Nerovnost začíná už u oblečku v porodnici, říká pro INFO.CZ francouzská feministka

Milan Rokos

„Dveře si podržet nechám, protože je ostatním podržím i já. Proč by ale měl muž platit ženě jídlo?“ ptá se francouzská politoložka Réjane Sénacová, podle níž žijeme ve společnosti, jež vychovává lidi k nerovnosti. Otázku platové nerovnosti mezi muži a ženami považuje jen za vrcholek ledovce.

Nejprodávanější knihou ve Francii je nyní Serotonin od Michela Houellebeka. Autor popisuje úpadek Evropy a jako jeden z jeho důvodů vidí feminismus. Je to podle vás ojedinělý názor, nebo se toto přesvědčení ve společnosti rozšiřuje?

Úspěch Michela Houellebeka není ničím novým, měl ho už i s předchozími díly, v nichž surfuje po strachu z otevřené Francie. Já ho považuji za symptom  Francie plné paradoxů – na jednu stranu nositelku idejí Francouzské revoluce a lidských práv, zároveň ale také strachu tyto myšlenky aplikovat na všechny bytosti nehledě na jejich etnicitu, barvu pleti, pohlaví nebo náboženství. Houellebecq je podle mě symbolem těchto francouzských potíží.

Západ nyní čelí vlně populismu a nacionalismu. V případech, jako je zvolení Donalda Trumpa nebo brexit, se mluví o naštvaných bílých mužích, kteří přicházejí o svá privilegia. Zdá se tedy, že rovnost s sebou přináší i problémy…

Je to paradox, stejně jako fakt, že v roce, kdy se stala rovnost žen ve Francii velkým tématem, má takový úspěch právě kniha Serotonin od Houellebeka. Žijeme v době, kdy na úrovni mezinárodních institucí panuje shoda v tom, že by měla být mezi muži a ženami rovnost, měl by panovat respekt k lidským právům či právům uprchlíků, ale realita se těmto principům vzpírá.

Tady je vidět jiná ideologie, která není v žádném kómatu, ukázala se to třeba při vítězství Trumpa ve Spojených státech nebo v úspěších krajní pravice a nacionalistů. Skutečná rovnost si zde ještě nenašla cestu a jsem přesvědčená o tom, že se mýlíme, pokud si myslíme, že jsme na národní nebo mezinárodní úrovni nalezli shodu. Sice se už otevřeně neříká to, co se říkalo před několika staletími nebo desetiletími, vůdci některých států, ať už jsou to USA, Brazílie nebo Maďarsko, nám to ale připomínají a mají chuť proti tomu mezinárodnímu konsenzu bojovat.

Je proto potřeba být ve střehu a připustit si, že jsme možná podlehli falešné představě o shodě. Musíme tomu čelit a nenabízet jen neutrální a pragmatické odpovědi, ale odpovědi ideologické. I na mezinárodní scéně bychom se měli vrátit k ideologickému pojetí politiky. Nyní panuje atmosféra jakéhosi odpolitizování politiky, jakoby politika byla jen pragmatická správa věcí veřejných a neexistovaly odlišné protiřečící si ideologie. Pak ve volbách vítězí osobnosti z krajní pravice.

Kdo je Réjane Sénacová

Francouzská politoložka, vedoucí výzkumu v Národním centru pro vědecký výzkum (CNRS) a Centra politického výzkumu na Sciences Po v Paříži. Sénacová se ve svých pracích zabývá rovností žen a mužů z politického hlediska.

Kde vidíte největší nerovnost mezi muži a ženami ve Francii? Je to hlavně otázka platů?

Je zajímavé, že platy jsou ve Francii tématem, na němž se všichni shodují. Když se dělají průzkumy nebo když se podíváte na programů prezidentských kandidátů, všichni se shodují v tom, že není správné, pokud mají ženy se stejným vzděláním a schopnostmi nižší platy než muži. Pro mě je to ale jen vrcholek ledovce a způsob, jak udržet konsenzus. Problém je, když průměrný Francouz bere o čtvrtinu víc než Francouzka. Proč tomu tak je? Protože dívky nedosáhnou stejného postavení, protože se na pracovním trhu a během vzdělávání neorientují stejným způsobem jako chlapci, což je způsobené tím, že se na ně všichni obracejí odlišným způsobem, ať už je to rodina, škola, profesoři, zkrátka všechny součásti procesu socializace.

Aby žena ve Francii splnila společenské normy, musí mít partnera, vdát se, mít děti – nejméně dvě – a pracovat, protože na ženy v domácnosti není nahlíženo dobře. Aby tomu všemu dostála, musí pracovat na částečný úvazek. Pokud neporozumíme tomuto systému, nepochopíme, proč muži a ženy nemají stejné platy. Ve Francii panuje shoda na platové rovnosti a potřebě boje proti násilí na ženách, zejména násilí v domácnosti. Pro mě jsou to ale jen symptomy společnosti, která lidi vychovává k nerovnosti.

Takže klíč ke zlepšení vidíte ve vzdělávání?

Není to jen vzdělávání, je to socializace v širším smyslu. Nejde tedy jen o vztah se školou, ale například i s médii, reklamou, atd. Už když se narodí dítě ve Francii, poznáte, zda jde o holčičku nebo chlapečka podle toho, jaké má v porodnici oblečky. Chlapci jsou v modrém, dívky v růžovém. Ve Francii byla přitom v minulosti růžová vždy spojována s červenou, která značila mužnost, protože byla barvou krále. Dnes je růžová jen pro dívky. Proč to říkám? Protože i ti francouzští rodiče, kteří se cítí být nositeli pokroku a rovnosti, často přenášejí takovéto stereotypy, jež rovnosti pohlaví odporují. 

Podobné stereotypy pak pokračují ve školství, kde je značný rozdíl v oborech určených pro dívky a pro chlapce. Vše, co se týče zdravotnictví, hygieny a dětí, obsazují ženy, zatímco například průmysl ovládají muži. Toto rozdělení je horizontální i vertikální, v horních patrech pyramidy bývají vždy muži.

sinfin.digital