Není to jen Pán prstenů. 10 nejlepších filmových fantasy všech dob

Reflex.cz

Darek Šmíd

Kvalitních filmových fantasy není tak nepřeberné množství jako kvalitních filmových sci-fi nebo kvalitních filmových dramat o strastiplných osudech nezvedených dětí z rozvedených rodin. Možná je to tím, že prostě není v silách jen tak někoho ukočírovat mix velkolepého dobrodružství, hlubinné archetypálnosti a atmosféry tak jiného, a přece tak známého světa, aniž by to celé vypadalo jako Barbar Conan nebo Pán prstenů přes kopírák. Pár opravdových pecek se ale najde. Tady jsou.

Pán prstenů: Dvě věže (The Lord of the Rings: The Two Towers), 2002

Velkoleposti filmové trilogie o Pánovi prstenů režiséra Petera Jacksona se těžko kdy něco dosápe alespoň po hobití kotníky. Názory na to, který z jednotlivých dílů přece jen ještě o něco přesahuje ty druhé, se pochopitelně různí – úvodní Společenstvo prstenu mělo na diváka nejsilnější „wow efekt“, závěrečný Návrat krále přinesl režisérovi zase kýžené uznání filmové akademie. Přesto je to ovšem druhý díl Dvě věže, který i po mnoha letech od premiéry působí nejrobustněji a nejsevřeněji: má fenomenální úvodní scénu, má neméně fenomenální finále – a má také Gluma; a neváhá ho použít.

Fantastická hláška: „Můj milááášššššššek.“

Princezna Mononoke (Mononoke hime), 1997

Ačkoliv se dá na každý z filmů japonského tvůrce Hayao Miyazakiho přísahat jako na vrchol světové kinematografie z jiného důvodu, Princezna Mononoke zůstává v našich srdcích jako vrcholný zástupce animované fantasy (byť to samé se dá z jiné strany zase klidně říct i o jeho Cestě do fantazie). Princezna Mononoke proti sobě staví konflikt přírodního a moderního města, honba po výkonném průmyslu tu stojí v radikální opozici k zšeřelým lesním tůňkám a palné zbraně plněné střelným prachem třaskají nad hlavami hyperroztomilých duchů lesa. Tohle umí jenom Japonci.

Fantastická hláška: „Ašitako... dokážeš zachránit dívku, kterou miluješ...?“

sinfin.digital