Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pomáhají cizincům žít v Česku: Bez nich jsou po 11 letech za pásem bez důchodu a s VŠ mají 9 tisíc

Pomáhají cizincům žít v Česku: Bez nich jsou po  11 letech za pásem bez důchodu a s VŠ mají 9 tisíc

„Pokud chcete získat práci, musíte mít bankovní účet. Ten vám banka otevře ale pouze v případě, že máte pracovní smlouvu. Je to začarovaný kruh, ze kterého je takřka nemožné vystoupit,“ vysvětluje interkulturní pracovník Alexandru. Jeho úkolem je doprovázet rumunské a moldavské cizince na brněnské úřady a pomáhat jim s vyřizováním potřebné agendy. Jihomoravská metropole spustila na podzim projekt interkulturní práce, který má největším komunitám zahraničních obyvatel v Brně umožnit snazší integraci do zdejší společnosti. Projekt vzbudil kontroverze ještě před svým spuštěním. Dezinformační weby tehdy tvrdily, že magistrát chce oficiálně zavést na úřady arabštinu. Úkol projektu je ale úplně jiný, jak jsem mohla celý den zjišťovat při doprovázení cizinců.

Setkáváme se před úřadem práce. Alexandru sem doprovází moldavského mladíka Vasila, který by si rád našel obživu. „Česky rozumí dobře, ale s mluvením je to horší,“ vysvětluje Alexadru důvod svojí asistence. Komplikace přicházejí hned na začátku schůzky s úřednicí. Ačkoli mladík přišel na domluvené setkání, žena nemá k dispozici jeho složku, která se zřejmě někam ztratila. V tu chvíli interkulturní pracovník (IP) poprvé dokazuje svoji potřebnost. Situaci tlumočí nechápajícímu Vasilovi a společně s úřednicí se domlouvají, že nabídky práce projedou i tak.

„Nástupní mzda 9,5 tisíce. Co říkáte?“

Vasil mě prostřednictvím Alexandra ubezpečuje, že sem nepřišel přijímat sociální dávky, ale chce pracovat. Studoval několik vysokých škol, má titul z agroekologie, teologie a sociální práce. Ty ale zatím nemají v Česku žádnou hodnotu. Vasil totiž v současnosti už několik týdnů čeká na nostrifikaci svých diplomů ze zahraničí. A ta se může pěkně protáhnout. „Mají na to asi měsíc, většinou ke konci lhůty se pak ozvou, že potřebují něco doplnit. Ty dokumenty je pak většinou nutné žádat po původní zahraniční univerzitě. Té to taky nějakou dobu trvá a mezitím vyprší lhůta pro upřesnění informací k nostrifikaci. Celé se to táhne většinou několik měsíců,“ vysvětluje Alexandru. Nemožnost doložit dokončené vzdělání samozřejmě výrazně snižuje možnost najít dobře placenou práci.

Interkulturní pracovníci
Brno má po Praze druhý největší počet cizinců. Některá města mají třeba specifickou skupinu lidí z nějaké země, kteří pracují v konkrétní firmě, ale v Brně je skladba cizinců velmi pestrá. Jsou zde vysoce kvalifikování odborníci, dělníci, lidé pracující ve službách, studenti i uprchlíci. Proto vznikla v rámci řešení sociálního začleňování v Brně speciální pracovní skupina, která vytvořila dokument, který definoval základní problémy těchto lidí v Brně. Výstupem tohoto procesu je samostatná kapitola ve Strategickém plánu sociálního začleňování města Brna, což je dokument schválený zastupitelstvem města.

„Z jeho oboru tady nic nemám. Leda tady v té sociální oblasti… pečovatel, poloviční úvazek, nástupní mzda 9 570. Co říkáte? Někde se začít musí,“ nabízí úřednice. Vasil si bere kontakt na zaměstnavatele s tím, že si to ještě promyslí, a úřednice si s ním domlouvá další schůzku za 14 dní, kdy by se do té doby už stihla nostrifikace diplomů. „Aby získal se současnou kvalifikací v Česku dobrou práci, tak by musel pracovat 16 hodin denně,“ shrnuje situaci Alexandru.

Sám sem před lety přišel z Moldávie. Pracuje jako tlumočník, duchovní a v posledních měsících i interkulturní zaměstnanec pro cizince z Moldávie a Rumunska. Vracet se do rodné země nechce. „Češi jezdí do Německa, aby si slušně vydělali a mohli se vrátit, protože se v Česku žije dobře. Já mám tady rodinu, děti a práci, která mě baví. V Moldávii je málo práce. A té dobré ještě míň. Proč bych se vracel,“ vysvětluje.

V současnosti také za Brnem rekonstruuje dům. „V Moldávii se sice staví nové domy, ale nikdo v nich nechce bydlet. Lidé si radši vybírají ty starší stavby, protože jsou kvalitnější. Viděla jste to video, jak dělníci stavěli před olympiádou některé budovy v Soči? Zedník tam rychle dával cihlu za cihlou, aniž by to proložil betonem. Pak to omítnul a stačilo se do toho jen víc opřít, aby to spadlo. Tak se staví i u nás,“ dodává Alexandru.

Po úřadu práce míříme do několika bank ověřit možnost otevření účtu. Všude je to ale stejné. Je nutné doložit trvalý pobyt, pracovní smlouvu, nebo potvrzení o studiu. „Ale práci mu většinou všude chtějí dát jen v případě, že už účet má. Je to neřešitelná situace. Navíc nechce mít pořád peníze u sebe. Na ubytovně jich spí několik v jednom pokoji, nemůže je přece pořád hlídat,“ podivuje se Alexandru.

Alexandru (vlevo) hovoří s mladíky na ubytovněAlexandru (vlevo) hovoří s mladíky na ubytovněautor: Tomáš Valnoha

V bistru vaří 16 hodin denně. Přesto je šťastný

V poledne se setkávám s dalším interkulturním pracovníkem Huyem a společně jedeme do vietnamské tržnice, kde je jeho hlavní působiště. Prodejcům rozdává letáčky a snaží se je upozornit na to, že mohou využít služeb IP. „Vietnamci si často platí zprostředkovatele, což jsou Vietnamci, kteří umí dobře česky. Ti si ale za pomoc účtují nemalé peníze. Za doprovod k doktorovi třeba 500 korun, nebo i tisícovku,“ vysvětluje Huy. I on nabízí tuto formu pomoci, ale zdarma. Je tak dostupná všem, včetně starších lidí nebo samoživitelek. Problémem je ale zatím poměrně malé povědomí o Huyově práci. Vietnamská komunita je celkem izolovaná, nicméně velmi dobře propojená, jak jsem už brzy mohla zjistit.

Huy mě vzal totiž na oběd do bistra, kde pracuje jeho potenciální tchýně. Asi po pěti minutách mu zavibroval telefon. Psala mu maminka, která se ho ptala, jakou novou slečnu to vzal na rande. V těch několika vteřinách se zpráva o mojí přítomnosti v bistru dostala až k jeho rodině. „Vidíte, jak je ta komunita propojená. Jen to teď asi budu muset doma vysvětlovat,“ směje se Huy. Patří už do takzvané druhé generace, jeho čeština je perfektní. Z Vietnamu přijel ve čtyřech letech a jazyk se naučil brzo. První generace migrantů, která přišla do Česka až v dospělosti, je ale jiná. Mnohým dělá čeština i po několika letech problém a také jejich postoj k životu se dost liší.

„Znají jen práci. Někteří stále posílají vydělané peníze rodině do Vietnamu. Zdejší kuchař pracuje 16 hodin denně. Celé ty roky je zavřený tady v kuchyni a stejně ho práce pořád baví. Seznámili jsme ho teď s jednou paní, báli jsme se, aby nezůstal sám,“ vypráví Huy.  K našemu stolu si přisedá další pár. „Promiňte, že posloucháme, ale je to hrozně zajímavé. Jste tak pracovití, všechna čest. My bychom to nevydrželi,“ svěřují se spolustolovníci. Ani já si to neumím představit. Vietnamci přesto alespoň navenek vypadají šťastně.

„Jsou tady příjemní lidé. Je tady bezpečně a dobrá zdravotní péče. Také je tady příjemné klima, u nás je hrozné horko,“ sděluje mi lámanou češtinou Huyova maminka, která má obchod s oblečením. Tatínek mezitím pracuje ve večerce naproti. Přestože obchody provozují několik let, nemají představu, že by jejich syn musel živnost převzít. „Ať dělá, co ho baví. Nejdůležitější je, aby byl šťastný,“ potvrzuje maminka. Její generace má s integrací do české společnosti stále problém. Ačkoli její potomci už většinou zvládají jazyk bravurně a přátelí se díky studiu i s Čechy, první generace se stále stýká pouze s lidmi ze svojí komunity, což je ani nemotivuje ke zdokonalení jazykových znalostí.

Integraci pomáhá i video o popelnicích

„Vietnamci chtějí nejčastěji hlavně doprovod k lékaři, nebo pomoc při konzultaci s policií ohledně pokut a podobně. Pomáhám tak třem až čtyřem lidem týdně. Je to hodně založené na důvěře, takže klienti většinou zjistí, že jim zdarma můžu poradit s tím, za co platí zprostředkovatelům tisíce, a proto mě doporučují dál svým známým,“ shrnuje Huy. Kromě individuálních asistencí ale se svojí kolegyní Julií vymýšlí i systémovější řešení. Natočili například informační video o tom, že je potřeba platit za komunální odpad a jak je možné to udělat. O nutnosti platit za popelnice totiž často neví nejen cizinci, ale ani Češi.

Úkolem interkulturní práce nicméně není tlumočení, ač to tak může vypadat. „V některých městech jsou IP spíše jen tlumočníci, což je cesta, kterou se například vydali v Praze. To je také významná pomoc, ale má své limity. Obě strany – cizinec i úředník – si tak zvyknou, že se nemusí snažit domluvit, protože tam vždycky bude někdo, kdo jim to přetlumočí. A to jde proti integraci, protože je to nepovzbuzuje v tom, aby se ve vzájemné komunikaci osamostatňovali. Naší snahou je méně tlumočit, více přicházet se systémovými řešeními a být mediátorem, který se snaží předcházet konfliktům kvůli nedorozumění,“ vysvětluje poradkyně pro cizince Lenka Šafránková Pavlíčková, která má na brněnském magistrátu projekt interkulturních pracovníků na starosti.

Ukrajinské porodní asistentce je lépe v Brně u pásu

Třetím interkulturním pracovníkem, kterého potkávám, je Káťa. Na starost má cizince z Ukrajiny a Ruska. Setkáváme se před Městskou správou sociálního zabezpečení. Jejím klientem byla dnes neobvykle její maminka. Ta pracuje v Česku už od roku 2007 a chtěla zjistit, zda po 11 letech práce nemá nárok alespoň na nějaký důchod, aby zde mohla zůstat s dcerou.

„Zjistili jsme, že zaměstnavatel za ni neodváděl daně, takže na penzi nárok nemá,“ sděluje Káťa. 66letá žena, která pracuje v Brně u pásu šest dnů v týdnu 12 hodin denně, tak na stáří bude muset svoji dceru opustit a kvůli důchodu odjet zpět na Ukrajinu. Tam pracovala jako porodní asistentka a za 30 let praxe přivedla na svět více než dva tisíce dětí. Přesto se má v Brně u pásu lépe než ve své domovině.

Právě nevýhodné smlouvy jsou problémem, který trápí rusky mluvící komunitu. „Ukrajinci sem přijedou na práci přes agenturu. Když práce není, hledají si jiné místo a podepisují často smlouvy, kterým nerozumí. Většina z nich tak neví, zda za ně zaměstnavatel odvádí sociální a zdravotní pojištění,“ vysvětluje Káťa jeden z hlavních problémů. Část firem chce také Ukrajince zaměstnávat pouze načerno. Přestože je mezi cizinci, kteří sem přicházejí za prací, dle odhadu Káti asi 50 % vysokoškoláků, na špatné podmínky často přistupují. Ukrajinci totiž většinou v Česku chtějí zůstat, ale když pak jdou zažádat o mateřskou, nebo důchod, tak teprve zjišťují, že na ně za roky odvedené práce nemají nárok. Právě tuto nevědomost by chtěla Káťa napravovat. Cizince s nabídkou pomoci oslovuje například v pravoslavných kostelech.

Káťa s maminkou. 11 let spolu žily v Česku, nyní se matka musí vrátit kvůli důchodu zpět na UkrajinuKáťa s maminkou. 11 let spolu žily v Česku, nyní se matka musí vrátit kvůli důchodu zpět na Ukrajinuautor: Tomáš Valnoha

Arabské ženy si píší na WhatsAppu

V modlitebnách oslovuje ženy také interkulturní pracovnice pro arabsky mluvící cizince Karin. Ta má poměrně dobře vybudovanou síť kontaktů a s ženami (a skrze ně i s jejich muži) je v kontaktu i přes Facebook a chatovací aplikaci WhatsApp.

„Do Brna se Syřané ve větší míře dostali po vypuknutí syrského konfliktu. Většinou nežádají o azyl, protože je poměrně komplikované jej dostat, ale studují tady, nebo pracují, často také proto, že zde měli už nějaké historické vazby, přátele, nebo rodinu,“ vysvětluje Lenka Šafránková Pavlíčková. Karin, která se s arabskými ženami osobně setkává nejčastěji v mešitě, není oním „muslimem v šátku“, který dle dezinformačních webů opanuje brněnské úřady. Stejně jako ostatní IP pomáhá cizincům při zařizování úředních formalit a přispívá k většímu porozumění mezi oběma kulturami.

„Tato skupina cizinců je poměrně dost uzavřená a nedostává přílišnou podporu, což jsou faktory, které mohou do budoucna ovlivnit to, nakolik se budou moci integrovat,“ dodává Šafránková Pavlíčková. I proto vznikl na brněnském magistrátu projekt, který by měl začleňování cizinců usnadnit.

Nejen tlumočení, ale i prevence vzniku ghett

„Interkulturní práce se rozvíjela od 90. let a k nám se dostává zhruba od roku 2012, kdy ji poprvé začali řešit v rámci jednoho mezinárodního projektu v Praze. Postupně se zjistilo, že není ve schopnostech neziskového sektoru touto činností vyřešit všechny bariéry integrace cizinců, a proto je lepší, pokud se na začleňování aktivně podílejí i samosprávy. Integrační opatření je totiž nutné uzpůsobovat lokálně, protože jinak vypadá situace v Praze, Brně nebo v Havlíčkově Brodě. Samosprávy by měly přebírat zodpovědnost také z toho důvodu, že jsou často nositeli těch komunikačních bariér a aktivně by se měly starat o jejich odstraňování,“ vysvětluje poradkyně pro cizince. Důležitost interkulturní práce vysvětluje na příkladu západních zemí.

„Interkulturní práce umožňuje dělat politiku integrace cizinců tak, aby fungovala. V západních zemích zpočátku integraci neřešili. Na konci 80. let jim pak začalo docházet, že to měli dělat, protože tam od 50. let měli zahraniční pracovníky a měli problém s tím, že se jim nepovedlo začlenit je do společnosti, vznikaly ghetta a vyloučené lokality,“ dodává Šafránková Pavlíčková. Právě tomu by měl projekt magistrátu zabránit. IP totiž neslouží jen jako poradci pro cizince, ale díky dobrým vztahům se zahraničními komunitami ví, jaké mají cizinci potřeby, ale mohou také upozornit včas na rostoucí nebezpečí.

Děkujeme, přijďte zas

„Skutečně to nejsou jen tlumočníci, ale pomáhají nám i nahlížet do těchto skupin, mohou upozornit na to, kdyby se tam začaly objevovat nějaké rizikové jevy a podobně. Má to tedy pro město i preventivní charakter,“ dodává Šafránková Pavlíčková. Projekt si už pochvalují i úředníci.

„Mají v nás důvěru, protože ví, že jsme jejich kolegové, když také pracujeme pod magistrátem. Vždycky nám říkají, abychom příště zase přišli,“ dodává Káťa.

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1