„No všichni kradli, ne?“ Příběhy 20. století nabízí unikátní vhled do světa normalizačních veksláků

Post Bellum

„Vzala by sis veksláka?“, ptá se reportér Televizního klubu mladých z roku 1985 mladé prodavačky. „Vzala, měla bych se dobře.“ Další díl televizních Příběhů 20. století vypráví o světě veksláků a šedé ekonomice normalizačního Československa. 

Veksláci kšeftovali s markami, dolary i tuzexovými bony, ale také spolupracovali s StB, která se zajímala o západní turisty. Ve chvíli, kdy mluvíme o vekslácích, musíme zmínit i tehdejší plánované a centrálně řízené hospodářství, kde věčně něco nebylo k sehnání. A korupce se stala každodenní součástí života. Právě z nedostatku kvalitního a hlavně západního zboží se zrodili veksláci. Kolik jich přesně bylo, to nikdo neví.

Příběh dvou z nich vypráví další díl televizních Příběhů 20. století. Na svou veksláckou minulost vzpomínali pro sbírku Paměť národa boxer Stanislav Tišer a někdejší kulturista, dnes výživový poradce Vít Chaloupka. „Byli jsme úplná honorace,“ vzpomíná Chaloupka na dobu, kdy pracoval na recepci pražského hotelu Evropa a kšeftoval s markami nebo dolary. „Turisté, když v normalizačním Československu šli do banky, dostali 7 – 8 korun, ale cena té marky byla 17 korun. Takže když mu člověk nabídnul 15 korun, tak vám to raději vyměnil, že jo…“ popisuje tehdejší cenovou realitu Tišer. 

Chaloupka vyrostl na Žižkově, Tišer se narodil v Plzni do velké rodiny, do Prahy přišel později. Oba otevřeně vyprávějí o svém životě – kdo byli jejich idoly, jak se prali a věnovali se sportu. Tišer byl velká sportovní hvězda - pětkrát mistr republiky a Československý reprezentant, Chaloupka vyhrál Evropský pohár v kulturistice. Oba se sportu hodně věnovali, měli formální zaměstnání, ale vydělávali si hlavně jako veksláci. „Nějak jsem se k tomu nachomejt…oni mně vyháněli, já jsem se nedal, začal jsem dělat bony u Tuzexu,“ vzpomíná na svoje začátky Tišer.

sinfin.digital