Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nejkrvavější bitva dějin skončila před 74 lety. Prohlédněte si začátek nacistického konce u Stalingradu na dobových snímcích

Nejkrvavější bitva dějin skončila před 74 lety. Prohlédněte si začátek nacistického konce u Stalingradu na dobových snímcích

Na den přesně před 74 lety skončila jedna z největších bitev historie. Bitva u Stalingradu přinesla zvrat v 2. světové válce a přinesla statisíce mrtvých. Do té doby sebevědomá vojska Hitlerova Německa začala ztrácet pozice a nakonec prohrála celou válku. U sovětského města padly. Podívejte se na dobové snímky z bojiště, na kterém se psala novodobá historie světa.

Začala 21. srpna 1942 a Německo si v ní věřilo. Bylo zvyklé vítězit. Po prohrané Bitvě o Británii nechtělo znovu podlehnout nepříteli. Naopak chtělo dobýt sovětská ropná pole na Kavkaze a odříznout Rusko od dodávek americké a obecně spojenecké pomoci z Perského zálivu.

Do bitvy u Stalingradu vstupovala nacistická vojska v přesile. Na bojiště poslala víc mužů, víc tanků, děl i letadel než Sověti. Němci však uvízli v ruském obklíčení. Vedení sice žádalo, aby mohlo provést vyprošťovací manévr, jenže z Berlína přišel rozkaz město udržet.

Němci navíc zápolili nejen s nepřítelem, ale i s třicetistupňovými mrazy, nedostatkem potravin a zdravotnického materiálu. Do toho jim chybělo zimní oblečení. Nepodařilo se jim ani zajistit dopravu zásob do obléhaného města leteckou cestou.

Výsledkem byla drtivá porážka a ústup německých vojsk. Hitler sice 30. ledna povýšil generála Fridricha Pauluse, který jednotkám na bojišti velel, do hodnosti polního maršála. Neočekával však, že následujícího dne se Paulus vzdá. Definitivní konec bitvy pak přišel 2. února podpisem kapitulace. Ta neměla být poslední. O dva roky později Německo prohrálo celou válku.

Začátek německého konce si můžete připomenout ve fotogalerii obsahující řadu dobových snímků.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744