Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Patří nářečí už jen do historie? Proč se na Moravě udrželo a jaká slova vás překvapí v Čechách

Patří nářečí už jen do historie? Proč se na Moravě udrželo a jaká slova vás překvapí v Čechách

Pumlíč, šiďák, rohatina… Víte, co to je? Nářeční výrazy pro míč, dudlík a věšák. Máte pocit, že nářečí patří už jen do doby našich prababiček? Nebo že je spojené jen s Moravou a Slezskem? Stačí si ale uvědomit, jak každého z nás občas někdo zaskočí nějakým slovem nebo slovním tvarem pro nás nezvyklým. Nebo naopak jak my sami někdy narážíme na neporozumění mimo svůj rodný kraj.

Mě jako severočeského rodáka i po letech společného života zaráží, když můj jihočeský muž říká tátovo boty. A jemu naopak vadí moje krácení rohlik a knedlik a dloužení jako móře, pívo a dólu. Přátelé pocházející ze západních Čech přivedli své pražské kolegy k úžasu, když mluvili o tom, že kolem zahrady staví hradbu. A přitom tam nakonec stál docela obyčejný plot...

Současné situaci můžeme porozumět jen tehdy, když si uvědomíme, jak nářečí vznikla a jak se dál vyvíjela a proměňovala. Zeměpisnou diferenciaci češtiny způsobila roztříštěnost území na panství a velmi omezené možnosti migrace a společenského styku mezi nimi. Jazykové změny probíhaly postupně od 12. století, přičemž většina z nich se udála v kulturním a politickém centru, tedy v Praze a středních Čechách. Změny se z tohoto centra postupně šířily směrem k okrajům území, pravděpodobně nejdříve do velkých měst a obcí kolem hlavních obchodních cest a pak i dále na venkov.

Na území Čech bylo ovlivnění centrem silnější, a proto je nářeční rozrůzněnost v Čechách menší než na Moravě. Různé změny totiž nepronikly do všech krajů Česka, takže hlavně v okrajových oblastech bývá zachován starší stav. To je případ třeba východomoravské nářeční skupiny, kam se řada změn nedostala a kde je tedy dochována řada archaických rysů, např. původní hláskové podoby jako starý býk nebo mléko (oproti starej bejk a mlíko v Čechách).

Nářeční rozdíly vznikaly zčásti i tak, že v některých oblastech proběhly změny specifické jen pro ten který kraj, kdežto na zbytku území zůstal stav původní, případně se měnil jinak. Třeba v nářeční oblasti středomoravské proběhly změny vedoucí k podobám jako staré bék nebo oni nesó.

Proč máme pocit, že se na východní Moravě mluví spisovně? Čtěte pokračování na webu Reflex.cz

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1