Popravoval rychle a efektivně. Na konci války nechal veřejně oběsit odbojáře v Meziříčí | info.cz

Články odjinud

Popravoval rychle a efektivně. Na konci války nechal veřejně oběsit odbojáře v Meziříčí

Franz Schauschütz byl oddaným nacistou. Za svoji práci pro krajní pravici byl dokonce v Rakousku několikrát vězněn a poté, co převzali moc nacisté, získal pověst člověka, který je schopný čehokoli. Do strany vstoupil už v 19 letech a do konce války pro ideu árijské nadřazenosti vehementně pracoval. V době vrcholícího pražského povstání a s tanky rudé armády doslova v dohledu se navíc neštítil nechat popravit 60 obyvatel Velkého Meziříčí. Jednoho z nich dokonce nechal pro výstrahu ostatním oběsit na lucerně uprostřed náměstí.

„Vyslýchali je klasickým gestapáckým způsobem. Bití, řvaní, krev, pohlavky, kopance a nakonec je odvezli na popraviště,“ vysvětluje pamětník meziříčského masakru na konci války Vladimír Wagner. „Popravčí četa je pak hnala k řece, ale oni se začali bránit a prali se s nimi. Tak do nich začali střílet a pak je házeli do vody,“ přibližuje poslední momenty šesti desítek obyvatel Velkého Meziříčí v dokumentárním cyklu Osudové okamžiky další pamětník Miloslav Koudela. Za smrt šedesáti místních lidí, kteří už věřili v konec války, byl Franz Schauschütz přímo zodpovědný, velel totiž zdejšímu gestapu a na výsleších se dle pamětníků osobně podílel. Působení v Meziříčí bylo už ale pouhým završením jeho krvavé kariéry ve službách nacismu.

Schauschützova cesta z rakouského vězení na nacistické výsluní

Franz Schauschütz se narodil 9. května 1912 v Römerbadu v Rakousku-Uhersku. „Otec byl železniční úředník, kvůli čemuž se Schauschützovi opakovaně stěhovali. Po maturitě absolvoval dva semestry francouzštiny a srbštiny na univerzitě ve Štýrském Hradci. Ale vzhledem k nedostatku rodinných financí musel studium vzdát. Živil se pak příležitostnými pracemi a v roce 1932 nalezl zaměstnání v advokátní kanceláři ve Feldbachu, kde pracoval jako kancelářský pomocník,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr.

Už jako 19letý v roce 1932 vstoupil Schauschütz do NSDAP. „Od svého mládí tíhnul k extrémní pravici. Za svoji činnost pro nacistickou stranu byl rakouskými úřady opakovaně postihován. V roce 1933 byl několik dní ve vězení. Mezi únorem až dubnem 1934 byl internován v táboře v Kaisersteinbruchu v Burgenlandu. 25. července 1934 se také aktivně zapojil do nacistického pokusu o převzetí moci v Rakousku (poznámka: takzvaný Červencový puč). Byl opět zatčen a vězněn a v lednu 1935 propuštěn,“ shrnuje Schauschützova mladá léta Zumr.

Kvůli opakovaným trestům Schauschütz zřejmě zvažoval útěk z Rakouska, definitivně ho ale přesvědčil čin jeho přátel. „Jeho spolustraníci a kamarádi zavraždili jednoho bývalého člena SS, který se stal policejním informátorem. On sám do vraždy sice nebyl zapojený, ale patřil do okruhu lidí, kteří ji provedli. Před dalším pravděpodobným zatčením se proto rozhodl z Rakouska uprchnout. Legálně vycestoval do Jugoslávie, kde měl příbuzné, a přes Itálii se dostal v květnu 1936 do Německa,“ popisuje historik.

Tam jeho oddanost nacistickému smýšlení na rozdíl od Rakouska brzo ocenili. Nejdříve přebýval v táboře pro příslušníky SA uprchlé z Rakouska, brzy ale přešel do SS a snažil se nejdříve protloukat, jak se dalo. V létě 1937 pak nastoupil ke kriminální policii v Berlíně, což předznamenalo celou jeho další budoucnost a umožnilo mu to i návrat do Rakouska.

„Ve službě se osvědčil, a proto byl vyslán na školu bezpečnostní policie v Charlottenbugu, aby absolvoval kurz pro kriminální komisaře. Ještě předtím byl v březnu 1938 po anšlusu Rakouska nasazen ve Vídni. Nejprve sloužil u kriminální policie, ale záhy byl přesunut do nové úřadovny gestapa v hlavním městě. Pracoval v referátu II A, což byl referát potírající levicovou opozici,“ dodává Zumr.

Ve Vídni vydržel rok. Pak přišla okupace Československa. „Byl součástí operačního oddílu mířícího do Olomouce. Zde byl nasazen do poloviny dubna 1939 a následně začal studovat na výše zmíněné škole v Charlottenburgu. Kurz byl při vypuknutí války přerušen a frekventanti byli odeslání zpět ke svým mateřským služebnám, takže Schauschütz se vrátil zpět do Vídně. V lednu 1940 složil závěrečnou zkoušku, stal se z něj kriminální komisař na zkoušku a od podzimu byl už řádným kriminálním komisařem,“ vysvětluje historik. Do protektorátu se tak vrátil s novou funkcí. A po kariérním žebříčku měl stoupat i dál.

V Litvě nechal popravit pět tisíc lidí. Ze školy pro budoucí nacistické pohlaváry ho ale vyloučili

„Od dubna 1940 byl velitelem venkovní služebny gestapa ve Znojmě. Tam vydržel až do konce roku 1940. Jeho nadřízení s ním byli natolik spokojení, že jej vybrali pro absolvování kurzu pro čekatele takzvané vedoucí služby bezpečnostní policie. Studium bylo tříleté a mělo ho připravit na budoucí roli vedoucího velkých úřadoven. V lednu 1941 zahájil studium ve Frankfurtu nad Mohanem, absolvoval zimní semestr a v březnu 1941 se přesunul na univerzitu do Berlína. Vedoucím kursu byl Günther Herrmann, který také v letech 1939-1941 stál v čele brněnské řídící úřadovny gestapa. Jeho frekventanti byli v červnu 1941 posláni na východní frontu, kde byli přiděleni k jednotlivým operačním oddílům. Schauschütz se stal členem operačního oddílu 9, který zamířil do Litvy a později do Běloruska,“ shrnuje Zumr.

A dá se říct, že Schauschütz se na „praktickém výjezdu“ velice osvědčil a rozhodně nezůstal pouze u teorie. „Ve Vilniusu a okolí řídil popravy zhruba pěti tisíc Židů. Byl člověkem, který přímo na místě exekuce organizoval a podle svědectví jeho kolegů si počínal velmi horlivě. Popravy se vykonávaly tak, aby bylo zabito co nejvíce lidí za co nejkratší dobu,“ popisuje historik.

Přes zjevné úspěchy v terénu ale Schauschütz ve škole neuspěl. „Na východní frontě zůstal Schauschütz zhruba do září 1941 a následně se vrátil do Berlína, kde pokračoval ve studiu. V říjnu 1942 ale přišla ledová sprcha, protože byl z kurzu vyloučen. Důvod není úplně jasný. On sám tvrdil, že to nebylo z důvodů nesložení zkoušek, ale protože prý byl Rakušanem. Kvůli údajně odlišným názorům na nacistickou okupační politiku se dostal do konfliktu se svými nadřízenými, kteří ho měli považovat za nespolehlivého, a proto ho vyloučili. Toto tvrzení se nedá jednoznačně vyvrátit. Osobně si ale myslím, že je mnohem pravděpodobnější, že ho vyloučili, protože zkrátka u zkoušek propadl,“ domnívá se Zumr.

Na jižní Moravě lovil ukřivděný nacista parašutisty z východu i západu

Neúspěšný student se pak vrátil zpět do protektorátu, tentokrát se ale na konci roku 1942 přesunul k řídící úřadovně gestapa do Brna, kde se stal vedoucím referátu III A, což byl referát v kontrarozvědném oddělení, který měl na starost potírání špionáže. Jako odborník na potírání levicového odboje se dostal také do Francie.

„Není úplně jasné, za jakým účelem tam byl vyslán. Pravděpodobně to souviselo s nacistickým zátahem proti členům komunistické strany Rakouska ve Francii. Po anšlusu Rakouska tam totiž řada z nich nalezla azyl. Schauschütze zřejmě poslali proto, že uměl francouzsky a ve Vídni se zabýval potíráním levicového odboje. Moc dlouho tam ale nepobyl. Na konci roku 1943 se vrátil zpět do Brna,“ popisuje Zumr. A zde začaly jeho boje s parašutisty.

V květnu 1944 byl postaven do čela referátu IV 2 b, což byl referát, který se zabýval výsadkáři a rádiovými protihrami. Na stejném místě u pražské úřadovny gestapa působil tehdy Willi Leimer, který byl dokonce úspěšnější. Mezi oběma úřadovnami prý byla citelná řevnivost a snaha překonat toho druhého. Schauschütz se také cítil velice ukřivděně, protože nadřízení dlouho otáleli s jeho povýšením.

Willi LeimerWilli Leimerautor: Archiv Jaroslava Čvančary

„Schauschütz si po válce stěžoval, že dosáhl povýšení až v roce 1945. Jako frekventant kurzu pro čekatele vedoucí služby měl být povýšen rychleji a poukazoval na své vrstevníky, kteří se do konce války z kriminálních komisařů vypracovali na kriminální rady, kdežto on se radou nikdy nestal. Mohl to být také důsledek negativního hodnocení, které získal právě na kurzu v Berlíně. Ač bylo pozdější povýšení na SS-Hauptsturmführera skutečně trochu neobvyklé, nejednalo se o žádné porušení předpisů. Možná jeho služební výkony skutečně nebyly natolik dobré, aby postupoval rychleji,“ vysvětluje historik.

Když se blížil konec války, rozhodli se nacisté brněnskou úřadovnu gestapa evakuovat. Pro Schauschütze to ale neznamenalo konec nacistické kariéry, právě naopak. Ve finálních dnech války se měl totiž ještě krvavě poznamenat do historie Velkého Meziříčí, kde se stal velitelem místní venkovní stanice gestapa, kde měl pozvednout upadající morálku.

Těsně před koncem války se podílel na popravě 60 mužů z Velkého Meziříčí. Jednoho oběsili uprostřed náměstí na lucerně

„Předchozí velitel gestapa ve Velkém Meziříčí Alexander Schober navázal se svým zástupcem Karlem Mairem kontakty s odbojem. Na jejich odbojovou činnost přišel konfident, který to oznámil svým nadřízeným. Do Velkého Meziříčí bylo vysláno komando gestapáků, kteří měli oba muže zatknout. Schober po nich začal střílet, jednoho muže zastřelil a dalšího ranil, sám ale na následky přestřelky zemřel. Mair byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven před svými bývalými kolegy. Do čela stanice se pak dostal Schauschütz, kterého nejmenovali jen tak náhodou. Po fiasku se Schoberem a Mairem tam potřebovali člověka, který v případě nutnosti bude schopný zabíjet lidi bez mrknutí oka. A to Schauschütz uměl, “ popisuje situaci Zumr. A brzo to měl také dokázat.

INFOGRAFIKA: Velitelé gestapa v protektorátuINFOGRAFIKA: Velitelé gestapa v protektorátuautor: Info.cz

6. května 1945, o den později než v Praze, vypuklo ve Velkém Meziříčí povstání. Městem se nesly informace, že rudá armáda je už za humny. Starosta Antonín Jelínek začal dle pamětníků jednat se Schauschützem o příměří, dle jehož podmínek se nacisté neměli vzdalovat ze služebny, a tak měli být chráněni.

Na zdejší radnici mezitím začal vznikat revoluční národní výbor, který převzal vedení města. Jeho hlavní postavou byl i odbojář Jindřich Nováček, který se předtím několik let skrýval v ilegalitě. Němci ovšem do města povolali posily a vojáci obklíčili radnici, ve které se nacházelo dle svědectví asi sto lidí. Ty se v noci pokusili osvobodit partyzáni. Neúspěšně. Nacisté začali zadržené brutálně vyslýchat a zjišťovali, kdo celé povstání odstartoval. Stanný soud, jehož přísedícím měl být i Schauschütz, pak rozhodl o smrti šesti desítek mužů, které nacisté stříleli u řeky Oslavy a Balinky. Těla házeli do vody. Jindřicha Nováčka oběsili na lucerně uprostřed náměstí, kde jeho tělo zůstalo až do odjezdu nacistů z města.

Vinu popíral. Marně

„S blížící se frontou byla celá služebna evakuována. Zaměstnanci se přidali ke svým kolegům z Jihlavy a společně odjeli na západ do amerického zajetí. Schauschütze nicméně Američané, stejně jako řadu dalších gestapáků, předali rudé armádě. V zajetí byl poznán, identifikován a předán československým úřadům. Vzhledem k jeho důležitosti, jeho podílu na masakru ve Velkém Meziříčí a k jeho činnosti v protiparašutistickém referátu byl velmi podrobně vyslýchán. Dochovaly se dva kartóny jeho výslechů. To je vůbec největší množství materiálů, které se nám k jakémukoli úředníkovi gestapa podařilo dochovat,“ popisuje Zumr.

Ačkoli Schauschütz obsáhle vypovídal, svoji vinu popíral. „Po válce jakékoli zapojení do vraždění odmítal, ale na masakru ve Velkém Meziříčí měl svůj podíl. I kvůli důkladnému vyšetřování byl soud opakovaně odkládán a Schauschütz byl tak nakonec souzen až 12. dubna 1947. Vzhledem k jeho zločinům nemohl znít rozsudek jinak než trest smrti a Schauschütz byl ještě v den soudu popraven,“ uzavírá historik.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud