Nejhorší vraždění Židů zavinili po Němcích Rumuni, vyrovnává se s minulostí vítěz Varů

Jan Januš

Rumunská armáda se v letech 1941 a 1942 dopustila hrůzných oděských masakrů, namířených proti tamějším židovským obyvatelům. Tato řádění jsou, stejně jako podíl Rumunů na holokaustu, v mnoha ohledech dodnes tabuizována. S temnou minulostí vlastního národa se ve filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ vyrovnává i známý režisér Radu Jude. Snímek, který vyhrál Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, vstoupil tento týden do českých kin.

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Velmi černá komedie o recyklaci novodobých dějin sleduje přípravy rekonstrukce skutečné události z roku 1941, kdy rumunská armáda na východní frontě spáchala etnický masakr v okupované Oděse. Název filmu je přímým citátem tehdejšího politického představitele. Mladá divadelní režisérka se snaží o věcný přístup a využívá formu tolik oblíbených rekonstrukcí vojenských střetů v podání spolků vojenské historie. Během příprav se však střetává s urputnou snahou historii zlehčit, relativizovat a poupravit. (oficiální synopse distributora Pilot film)

Francouzský historik Marc Ferro napsal skoro před 20 lety knihu Tabu dějin. Zabývá se v ní historickými událostmi, o kterých nechceme nic moc vědět, a vysvětluje, proč tomu tak je. Vychází přitom z definice Alaina Reye, který ve svém slovníku tabu popisuje jako „to, co způsobuje ticho díky strachu, díky studu“. Ferro analyzuje tabu v dějinách na příkladech počátků civilizací, židovství, vyvraždění ruské carské rodiny či právě na válkách a krutostech, ke kterým v nich dochází a na jejich zpětném vnímání.

Právě odtabuizovat část dějin 20. století se ve svém filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ snaží rumunský režisér a scénárista Radu Jude, jehož dřívější film Aferim! zaujal i na Berlinale, odkud si odvezl Stříbrného medvěda za nejlepší režii.

Nyní se Jude podíval na opravdu hrůzné období rumunských dějin, konkrétně na podíl svého vlastního národa na druhé světové válce a zejména na genocidě Židů. Jeho film je vlastně komplikovaným esejem o reflexi dějin a kolektivní paměti, o vyrovnání se s minulostí a se sebou samým.

Nezvyklý název filmu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ je citátem tehdejšího místopředsedy vlády Mihaie Antonesca. Ilustruje, jak ke všemu tehdejší politici vlastně přistupovali.

sinfin.digital