Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Otřesné tajemství z válečného archivu. Spojenci věděli o holokaustu už od roku 1942, ale nezasáhli

Otřesné tajemství z válečného archivu. Spojenci věděli o holokaustu už od roku 1942, ale nezasáhli

Na sklonku 2. světové války, 27. ledna 1945, osvobodili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu nacistický koncentrační tábor v polské Osvětimi. Otřesné podmínky na místě dostaly na kolena i otrlé sovětské bojovníky. Po víc než sedmdesáti letech teď ale díky odtajněnému archivu vyšlo najevo, že spojenci o vyvražďování Židů věděli už o dva roky dříve.

Učebnice historie bude nejspíš potřeba přepsat. Dosud se mělo za to, že až s osvobozením Osvětimi se svět dozvěděl o nacistických zvěrstvech páchaných na Židech. Nově se ale ukazuje, že tomu bylo úplně jinak.

Dokument, který Spojené národy odtajnily po přibližně sedmdesáti letech, ukazuje, že Sovětský svaz i USA a Velká Británie věděly už v prosinci 1942 o vyvraždění dvou milionů Židů, stejně jako o tom, že jich je dalších pět milionů v bezprostředním ohrožení života.

Samotný holokaust začal jen o rok dříve, v červnu 1941 na nacisty obsazených územích, která dříve náležela Polsku. V souvislosti se zjištěními uvedenými v odtajněném dokumentu už tehdy začali spojenci připravovat obvinění z válečných zločinů adresované špičkám nacistického režimu.

Určující politická síla, která by se zasadila o pomoc ohroženým Židům, ale v tehdejším světě chyběla. Naopak britský ministr Viscount Cranborne měl v březnu 1943 prohlásit, že by ohrožení Židů nemělo být považováno za speciální kauzu, a že je Britské impérium už natolik zaplněno válečnými uprchlíky, že nemůže poskytnout dalším bezpečné útočiště.

„Mocnosti komentovaly vyvražďování Židů o dva a půl roku dříve, než se dosud tušilo,“ řekl britskému deníku Independent profesor londýnské univerzity Dan Plesch, autor knihy Human Rights After Hitler. „Dosud se mělo za to, že se o holokaustu dozvěděli s objevením koncentračních táborů, oni jej ale komentovali v prosinci 1942.“

Tehdy mluvil o Židech v parlamentu britský ministr zahraničí Anthony Eden: „Nacisté se nespokojili s tím, že na základě rasy odpírají Židům jejich práva všude tam, kam sahá jejich barbarská říše. Nyní se chystají realizovat Hitlerův často avizovaný záměr vyhladit židovský lid,“

Podle Plesche začaly spojenecké mocnosti na základě svědectví těch, kteří z transportů smrti nebo samotných koncentračních táborů unikli, připravovat obvinění z válečných zločinů. Mezi dokumenty, které to dokládají, je i žaloba podaná státem Československo v prosinci 1944 na Adolfa Hitlera, Rudolfa Hesse, Joachima von Ribbentropa, Wilhelma Fricka a Heinricha Himmlera.

Britský profesor se částečně spojeneckých sil zastává, přestože odtajněné dokumenty ukazují, že ve své době dost možná neučinily vše, aby masakru Židů zabránily. „Nehledě na to zůstává nejasné, jak moc chápali spojenci a neutrální lídři skutečný rozsah informací, které se k nim dostaly. Naprosté zděšení spojeneckých vojáků, kteří osvobozovali koncentrační tábory na sklonku války, ukazuje, že si nejspíše nebyli vědomi, kam až situace doopravdy zašla,“ řekl Dan Plesch.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1