Před padesáti lety vzplanula první pochodeň. 16. ledna 1969 se na protest proti okupaci upálil na Václavském náměstí student historie a politické ekonomie Jan Palach. Jeho čin měl vyburcovat Čechy z letargie, do které podle něj upadli od srpna 1968. Přestože se po Palachovi upálili i další lidé, jeho odkaz zůstal nejsilnější. A dvacet let po jeho smrti posloužil také k rozdmýchání nepokojů, které posléze vedly k pádu komunistického režimu.
Upálení Jana Palacha
Dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy původem ze Všetat se po okupaci začal účastnit protestních akcí. Palach se v listopadu zapojil také do okupační studentské stávky, o které ovšem média pod tlakem příliš neinformovala a akce skončila neúspěchem. Podle některých jeho blízkých byla právě tohle doba, kdy Palach začal uvažovat o ráznějším činu, který by vybudil českou společnost k dalšímu odporu.
Samotné upálení plánoval Palach nejméně několik týdnů. Ve čtvrtek 16. ledna 1969 přišel v Praze na Václavské náměstí, u kašny u Národního muzea si odložil kabát a tašku a přičichl k lahvičce s éterem. Poté se polil benzínem a zapálil. Následně měl dle svědků přeskočit zábradlí a utíkat směrem k pomníku svatého Václava. Na rohu u bývalého Domu potravin pak upadl na silnici a svědci začali jeho hořící tělo hasit kabáty.
