odpovědnost. Či nad tím, jaký je rozdíl mezi protirumunskými názory a čelením vlastní minulosti. Režisérka je totiž napadána za to, že chce ukázat právě rumunské hříchy, kvůli čemuž čelí kritice i celkové relativizaci.

Propaganda kolem maršála Antonesca

Jude pak poukazuje také na další zajímavý paradox: zatímco o komunistické zločiny se Rumuni poměrně zajímají, o ty nacistické už tolik ne. U prvních se totiž sami vnímají jako oběti, u těch druhých si však těžko přiznávají, že patří do společenství lidí, které právě holokaust a další zločiny zavinilo. A o tom se rozhodně nechce přemýšlet všem.

Roli v tom mnohdy hraje i aktivní účast vlastních předků na všech těchto zlech. Lze na lidech poznat, co odporného spáchali?, ptá se Jude prostřednictvím svého filmu.

V souvislosti s rolí tehdejšího premiéra Iona Antonesca (1882-1946) se ve filmu objevují další otázky k přemýšlení. Jakou roli hrají v kolektivní paměti prorežimní historici a propaganda? Jak se na pokrouceném vnímání skutečnosti podepisují média, zejména film či televize? A jak lidé vnímají posunuté inscenace, které se reprízují v době, kdy už je možné jít ven se skutečnou pravdou? Opět je velmi aktuální také pro Českou republiku, vzpomeňme například na debaty o seriálu Třicet případů majora Zemana.

Zajímají vás dějiny? Jděte do kina

Snímek je to v mnoha ohledech filozofický a rozjímavý, což naznačuje už složitý citát, který režisér poskytl do presskitu. „Naše temné dějiny nejspíš nejlépe zachycuje zhrozený pohled anděla dějin, o němž píše Walter Benjamin, „jehož tvář je obrácena k minulosti. Kde vidíme řetězec událostí, tam on vidí jednu jedinou katastrofu, která neustále vrší trosky na trosky a vrhá mu je pod nohy. Anděl by chtěl setrvat na místě, vzbudit mrtvé a zcelit vše roztříštěné. Ale bouře, která se žene z ráje, se mu opřela do křídel s takovou razancí, že je již nedokáže přivřít. Nevyhnutelně ho odnáší do budoucnosti, k níž je otočen zády, zatímco před ním až do nebes narůstá hromada trosek. Této bouři pak říkáme pokrok“,“ uvedl Radu Jude.

Jak je z výše popsaného patrné, film, který trvá 140 minut, není jednoduchou a líbivou podívanou. Nesnese ji každý, všechny také nebude bavit. Ostatně právě v Karlových Varech se úvodní projekce účastnilo na festivalové podmínky poměrně málo lidí a někteří z nich během promítání odešli.

Pokud vás ale jen trochu zajímá pohled na dějiny a alespoň občas si kladete otázky, co bychom si z nich měli vzít do současnosti, na „barbary“ do kin vyrazte. A asi moc neváhejte, není zrovna pravděpodobné, že by se promítali delší dobu.


Citováno dle knihy Marca Ferra Tabu dějin, kterou v roce 2010 vydalo v překladu Čestmíra Pelikána nakladatelství Pavel Mervar, str. 11. Dílo v dané definici odkazuje na knihu Alaina Reye Dictionnaire historique de la langue francaise, Le Robert 1998.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud