Odsun, o kterém se nemluví. Nacisté chtěli začít s poněmčením obyvatel ve středních Čechách

Aneta Černá

Nucené válečné přesuny Čechů neskončily po obsazení takzvaných Sudet. Němcům za druhé světové války nestačilo pohraničí, ani následné obsazení země a vytvoření protektorátu. Chtěli rozmělnit české obyvatelstvo, které postupně měli vytlačit a pohltit příslušníci čisté německé rasy. Z toho důvodu se nacisté rozhodli, že v protektorátu utvoří několik německých enkláv, které rozbijí celistvost českého území. Jen ve středních Čechách v oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska muselo od konce roku 1942 kvůli tomu opustit svůj domov několik desítek tisíc lidí, ačkoli se o tom stále příliš neví.

„O vystěhování Neveklovska a Sedlčanska a ještě několika obcí na Vysočině se příliš nemluví. První etapa začínala v roce 1942 a vystěhování pokračovalo až do roku 1944. Hlavním cílem bylo v kraji zřídit cvičiště pro jednotky Waffen SS,“ vysvětluje pro INFO.CZ spisovatelka a badatelka Jitka Neradová, která chodila v Neveklově do školy. Právě rozšíření cvičného prostoru bylo záminkou k vystěhování tisíců obyvatel, které mělo vést v delším horizontu k postupné germanizaci země. „Českomoravskou kotlinu osídlíme německými rolníky. Čechy přesídlíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských. Češi musí pryč ze střední Evropy,“ řekl prý Adolf Hitler již v roce 1932.

Jižně od Prahy měla vzniknout velká německá enkláva příslušníků SS

Po okupaci Československa v březnu 1939 převzaly německé vojenské síly také zdejší bojová cvičiště v oblasti Brd, Milovic a Vyškova. Protože jejich kapacita jim přišla nedostatečná, rozhodli o jejich rozšíření. V souvislosti s tím už v roce 1940 říšský protektor Konstantin von Neurath prohlásil, že bude nutné vystěhovat některé obce, které se stanou součástí nových cvičišť. Nejvíce se měl zábor dotknout právě oblasti ve středních Čechách. Celkem zde zaniklo 65 obcí.

„Nejkrutěji byl postižen soudní okres neveklovský, kde bylo Němci zabráno a násilně vystěhováno všech jeho 33 obcí. Domov, majetek a existenci ztratilo celkem na 37 tisíc Čechů, kteří byli absolutně bez viny,“ zaznělo v poválečné interpelaci poslanců za obnovení tamního osídlení. Nucené stěhování začalo již na podzim roku 1942.

„V první fázi si vystěhovaní mohli vzít poměrně dost majetku. Bylo možné si vzít i dobytek, nebo i zemědělské stroje. V té poslední etapě už mohli odejít jen s kufříkem. Byl také vydán příkaz, že obydlí musí odevzdat dokonale uklizené a čisté, a proto než odešli, tak cídili a zametali, aby to mohli odevzdat tak, jak si nacisté přáli,“ vysvětluje Neradová. Vzpouzet se nemělo smysl. Vznik nového cvičiště podporovala i tehdejší protektorátní vláda. Ne každý se ale rozhodl odejít bez boje.

sinfin.digital