Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pomohla Heydrichovi, ale skončila v Terezíně. Marii Navarovou zničili nacisté i komunisté

Pomohla Heydrichovi, ale skončila v Terezíně. Marii Navarovou zničili nacisté i komunisté

„Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem,“ pronesl ve filmu Vyšší princip profesor Málek, který tak komentoval útok na Reinharda Heydricha. Je ale zločinem poskytnout pomoc tyranovi, který umírá? Toto morální dilema se přímo odráží v osudu Marie Navarové, bývalé zdravotní sestry, která poskytla 27. května 1942 první pomoc raněnému Reinhardu Heydrichovi. Ačkoli nebyla kolaborantkou, dostala za tuto službu zastupujícímu říšskému protektorovi odměnu a po válce také osm let vězení. Z jejího trestního spisu a desítek svědectví ale vyplývá, že velmi aktivně působila v odboji. Její příběh je jedním z příkladů, kterým se nacisté snažili Čechům vtlouct do hlav, že jsou národem kolaborantů, ačkoli to nebyla pravda.

„Nepravdivé obviňování českého národa z kolaborace a udavačství má počátek již v době německé okupace. Například již za heydrichiády v protektorátním tisku uveřejňovalo gestapo poděkování veřejnosti za to, jak „spolupracuje s tajnou státní policií při pátrání po vrazích obergruppenführera a generála policie Heydricha“. Ve skutečnosti se ale úředníci gestapa v korespondenci mezi s sebou rozčilovali nad tím, že Češi nejsou ochotní spolupracovat a udávat,“ vysvětluje archivář Vojtěch Šustek původ lži o českém národu kolaborantů. Ve skutečnosti nacisté ani dva týdny po útoku neměli žádné vodítko.

Nacisté potřebovali kolaboranty. Proto odměňovali i ty, kteří jim nepomohli

„Údaje Čurdovy byly pro vypátrání pachatelů rozhodující. Nám se nikdy nepodařilo při vlastních akcích pachatele vypátrati,“ uvedl v poválečné výpovědi úředník gestapa Heinz Jantur, který potvrdil, že prvním a nepodstatnějším udáním bylo doznání parašutisty výsadku Out Distance Karla Čurdy 16. června 1942, tři týdny po útoku. Přestože nacisté vyslechli desítky lidí, mezi kterými byli i přímí svědci útoku, nezískali od nich žádné informace, které by je při pátrání dovedly k parašutistům. Řada lidí se navíc k výslechu dostavila až na několikeré vyzvání a dá se říci, že ne úplně dobrovolně.

„Prozatím podle mě neexistuje podrobná studie, která by se zabývala tím, kolik lidí, kteří obdrželi onu vypsanou odměnu, bylo skutečně aktivními pomocníky okupantů, či naopak, kteří jen byli například svědky atentátu. Dle mého názoru mezi nimi skutečně převažovali spíše svědkové či lidé, kteří prostě byli v určitou dobu na onom místě a „byli přinuceni“ konat, aniž by s okupačním režimem souzněli a chtěli mu pomáhat,“ vysvětluje historik Marek Melša. Jedním z nich byl i řidič tramvaje Antonín Opletal, který s vozem projížděl kolem místa útoku.

„Útok přímo viděl, ale nepřihlásil se jako svědek. Doma se bohužel svěřil manželce, a ta se manželovým pozorováním pochlubila u krejčího Viléma Hejla ve Slezské ulici, o kterém ale nevěděla, že je vlajkař a kolaborant,“ vysvětluje Šustek. Nacisté následně manžele Opletalovy zatkli a začali zjišťovat, proč nesplnili povinnost a nepřišli vypovídat.

Místo krátce po útoku na HeydrichaMísto krátce po útoku na Heydrichaautor: Foto: M. Rušínová, M. Přibyl a ČTK

„Opletal se z toho poměrně šikovně dostal tvrzením, že viděl jen to, o čem už tajná státní policie ví, protože totéž se již dříve dočetl v novinách. Argumentoval tím, že nechtěl německou policii zdržovat informacemi, které už zná. Na to Němci nemohli nic říct, a tak Opletal vyvázl, byť ne úplně. Gestapo mu vyplatilo finanční odměnu. Určitě proto, aby ho zdiskreditovalo. Úředníci gestapa pochopili, že Opletal ve skutečnosti udávat nechtěl. Po válce byl ovšem zatčen a vyšetřován. Musel vysvětlovat našim úřadům, za co peníze dostal a vyvracet podezření z udavačství,“ dodává Šustek.

Finanční odměnou tak nacisté fakticky uměli přeneseně trestat ty, kteří jim nijak výjimečně nepomohli. Gestapo tehdy potřebovalo podlomit duch národa, k čemuž využívalo především tvrdé represe, ale právě i zveřejňované seznamy odměněných, které měly dokazovat, že Češi jsou zlomení a navzájem se udávají, i když to nebyla pravda.

„Všechny vyplacené odměny zveřejnit spolu se jmény odměněných v tisku a rozhlase. Tímto opatřením dáme jednak najevo, že dodržujeme své sliby, jednak nám přinese i další výhody: Doložíme, že agenti-parašutisté nejsou jednotkou bojující do posledního dechu, nýbrž že to jsou lidé, co změknou, zhroutí se a pak se sami přihlásí na úřadech. Českému národu neposkytneme obraz o boji do poslední chvíle a o hrdinství. Londýn a emigranti se zhrozí, že jejich nejlepší síly selhaly, a znovu zavládne nejednotnost a rozvrat,“ napsal 19. června Karl Hermann Frank pravděpodobně novému protektorovi Kurtovi Daluegemu.

Ačkoli část z odměněných skutečně dobrovolně gestapu pomohla, jiní naopak po válce nálepku udavače dostali neprávem. „Mezi odměněnými se nacházel především zrádce Karel Čurda. Ostatní byli většinou svědci události, kteří si podle mne vyzvedli odměnu se směsí strachu a ziskuchtivosti. Jejich motivy nám dnes mohou připadat nesmírně odpudivé, ale v atmosféře Prahy po útoku je můžeme jen těžko soudit. Samozřejmě jsou mezi nimi lidé, kteří raději neměli udělat nic, jako třeba řezník František Brauner, který se úplně zbytečně pokoušel zastavit Josefa Gabčíka. Marie Navarová se ale těmto příkladům vymyká,“ vysvětluje badatel Jiří Padevět.

Věděla Navarová, že pomáhá Heydrichovi? Jako sestra ošetřila raněného

Bývalá zdravotní sestra se ocitla ve špatném čase, na špatném místě. 27. května 1942 jela tramvají do Kobylis v době, kdy se několik metrů od ní odehrál útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Josef Gabčík zkusil nejprve Heydricha zastřelit, jeho samopal se ale zasekl a rána nevyšla. Jan Kubiš proto na automobil vrhnul bombu, která prorazila karoserii, jejíž střepiny vnikly Heydrichovi do těla.

Gabčík se dal na útěk pronásledován protektorovým řidičem Johannesem Kleinem, Kubiš ujížděl se zkrvaveným okem na kole směrem na Palmovku. Ačkoli Heydrich chtěl útočníky také údajně pronásledovat, vlivem zranění klesl u svého automobilu. V tu chvíli se k němu seběhli lidé z tramvaje, která v době útoku projížděla kolem. Mezi prvními byla i bývalá dobrovolná sestra Navarová.

INFOGRAFIKA DNE: Operace AnthropoidINFOGRAFIKA DNE: Operace Anthropoidautor: Info.cz

Manželka vězeňského lékaře na Pankráci Oldřicha Navary zkontrolovala Heydrichův stav a zastavila auto zasilatelství Holan, které zraněného odvezlo k ošetření do nemocnice na Bulovku. „Jsem přesvědčený, že z počátku nevěděla, že onen zraněný muž je Heydrich, na kterého zaútočili českoslovenští vlastenci. Zachovala se jako zdravotnice, která viděla zraněného člověka. Kolaborantkou rozhodně nebyla a zachovala se pouze tak, jak se zachová každý profesionální zdravotník, když se dostane do situace, kdy je někdo zraněn,“ domnívá se Šustek.

„Když došlo k výbuchu třaskavin a vůz elektrické dráhy zastavil, vyběhla jsem z tramvaje na chodník přímo k autu Heydricha a viděla jsem, že jest Heydrich raněn a ten na mě volal německy ‚Vagen‘. Proto jsem zastavila nejbližší auto, které jelo v té chvíli okolo, jelikož Heydrich táhl za sebou nohu, pomohla jsem mu do vozu přivolaného mnou auta tím, že držela jsem ho za ruku a šoferovi jsem řekla, aby ho zavezl do nemocnice na Bulovku. Což se také stalo. Popírám, že jsem mu jinou pomoc poskytla jen tuto, jak uvádím. A ihned jsem se z místa atentátu ztratila a nikde jsem se nehlásila," uveda při poválečném výslechu v listopadu 1945 Navarová.

O tom, že Heydrichovi pomohla hlavně proto, že byl raněný a ne že to byl protektor, může svědčit i její následný přístup. Z místa útoku odešla a na policii se nepřihlásila, přestože jí nejpozději ze zpráv muselo být jasné, koho se pokoušela zachránit a že se hledají útočníci. Vypovídala až poté, co nacisté začali rozhlasem hledat „tu blond paní, která poskytla první pomoc“. Pokud se svědci nedostavili k výslechu, hrozil jim tehdy i trest smrti. Navarová tak po rozhlasovém hlášení zřejmě zhodnotila, že pozornosti gestapa neunikne a rozhodla se vypovídat.

Odměnu nechtěla. Nakonec ji věnovala na charitu

Už třetí den po útoku dostala Navarová na zvláštní přání Heydricha odměnu tisíc říšských marek a dalších dvacet tisíc pak dostala při rozdělování celkové odměny. Peníze nechtěla, odmítnout ale nesměla. Proto část věnovala na charitu a ze zbylých peněz chtěla postavit ozdravovnu pro děti vězňů. K tomu ale nedošlo. Jako příjemkyně odměny za dopadení parašutistů byla po válce obviněná z kolaborace. Soud ji tehdy podezříval ze zločinu proti státu a také ze styky s nacisty. V září 1948 byla odsouzena k osmi letům žaláře. Z  trestního spisu Marie Navarové ale vyplývá, že nebyla kolaborantkou, ale naopak se zapojila do odboje. Po únoru 1948 ji ale někdo potřeboval označit jako viníka, a proto ji na jaře 1948 začali kvůli tomu, co se stalo za války, vyšetřovat.

Kromě první pomoci Heydrichovi vinili Navarovou také z toho, že při výslechu na gestapu poskytla přesný popis útočníků. Následně měla pak také identifikovat jejich mrtvá těla. To ale žena při výslechu v roce 1948 odmítla. „Pokud se mně klade za vinu, že jsem udala gestapu dobrý popis pachatele s automatickou pistolí, a toho při ohledání mrtvol okamžitě poznala, není to pravdou. Při ohledání mrtvol v patologickém ústavu Hlávkově byl se mnou sepisován protokol německy, který mně byl pak přečten česky a to tak, že jsem v mrtvolách nepoznala nikoho z pachatelů. Podotýkám, že německy neumím, takže jsem si protokol přečísti nemohla a podepsala jsem ho tak, jak mi byl přetlumočen česky,“ uvedla při výslechu Navarová.

Objevily se také zprávy o vřelých stycích manželů Navarových s příslušníky gestapa, které dokonce hostili u sebe doma, především šlo o velitele pankrácké věznice Paula Soppu. Na první pohled jasná kolaborace. V případě Navarových ale pouhá zástěrka, jak být prospěšnější odboji. Díky stykům s nacisty měli totiž dobrý přehled o tom, kdo je zatčený, nebo koho mají převézt do jiné věznice. Tuto činnost Navarových dokládá řada svědectví, které se v trestním spise Marie Navarové nacházejí.

Navarovi se naoko přátelili s nacisty, přitom zásobovali vězně jídlem a korespondencí

„Vím proto zcela bezpečně, že jak doktor Navara, tak zejména obviněná, stavěli se k Němcům nepřátelsky, avšak ve snaze pomoci českým vězňům u německých úřadů hleděli si získati důvěru několika jedinců, jež pro tento účel mohli potřebovati, tak zejména Soppu a nikdy se přede mnou netajili svojí osobní nenávistí k Soppovi, kterého pokládali za gaunera, avšak byli nuceni získat si jeho důvěru, aby odvraceli jeho pozornost od své činnosti,“ uvedl ve výpovědi Jan Hanuš.

„Poznal jsem se s touto rodinou v roce 1940 v době mého věznění gestapem na Pankráci. (…) Kde nemohl pomoci doktor Navara sám, tam pomáhala jeho paní. (…) Pravidelně a někdy i dvakráte denně donášela nám jídlo, ovoce, cigarety a zvláště buchty. Dělala to tím způsobem, že šla do garáže (poznámka: kde vězni pracovali) a jako by chtěla věšeti několik kousků prádla a hovorem s dozorcem odvedla pozornost od nás, abychom využili této příležitosti a odebrali si jídlo z místa předem určeného,“ popisuje bývalý vězeň Martin Hrabík. Manželé také zajišťovali předávání motáků a korespondence vězňům.

Nacisté ji uvěznili za činnost v odboji, komunisté za pomoc Heydrichovi

Kromě svědectví o její odborové činnosti se objevují i výpovědi o jejím vlastenectví. To dokládají především ženy, které s ní strávily konec války v Terezíně. V roce 1944 totiž nacisté její odbojovou činnost odhalili a uvěznili ji.

„Paní Jiřinu Navarovou jsem poznala v Terezíně, Malé pevnosti, kam jsem byla v říjnu 1944 převezena. O činnosti její i jejího muže jsem slyšela již v Praze. Paní Jiřina Navarová se chovala v Terezíně vždy jako dobrá Češka a ochotně a velmi obětavě vždy pomáhala všem, kdo její pomoci jako zkušené ošetřovatelky potřebovali. Šlo-li o to pomoci někomu, nedbala vlastní nemoci a byla vždy první, kdo se o nemocné staral,“ popsala bývalá terezínská vězenkyně Zdislava Koháková. „Po celý ten čas, který jsem s ní ve společné cele strávila, chovala se ke všem krajně obětavě, byla dobrou školenou sestrou a této své znalosti obětavě uplatňovala ku prospěchu spolutrpících. Vystupovala vždy jako uvědomělá Češka a dobrá vlastenka,“ uvádí ve společném prohlášení čtyři bývalé vězeňkyně původem z Plzně.

Marie Navarová čekala na rozsudek svého soudu ve vazbě. Při každé možné příležitosti žádala o propuštění, protože byla kvůli žaludečním vředům ve špatném zdravotním stavu, krvácela a potřebovala podstoupit operaci, což jí nebylo umožněno.

Ačkoli během celého procesu vinu odmítala a přestože její spis obsahuje desítky svědectví o její odbojové činnosti, byla 29. září 1948 odsouzena k osmi letům vězení za zločin proti státu, protože pomohla zraněnému Heydrichovi. Veškerý její majetek propadl státu a na deset let byla odsouzena ke ztrátě občanské cti. „Bohužel si odseděla spoustu let ve vězení, což bylo podle mě velmi nespravedlivé,“ tvrdí Šustek.

Odsouzen byl také její manžel Oldřich Navara. Ten po propuštění v roce 1953 podle badatele Jaroslava Čvančary spáchal sebevraždu. Navarová protrpěla navzdory zdravotním problémům téměř celý trest. Na svobodu se dostala po šesti letech, zbytek trestu jí byl právě kvůli onemocnění prominut. Po propuštění se nějakou dobu zotavovala a následně pracovala v mlékárně na Žižkově a ve skladu zeleniny v Benešově. Zemřela 14. ledna 1966 ve věku 67 let.

„Marie Navarová byla za pomoc odboji uvězněna nacisty a po válce a po roce 1948 byla popotahována po soudech a nakonec vězněna. Myslím, že její příběh odráží neštěstí dvacátého století v plné síle. Této statečné ženě zničily život oba zrůdné režimy, komunismus i nacismus,“ dodává Padevět. Vše mohlo být přitom jinak, kdyby tu osudnou tramvaj 27. května 1942 nestihla…

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1