Články odjinud

Paralel se 30. lety přibývá. Co to znamená pro budoucí vývoj Evropy?

Paralel se 30. lety přibývá. Co to znamená pro budoucí vývoj Evropy?

Ekonomický nacionalismus, frustrace z hospodářské krize, rozklad stávajících pořádků a hodnot. K tomu vysoká nezaměstnanost a přítomnost polovojenských organizací. To je jen pár příznaků 30. let minulého století v Evropě, období nástupu Adolfa Hitlera k moci. Jak si však nyní v textu všímá zpravodajský server CNN, podobností současného světa s obdobím před 2. světovou válkou je mnohem více, než jsme si možná ochotní připustit.

Historie se neopakuje, rýmuje se, řekl kdysi Mark Twain. A jakoby tehdy hleděl do budoucnosti, do roku 2018. Dnešek má totiž s dobou 30. let minulého století na první pohled jen málo společného. Míra nezaměstnanosti je jen zřídkakde dvouciferná, rohy ulic okupují spíše farmářské trhy než příznivci polovojenských skupin a národní státy jsou v základu silnější, než dříve. Jak je však vidět na druhý pohled, Paralel s dobou, která dala prostor autoritativní rasistické diktatuře, je možná více, než se na první pohled zdá.

Obchodní protekcionismus

Když americký prezident Herbert Hoover podepsal v červnu roku 1930 takzvaný Smoot-Hawley Act, pochopitelně netušil, že pod americkým obchodem řeže větev. Napadnout ho to ale mohlo. Tento zákon totiž zaváděl vysoká dovozní cla vůči americkým obchodním partnerům; opatření se pochopitelně dočkalo bleskové reciproční reakce a nakonec jen utáhlo šrouby americké ekonomice během Velké hospodářské krize.

Jen těžko si při tomto historickém exkurzu nevzpomenout na současné jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se zasazuje o ekonomický protekcionismus USA. V jeho duchu Trump uvalil cla na své nejbližší obchodní partnery – Evropu, Kanadu či Mexiko – a odstartoval globální obchodní válku s otevřeným koncem.

Návrat pracovních míst

V roce 1932 byla bez práce takřka třetina Německa, o rok později čtvrtina Spojených států. Dnes je situace o mnoho příznivější, nenechme se však mást rekordně nízkou mírou nezaměstnanosti v Česku, která je nejmenší v celé Unii. Naopak třeba Řecko hlásí pětinu lidí bez práce, Španělsko šestinu a míra nezaměstnanosti v Itálii je přes 10 procent. Navíc nejde jen o procenta.

Jde i o frustraci obyvatel, která se začala projevovat během ekonomické krize z roku 2008. Tehdy zanikly miliony pracovních míst. Od té doby se situace sice do značné míry napravila, podle mnohých studií a statistik však dobře placená pracovní místa nahradily pozice placené mizerně. To se týká například Velké Británie či Spojených států. Jedna ze statistik tvrdí, že pracovní místa, která za oceánem vznikla od krize do roku 2012, byla z takřka 60 procent nízkopříjmová zaměstnání. Těžko se pak divit sentimentu obyvatel po „starých dobrých časech“ – těch které populističtí politici tak často slibují vrátit.

Návrat falešných zpráv

Pátek, 20. ledna 2017. Den, kdy se Donald Trump oficiálně ujal úřadu prezidenta USA a změnil zavedené pořádky. Oproti zvyklostem přestal spoléhat na standardní komunikaci s médii skrze tiskové zprávy a konference. Namísto toho se k Američanům obrací emotivně a na přímo prostřednictvím sociální sítě Twitter. A kdo mu není po chuti, ten to v krátkých vzkazech pořádně schytá, jako například kritická média, jejichž závažná zjištění o vlastní osobě Trump shazuje a označuje za falešné zprávy – Fake News.

Podobný termín historie již zažila. Namísto Fake News však šlo o termín Lügenpresse, tedy lživé noviny. Tento termín vzniknul v roce 1914 a označoval nepřátelskou propagandu, po válce se jej chopil Adolf Hitler a začal jím nazývat vše, co mu nebylo po chuti – od zahraničního tisku po noviny patřící Židům.

Polovojenské organizace

Ve 30. letech měla téměř každá evropská země své „hnědokošiláře“, připomíná CNN. Tyto polovojenské skupiny, byly formovány proto, aby napadaly mítinky konkurenčních politických stran a naopak agresivně propagovaly vlastní politický program. Taková praxe nyní naštěstí není běžná, nicméně jisté paralely existují.

Stačí vzpomenout na loňský pochod vyznavačů takzvané alternativní pravice v americkém Charlottesville, který měl prezident Trump tak velký problém odsoudit. Nebo fakt, že německá krajní pravice ročně zraní stovky migrantů. Podívat se lze i na Slovensko, kde stoupenci extremisty Mariana Kotleby „hlídali“ vlaky a vlaková nádraží či kde si nyní založily sídlo proruští motorkáři známí jako Noční vlci. Ve Finsku zase působí domobrana Ódinovi vojáci a britská vláda přiznává, že „hrozby z extrémní pravice rostou.“

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud