„Komunisté netrestali jen jednoho člověka, který se podle nich něčím provinil. Jejich represe vždycky zničily celou rodinu,“ vzpomíná Zdena Tuháčková. I ona zažila zatýkání odpůrcu režimu v 50. letech. Když jí bylo devět let, zadrželi jejího otce, který se všemožně stavěl proti režimu. Její matka se dvěma dětmi tak ze dne na den zůstala bez prostředků i manžela. „Bylo to děsné, neměli jsme žádné peníze. Pamatuji si, že jednu dobu jsme v celém bytě měli jen jednu žárovku a topit jsme mohli jen v jedné místnosti. Maminka to odnesla na zdraví,“ vzpomíná dcera politického vězně.
Václav Soudek byl odborníkem na kolejovou dopravu. U dráhy pracoval už za druhé světové války, když se zapojil do odboje. „V době války byl zaměstnán na Ředitelství státních drah v Praze, mimo jiné jako vyšetřující odborník železničních nehod. Tím, že záměrné sabotáže úmyslně uzavíral jako nehody, zachránil spoustu lidí před pronásledováním,“ vypráví jeho starší dcera Zdena Tuháčková. Kromě toho její otec pomáhal také lidem, kteří se chtěli zapojit do zahraničního odboje. „Díky svým kontaktům na železnici se mu dařilo tyto mladé muže posílat různými vlaky do Polska, odkud pak pokračovali do Anglie,“ dodává Tuháčková. Václav Soudek válku přežil a stihnul také založit rodinu a zplodit dvě dcery. Po radosti z konce války ale přišlo brzo vystřízlivění.
Ministr mu udělil medaili za odboj. Za dva roky ho ten samý člověk poslal do vězení
„Komunisté se na tatínka zaměřili už proto, že jim vrátil komunistickou legitimaci. Všichni vedoucí pracovníci na úřadech dostali tehdy automaticky rudou knížku. Ti opatrní radši nic nahlas nenamítali, kdežto náš táta jim to okamžitě vrátil, a už tím na sebe upozornil. Od té doby se na něj zaměřili, protože tam nepotřebovali mí lidi, kteří by jim oponovali,“ vysvětluje jeho dcera a dodává, že otec využil každé příležitosti, kdy se mohl ozvat.
„Můj tatínek byl idealista, skaut a masarykovec. Když začali vyměňovat některé jeho kolegy, odborníky, za dělnické kádry, tak proti tomu tatínek protestoval. Když jednoho z nich měl zaučovat, tak říkal ,Prosím vás, co Vy tady budete dělat?‘. A ten člověk mu odpověděl: ,Psát tužkou jako Vy umím taky‘. Tatínek nevynechal nikdy možnost, aby se proti nespravedlnosti a podvodům ozval. Byl zvyklý stavět se proti křivdě a násilí, pomáhat lidem kde mohl, jak to také ukázal svými aktivitami během okupace. Nemohl tedy mlčet ani při nesmyslných, zlých čistkách na ministerstvu dopravy. Myslím si, že jeho uvěznění mohlo také být výstrahou ostatním zaměstnancům, aby byli poslušni a přizpůsobili se novým pořádkům.“
