„Pálil jsem svazky StB," přiznává v Příbězích 20. století bývalý agent, který tlačil lidi ke spolupráci

Post Bellum

„Je to hezká práce,“ říká o svém mnohaletém angažmá u komunistické StB bývalý agent Jaromír Ulč. Během filmu prohlásí i další věci, které vyvolávají přinejmenším husí kůži. Ulč a Jaroslav Lamr, který byl také důstojníkem Státní bezpečnosti, se rozhodli s dokumentaristy mluvit o své tehdejší práci. Proti nim sledujeme výpovědi těch, kteří pod dohledem StB léta žili, byli vězněni, tvrdě vyslýcháni, psychicky deptáni. Další díl televizních Příběhů 20. století, nazvaný „Moje StB“, odvysílá v neděli Česká televize. 

Za otevřenost Lamra a Ulče je divák rád i nerad – jen málokdo z těch, kdo tvořili buňky komunistickému režimu a udržovali společnost ve strachu, byl ochotný s dokumentaristy na kameru hovořit. Proto jsou jejich výpovědi pro archiv Paměť národa cenné. Na druhou stranu se zvláště při Ulčově vyprávění člověku chtě nechtě trochu zvedá žaludek.

Muž, kterého si režim získal na vojně začátkem 70. let, později vedl oddělení proti církvím. „Ať si dělají svoji víru, ale nesnaží se něco obrátit…Když máš jiný názor, tak s ním žij, ale nelez s tím na veřejnost, nerozšiřuj to mezi lidi, nebo si půjdeš sednout,“ popisuje dokumentaristům. Až děsivě otevřeně vzpomíná, jak získával spolupracovníky, jak lidi tlačil ke spolupráci, jak ho práce bavila. Pohnutě (či dojatě) vypadá Ulč jen ve chvílích, kdy mluví o hodnocení „svých kluků“ („oni mi říkali: byl jsi dobrej.“) a o tom, jak se ho nový režim po demokratickém převratu „zbavil“. To chápal jako křivdu.

Výpověď bývalého důstojníka StB střídají krátké rozhovory s těmi, které pronásledoval – nechával je zavřít na 2 x 48 hodin, vyslýchal, deptal, vyhrožoval jim. Spisovatel a během normalizace dělník Petr Placák vzpomíná, jak ho vyšetřovatelé odvezli a zbili kdesi v křivoklátském lese. Daniel Kroupa, filosof a někdejší topič, zase na to, jak mu u výslechu vyhrožovali, že už nikdy neuvidí svoje děti.

sinfin.digital