Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Památníček z internačního tábora ukazuje, jak se nacistům nedařilo převychovat děti odbojářů

Památníček z internačního tábora ukazuje, jak se nacistům nedařilo převychovat děti odbojářů

Uvidím ještě svou dcerku? Nezapomněli na mě už doma? Vrátím se ještě někdy? Podobné myšlenky mohly napadat české odbojáře, kteří v dešti v Mauthausenu čekali, aniž by to věděli, na svou popravu. 24. října uplyne 76 let od chvíle, kdy nacisté v koncentračním táboře povraždili 262 českých vlastenců, kteří pomohli parašutistům odstranit kata českého národa, zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Některé odbojáře zabili i s jejich staršími dětmi, jiné potomky ušetřili. Až do konce války je ale Němci drželi v zajetí a plánovali, zda budou mít stejný osud jako jejich rodiče, nebo se je podaří převychovat v poslušné říšské občany. Děti si nesměly vzájemně říkat svá jména, ale přesto v nich dědictví jejich statečných rodičů zůstalo.

„Buď hrdou, že jsi Češka, dcera krásné Čechie, kde se láska jenom rodí, kde lesť srdce neryje,“ stojí ve válečném památníčku devítileté Věrky Vejvodové, která byla se svým bratrem internována na zámečku Jenerálka s ostatními dětmi odbojářů. Její rodiče Marie a Emanuel byli blízkými odbojovými spolupracovníky doktora Břetislava Lyčky, který po útoku na Heydricha ošetřil parašutistovi Janu Kubišovi zraněné oko. Vejvodovi zemřeli už v roce 1942, Marie v Mauthausenu, Emanuel po výslechu na gestapu, když vyskočil z okna. Jejich děti, které nacisté vyrvali v srpnu 1942 z náručí příbuzných a internovali na Jenerálce, se o smrti obou rodičů ale dozvěděly až po válce.

Nacisté sváželi děti odbojářů na Jenerálku od srpna do listopadu 1942. To bylo v době, kdy Němci jejich rodiče už věznili v Malé pevnosti v Terezíně. Děti většinou přebývaly u blízkých příbuzných, kteří se jich po zatčení rodičů ujali. Někdy ale nacisté zatýkali celé rodiny. To se stálo i v případě rodiny Novákových z Libně, která parašutistům poskytovala potraviny a Janu Kubišovi také první úkryt po útoku na Heydricha. Kromě rodičů Novákových pak nacisté zatkli i jejich čtyři děti včetně nejmladší dcery, 14leté Jindřišky, která pomohla po útoku odklidit Kubišovo zakrvácené kolo. Také Jindřišku nacisté v Mauthausenu zavraždili výstřelem do týlu.

Rodina Novákových. Přežila jen nejstarší dcera (zcela vpravo)Rodina Novákových. Přežila jen nejstarší dcera (zcela vpravo)autor: Archiv Jaroslava Čvančary

Pošlete mi teplé šaty a vitamíny, prosila uvězněná maminka. Věcí už se nedočkala

Některé z dětí naopak jako zázrakem unikly potrestání za činy svých rodičů. Jedním z nich je i Jaroslav Ort, jehož matka Ludmila Ryšavá zásobovala parašutisty potravinami a dědeček Jan Sonnevend jim pomohl obstarat poslední úkryt v kryptě svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ačkoli matka i prarodiče Jaroslava Orta zemřeli, on jako tehdy 11letý se svými dvěma mladšími bratry přežil.

Důvodem byl zřejmě fakt, že jeho rodiče byli rozvedení a on žil s otcem, byť maminku a prarodiče pravidelně vídal. „Tatínek zřejmě tehdy musel potvrdit, že jsme se s maminkou nestýkali, kromě toho času, co nám určil soud. Musel se také zavázat, že nás bude vychovávat v německém duchu. Takže třeba na procházce, když jsme viděli, že nás sledují, tak jsme spolu mluvili německy,“ vysvětloval v loňském rozhovoru pro INFO.CZ Ort.

Dopis Ludmily Ryšavé synu JaroslavoviDopis Ludmily Ryšavé synu Jaroslavoviautor: Archiv Jaroslava Orta

Jeho dědečka Jana Sonnevenda zavraždili 4. září 1942 na Kobyliské střelnici. Matku s babičkou pak nacisté drželi s ostatními odbojáři v Malé pevnosti v Terezíně. Mohly dokonce domů napsat pár vět. „Směly odtud jednou za měsíc napsat domů korespondenční lístek. Musel být ale německy a mohl mít tuším maximálně pět řádek, aby to mohli Němci rychle cenzurovat. Maminka nejdříve psala tatínkovi, ale poslední lístek adresovala přímo mně. Na všechny ty lístky jsem mamince odpovídal já. Tatínek mě vždycky v noci vzbudil a vzal mě do své ordinace, aby to moji mladší bratři nevěděli. Tam mi pak německy diktoval, co mám psát. Maminka nás prosila, abychom jí poslali nějaké teplé šaty a vitamíny, to velice zdůrazňovala, protože tam měli asi velice nezdravou stravu. A přestože jsme jí to všechno poslali, tak nic nedostala a bylo jí to asi velice líto, protože v jednom lístku píše, že nás o to tolik prosila a že jsme jí to neposlali. Poslední lístek od ní je z 16. října 1942, týden před jejím odjezdem do Mauthausenu a její smrtí,“ dodává Ort.

Děti s pláčem volaly maminku a tatínka. Před ostatními musely tajit svá jména

Nacisté většinou zatýkali především rodiče a jejich děti nechávali u příbuzných. Ne však na dlouho. S koncem léta začali potomky zatčených možná ze strachu z budoucí pomsty svážet na pražský zámeček Jenerálka. Celkem zde žilo 46 dětí uvězněných odbojářů ve věku dva až šestnáct let. Dalších devatenáct dětí, těch nejmenších, nacisté internovali na kojeneckém oddělení v Sociálním ústavu v Praze-Krči.

Památníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůPamátníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůautor: Archiv rodiny Věry Vejvodové

Přestože i na Jenerálce žily poměrně malé děti, nebraly se na ně žádné ohledy. Každá starší dívka dostala na starost jedno mladší dítě, o které se musela starat, oblékat je, mýt i ukládat ke spánku. Všichni s pláčem volali maminku a tatínka a byli pod dohledem většinou německých vychovatelek. Co nacisté 24. října 1942 udělali s jejich milovanými rodiči v Mauthausenu, nikdo netušil. Na Jenerálce panoval údajně až jakýsi polovojenský režim, děti musely pomáhat s domácími pracemi, nesměly si číst, ani se nijak vzdělávat a zakázali jim, aby si navzájem řekly svá příjmení. Na rodiče měly zapomenout.

I tady ale byli lidé, kteří se snažili dětem pomoci. Kromě přísné německé vychovatelky Karoly Gally, která byla podle svědectví velmi zlá, dětem vařil vrchní kuchař Kocour, který se snažil dětem přilepšovat a také jim umožňoval komunikovat s příbuznými, když pronášel na Jenerálku dopisy. Rodiny dětí se tak brzo dozvěděly, kam je nacisté ukryli, a při vycházkách v zahradě je mohly alespoň na chvíli tajně pozorovat.

Nacisté chtěli děti povraždit. Už bylo ale pozdě

Nacisté přemýšleli, co s dětmi udělají. Lidické děti bez milosti povraždili, podobný osud měly mít i potomci odbojářů. „V létě 1943 začal Heinrich Himmler řešit, co s těmi dětmi dál bude a chtěl je dát povraždit, ale K. H. Frank mu to rozmluvil. Údajně proto, že když se to neudělalo hned, tak teď už je na to pozdě, protože teď by to v protektorátu vzbudilo nežádoucí rozruch,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

„Na podzim roku 1943 provedli Němci registraci všech ostatních dětí veškerých popravených Čechů a měli v plánu, že po válce je zlikvidují, protože Himmler je považoval za budoucí mstitele. Ne všechny děti popravených Čechů Němci totiž již během války věznili. Tato nedůslednost byla způsobena možná i tím, že příslušníci gestapa měli plné ruce práce a uvěznění a pozdější likvidaci všech těchto dětí nepovažovali za aktuálně nejnaléhavější úkol,“ doplňuje Šustek.

Památníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůPamátníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůautor: Archiv rodiny Věry Vejvodové

Na zámečku děti vyrůstaly asi rok a půl. V dubnu 1944 je nacisté přesunuli do internačního tábora ve Svatobořicích na Hodonínsku. Tam již od podzimu 1942 shromažďovali příbuzné těch, kteří odešli bojovat do zahraničí. Dětí se v táboře ujaly některé české vězenkyně a vězni, kteří se o ně začali starat a pokoušeli se je ve zhoršených podmínkách také vzdělávat. Právě podle umístění tábora se pro skupinu přeživších potomků odbojářů vžil název Svatobořické děti.

Svatobořické děti na hrdinství rodičů nezapomněly. Do Mauthausenu jezdí každý rok

V dubnu 1945, když se blížilo osvobození, nacisté děti deportovali do pracovně-výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. Cestou na přelomu 15. a 16. dubna dokonce děti zažily ve vlaku na odstavné koleji v Brně nálet spojenců. Místní obyvatelé v Plané se jim také pokoušeli všemožně pomáhat obstaráváním oblečení i potravin a s koncem války jim pomohli se ukrýt, protože měli obavu, aby je ustupující nacisté nepovraždili. V Plané se tak dočkaly konce války a 12. května 1945 je speciální vagon dopravil zpět do Prahy na Wilsonovo nádraží. Velkou radost ale po příjezdu vystřídal nezměrný smutek. Děti se dozvěděly, že jejich rodiče už nežijí a naděje na shledání, kterou v sobě dva a půl roku udržovaly, se už nenaplní.

Památníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůPamátníček Věry Vejvodové, do kterého kreslily obrázky během internace ve Svatobořicích děti dalších odbojářůautor: Archiv rodiny Věry Vejvodové

Svatobořické děti se stále setkávají, přestože mnoho z nich již nežije. Když mohou, jezdí navíc vždy 24. října do rakouského Mauthausenu, aby zde uctily památku svých rodičů, kteří umřeli v boji za svobodu. Od roku 2011 se také v chrámu svatého Víta koná díky aktivitě trojice badatelů Vojtěcha Šustka, Jaroslava Čvančary a Vlastislava Janíka pravidelně zádušní mše za zabité odbojáře. „Spousta svatobořických dětí se dočkala jakéhosi uznání zásluh jejich rodičů, až jim bylo přes padesát. Je to dobře, že se na ně vzpomíná, ale nikdy toho nebude dostatek,“ domnívá se badatel Pavel Šmejkal.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1