Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Neznámý muž s deskami a plánkem Prahy. StB dala světoznámému spisovateli krycí jméno Turista

Neznámý muž s deskami a plánkem Prahy. StB dala světoznámému spisovateli krycí jméno Turista

Americký spisovatel Philip Roth zažil na vlastní kůži nekompromisní praktiky komunistické Státní bezpečnosti. Tajná policie si na něj vedla svazek o jeho stycích se „zakázanými“ spisovateli v Praze. StB slovutného prozaika podezřívala z přípravy nebo provádění protistátní trestné činnosti spolu s nebezpečnými sionisty.

„V 9,45 hodin zašel do budovy AVV neznámý muž, který byl asi 40 let stár, 175 cm vysoký, štíhlé postavy, podlouhlého obličeje, černých prořídlých vlasů, na očích měl brýle se světlou obroučkou, byl prostovlasý, oblečen v hnědou bundu, modré kalhoty, v ruce nesl papírové desky s plánkem Prahy, a nějaké papíry. Bylo zjištěno, že se prochází po zahradě ve společnosti Urana... ...Ve styku č. CE-480 byl zjištěn a ověřen Roth Philip,“ napsal 26. dubna 1973 do svodky náčelník 3. odboru  správy sledování Státní bezpečnosti Vladimír Joukl.

Příslušníci Státní bezpečnosti tehdy nejspíš neměli tušení, že nechali perlustrovat světoznámého spisovatele a budoucího nositele Pulitzerovy ceny Philipa Rotha. Jednoho z nejvýznamnějších amerických prozaiků druhé poloviny 20. století - příslušníka generace, do níž náleželi William Styron, E. L. Doctorow nebo John Updike. Autora děl Portnoyův komplex z roku 1969 nebo Americká idyla z roku 1997. Roth dnes ve svých 85 letech zemřel.

Když pár let po sovětské invazi v roce 1968 Roth navštívil Prahu, Státní bezpečnost mu věnovala maximální péči. Jeho svazek dostal krycí jméno Turista. Příslušníci StB byli onoho 26. dubna 1973 Rothovi v patách. Po odchodu ze schůzky jej sledovali ulicí Tržiště na horní Malostranské náměstí, kde se cizinec díval do plánku Prahy, pak si něco napsal na papír a uložil ho do desek. Poté zašel na výstavu Ruského realistického malířského umění. V 11,35 výstavu opustil a odešel na tramvaj na Klárov. Tam ho zkontrolovala hlídka Veřejné bezpečnosti. Zjistila, že kontrolovaný se jmenuje Philip Roth, je občanem USA, bydlí v hotelu Jalta s americkou občankou Barbarou Sproul. Jak StB později zjistila, šlo o jeho manželku, profesorku na Hunter College v New Yorku.

Státní bezpečnost následně rozjela rozsáhlou operativní prověrku aktivit Rotha s podezřením na nepřátelskou činnost ve spolupráci se zahraničními sionistickými centry. „Žádám o zaslání poznatků k jeho osobě, jakož i případnou spolupráci při jeho pobytu na území našeho státu,“ napsal estébáckým kolegům o měsíc později náčelník 3. odboru II. správy Federálního ministerstva vnitra Albín Kožuch. Tedy části kontrarozvědky, která měla na starosti mimo jiné odhalování nepřátelské činnosti rozvědek na území ČSSR; nepřátelské činnosti občanů ČSSR a cizinců, kteří ji na území ČSSR provádí ve spojení s cizími zpravodajskými službami a provádění kontrarozvědných opatření proti ideologické diverzi.

Přestože byl Philip Roth při svých pobytech v Praze intenzivně sledován tajnou policií, stihl navázat přátelství například se svými překladateli Rudolfem a Lubou Pellarovými, spisovateli Ludvíkem Vaculíkem, Milanem Kunderou, Ivanem Klímou nebo Stanislavem Budínem.

Kdo byl Stanislav Budín?
Významný český novinář, který se v roce 1903 narodil v židovské rodině na ukrajinské Haliči. Celý život se hlásil ke komunistické ideologii. Před válkou vedl necelé dva roky jako šéfredaktor deník Rudé právo. Jako trockista byl komunisty ze strany vyobcován a pronásledován. Buňa, jak se Budínovi přezdívalo, završil svou podivuhodně spletitou profesní kariéru asi nejznámějším angažmá v čele týdeníku Reportér, během Pražského jara v roce 1968.

Do okruhu Budínových přátel patřil i agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Jan. Budín mu popsal setkání s Philipem Rothem v květnu 1973. Sdělil mu, že Roth ještě před odletem do Prahy navštěvoval v New Yorku přednášky o dějinách československého a evropského filmu, které na tamní univerzitě vedl český emigrant Antonín Jan Liehm, s nímž se později osobně seznámil. „Na doporučení Liehma navštívil některé známé osoby jako Stanislava Budína, Ludvíka Vaculíka a Milana Kunderu. A to na základě vzájemných dohod v jejich bytech,“ napsal major Rudolf Hoffman do zápisu o schůzce s agentem Janem.

Roth před Budínem zatoužil poznat blíže českou kulturní minulost i město, ve kterém žil a tvořil Franz Kafka. „Roth se vyslovil o Praze před Budínem s velkým obdivem a získal dojem, že lidé tohoto města se vlastně podobají plně lidem, jak je poznal na Západě. Že však tu je něco, co je přece jen odlišuje. Budín mu řekl, že stopu v mentalitě zdejších lidí zanechala historie plná prudkých obratů, změn režimů a soustavných kolotočů v hodnocení nejvyšších osobností, jež v průběhu dějin o osudech této země rozhodovaly. A to zanechává stopu v charakterech lidí,“ nahlásil agent Jan.

Komunismus v ČeskoslovenskuKomunismus v Československuautor: Info.cz

Philip Roth, který byl v Praze podruhé, naznačil, že by se chtěl příležitostně vrátit. Agent Jan od Budína vyslechl, že Roth měl obavy, zda nebude v Praze omezován ve svobodě pohybu. „Dvakráte byl na večeři s Budínem, Vaculíkem a Kunderou ve veřejné restauraci. Také se před restaurací nechal těmito lidmi fotografovat, ale tyto jeho kontakty k žádným potížím nevedly. Roth neměl rovněž žádné potíže při odjezdu z ČSSR na letišti v Ruzyni, kde nebyl nijak mimořádně kontrolován. V Praze byl s manželkou, která odjela tentokráte o něco dřív,“ hlásil pramen Jan.

Oním pramenem, jak se později ukázalo, byl Pavel Borský, přezdívaný Blum. Toho si StB vedla podle vyhledávače Centra pro dokumentaci totalitních režimů (ibadatelna.cz) pod krycími jmény: Jan, Faust, Zrada a Blum. Borský přežil holocaust, byl partyzánem, později příslušníkem 2. stíhacího pluku 1. československé divize. Dosáhl hodnosti plukovníka československé armády a byl nositelem řady vysokých sovětských a československých vyznamenání a medailí. Kromě jiných i Řádu Vlastenecké války za likvidaci šesti nacistických vojenských transportů.

Pavel Blum Borský
V roce 1945 začal Pavel Blum Borský v Praze studovat na Vysoké škole sociálních a politických nauk. Poté jako zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí působil v diplomatických službách v Teheránu a v Římě. Jeho posledním působištěm byla ambasáda ve východním Berlíně v období takzvaného politického „tání“ v šedesátých letech. Takzvané protisionistické procesy 50. let a později znovu období husákovské normalizace po „bratrské internacionální pomoci“ překazily Borskému kariéru. Ovládal řadu cizích jazyků, a tak se v té době živil jako anonymní překladatel, zejména v oblasti literatury faktu. Také proto se dostal do okruhu přátel a známých Stanislava Budína, který se potkal s Philipem Rothem.

Státní bezpečnost Rothův pobyt v Praze mimořádně zajímal. „Z operativního hlediska je poznatek velmi zajímavý, neboť Roth na doporučení Liehma kontaktoval jeho některé 4 pražské zájmové osoby. Jeho cestu do ČSSR kryl žádostí o turistické vízum,“ stojí v historických pramenech. Roth měl být podle StB spojkou A. J. Liehma na osoby, které se v roce 1968 aktivně účastnily progresivního pravicově oportunistického vývoje v Československé socialistické republice.

Státní bezpečnost si začala rýsovat plány, jak z Rothova pobytu v Praze vytěžit co nejvíce. Kontrarozvědka si vyžádala pomoc 8. odboru, který se zabýval ochranou státního, hospodářského a služebního tajemství. Prostřednictvím agenta Jana, tedy překladatele Pavla Borského, chtěla StB sledovat jeho napojení na prominentní osoby z let 1968-69 a zjišťovat charakter těchto kontaktů. „Za účelem zjišťování stykových osob a jejich charakteru využít nasazení sledovací skupiny, a při jejím nasazení, bude-li to vhodné a z operativního zájmu užitečné, provést na hotelovém zařízení úkon TA-144,“ napsal major Rudolf Hoffman. Pod tímto kódem byla utajovaná takzvaná tajná technická prohlídka – neboli výjem. Příslušníci StB vnikli potají do hotelového pokoje, kde si pořídili kopie dokumentů a hledali kompromitující materiály na zájmovou osobu. „V případě nutnosti a aktuelnosti nasadit i jiný druh úkonu a opatření,“ napsal do Rothovy složky major Hoffman.

To už Státní bezpečnost prováděla v souvislosti s návštěvou spisovatele v ČSSR operativní šetření „z důvodu podezření z nepřátelské činnosti ve spolupráci se zahraničními sionistickými centry“. Philip Roth měl být zařazen do trvalé blokace a jeho příjezd měl být okamžitě hlášen správě sledování: „Linka 685, kde je dohodnuto další opatření při jeho příjezdu na naše území. Příjezd současně hlašte soudruhu Hoffmanovi na lince 715/389. Celní prohlídky provádějte dle platných předpisů,“ stojí v interních příkazech StB, podepsaných šéfem jednoho z odborů kontrarozvědky Albínem Kožuchem.

Dalším z přísně tajných úkonů, pod krycím jménem TA-211, česky prověrkou korespondence, se důstojníci dozvěděli, že je Roth v písemném styku s objektem rozpracovávané akce Přítel, „sionistickým“ spisovatelem Ivanem Klímou. „Pramen zjistil, že se Roth během svého pobytu v ČSSR několikrát sešel s Ivanem Klímou. Po návratu upozornil Klímovi, že požádal svého přítele Marka Ratnera, aby se s nimi spojil... K osobě Rotha pramen sdělil, že je autorem nové knihy Our Gang (Náš gang) , která je satirou na Nixona (bývalý americký prezident Richard Nixon – pozn. red.), vystupuje v ní jako Trick. E. Dixon, a je obdobou Chaplinova filmu Diktátor o Hitlerovi a Mussolinim,“ zapsal ze čtení Klímových dopisů nadstrážmistr StB Jan Vyšata.

StB šmírováním Klímovy korespondence s Rothem také ve svazku popsala, jak Klíma Rothovi děkoval za to, co všechno pro něj udělal. Klíma tehdy věřil v to, že mu české orgány povolí výjezd do Ameriky. „Klíma doufá, že se opět v blízké budoucnosti s Rothem setká. V postskriptu (dopisu – pozn. red.) Klíma připisuje, že bohužel ještě nedostal povolení k výjezdu. Jelikož nechce univerzitě Bucknell zapříčinit problémy, napsal jim, že si není jist, zda bude moci přijet včas. Sdělil jim, že pokračuje v přípravě přednášek a že by byl velmi šťasten, kdyby mohli prodloužit pozvání o rok později,“ zapsal major Rudolf Hoffman.

V říjnu 1973 kontrarozvědka navrhla Rothův svazek prověřované osoby uzavřít a hodlala zavést takzvaný signální svazek. Ten byl zakládán ve chvíli, kdy se StB dozvěděla konkrétní informaci (signál) o podezření z přípravy nebo provádění protistátní trestné činnosti. StB zahájila prověrku tohoto signálu a ve svazku soustřeďovala materiály o jejích výsledcích. V případě Rotha bylo důvodem podezření z trestného činu paragrafu 98 trestního zákona. Roth měl pomáhat při distribuci tendenčních protisocialistických materiálů do zahraničí. „Vyvážené materiály pravděpodobně slouží jako součást podkladového materiálu pro nepřátelské komunikační prostředky, na jejichž základě je pak vyvíjena podvratná činnost proti společenskému zřízení v ČSSR. Zjištěný signál bude hloubkově prověřován z důvodu provedení dalších opatření,“ zanesl do svazků major Rudolf Hoffman.

Pro případný příjezd Rotha do Československa měla StB přichystaný hotelový pokoj „dle dohody“, velmi pravděpodobně prošpikovaný zpravodajskou technikou. Agenturně byl Roth podchycen v říjnu 1973 už jako osoba podezřelá z podvracení republiky ve spolupráci s nepřátelskými osobami inklinujícími k sionismu. „Reprezentované osobami Klíma, Budín, Kundera a další,“ uvedl příslušník StB Hoffman.

Na jaře 1974, když nebylo jasné, jestli se Roth hodlá do Prahy někdy vrátit, StB zrušila jeho blokaci. Důvodem „blokace“ ke konkrétnímu svazku byla snaha, aby nedocházelo při současném zájmu různých složek tajné policie o danou osobu k možným problémům. V tu dobu už zájem Státní bezpečnosti o světoznámého spisovatele začal uvadat. Do vyhodnocení svazku ještě Roth udržoval prostřednictvím britského občana  a bývalého spolupracovníka ministerstva vnitra Jana Milnera kontakt s básníkem Miloslavem Holubem. Roth mu pomáhal v USA publikovat jeho tvorbu. Holub v té době pracoval jako výzkumný pracovník v biochemii v Československé Akademii věd. StB se ještě snažila monitorovat kontakty s A.J. Liehmem, který dlel v USA. Rothův materiál byl pak v rámci tajné policie předán dál ke kompletaci a zlepšení „operativních i agenturních možností“.

V říjnu 1980 Státní bezpečnost signální svazek s krycím jménem Turista ukončila. Philip Roth už cestu do Prahy neplánoval a šmírování korespondence s českými nepřáteli režimu se ukázalo jako nedostačující. Nadstrážmistr StB Jaroslav Hendrych pak navrhl uložení Rothova spisu do archivu po dobu dalších 10 let. Do dokumentů se už až do přelomového roku 1989 pravděpodobně nikdo ze Státní bezpečnosti nepodíval.

Část zkušeností z návštěv totalitního Československa Philip Roth později zúročil v knize Pražské orgie. Hlavní hrdina díla Nathan Zuckerman se vydává v polovině 70. let minulého století do Prahy, aby pátral po rukopisu umučeného židovského autora. V národě devastovaném totalitní mocí a sovětskou okupací pozná spisovatele, jejichž dílům byla tehdejším establishmentem přisouzena taková závažnost, že je bylo nutné zakázat.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1