Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odvážná, krásná, ale ztracená v historii: Neuvěřitelný příběh oblíbené špionky Churchilla

Odvážná, krásná, ale ztracená v historii: Neuvěřitelný příběh oblíbené špionky Churchilla

Krystyna Skarberková se narodila v Polsku jako hraběnka, po vpádu nacistického Německa do její rodné vlasti v roce 1939 se ale rozzuřila natolik, že se okamžitě přihlásila k britským tajným službám. Pod britskou vlajkou riskovala život celých šest let a její kolegové o ní díky její odvaze hovořili jako o „nejlepší člence služeb“. Christine Granvillová, jak znělo její špionské jméno, byla nejen první, ale také nejdéle sloužící zvláštní agentkou v období druhé světové války. Získala řadu ocenění a oblíbil si jí také tehdejší premiér Winston Churchill. Přes všechny její úspěchy o ní ale do nedávné doby nikdo neslyšel a její příběh málem upadl v zapomnění. 

Christine byla s manželem na cestě na jeho diplomatickou misi v jižní Africe, když v září roku 1939 nacisti napadli Polsko a začala nejkrvavější válka v historii lidstva. Vpád Adolfa Hitlera do její rodné země ji zasáhl natolik, že se přihlásila k britským tajným službám a trvala na tom, aby ji okamžitě přijali. Tak se také stalo a polská rodačka začala sloužit jako britská špionka.

Poté, co se stala britskou agentkou, začala pracovat pro Oddělení pro zvláštní operace (SOE), které bylo zvláštní sekcí britské zpravodajské služby MI6. V roce 1940 bylo SOE založeno na popud Winstona Churchilla, aby na území obsazeném Němci vedlo zpravodajskou a sabotážní činnost.

Během jejího působení v SEO její hvězda začala stoupat. Přinášela informace o německých vojenských jednotkách a v roce 1941 také získala první záběry nacistických příprav na invazi do Sovětského svazu. Právě za tento čin si podle dcery Winstona Churchilla získala otcův obdiv a stala se jeho nejoblíbenější špionkou.

Christine byla během své špionské kariéry nejednou zatčena, vždy se jí ale podařilo se z nebezpečné situace dostat. Kvůli práci pro tajné služby také často cestovala – přestěhovala se do Turecka, Egypta a žila také na Blízkém východě.

V kruhu tajných služeb se však stala legendární až poté, co byla v létě 1944 vysazena na území okupované Francie. Během operace ve francouzských Alpách zachránila život třem důstojníkům, kteří měli být popraveni. Za své odvážné činy dostala od Británie i Francie řadu vyznamenání, jako je Řád britského impéria nebo francouzský Válečný kříž.

Po skončení války se její život začal hroutit. Pracovala jako uklízečka výletní lodi a dvakrát se rozvedla. V roce 1952 byla zavražděna. V tu doby byli její přátelé a kolegové přesvědčení, že na odkrytí jejího příběhu není správná doba a její jméno, tvář i úspěchy začaly pomalu upadat v zapomnění.

O Christine, která přitahovala pozornost nejen svou odvahou, ale také krásnou, se začalo mluvit až v posledních letech. Její neuvěřitelný příběh včera připomněla také nově odhalená busta v polském Heart klubu v Londýně, kam Christine po válce ráda chodívala tančit a údajně zde také svými odvážnými příběhy přitahovala davy obdivovatelů.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1