Před roboty nás varoval už Frankenstein. Monstru je 200 let a zájem o něj ožívá. Je aktuálnější, než kdy bylo? | info.cz

Články odjinud

Před roboty nás varoval už Frankenstein. Monstru je 200 let a zájem o něj ožívá. Je aktuálnější, než kdy bylo?

Mary Shelleyová napsala Frankensteina už před 200 lety, ve stejné době, kdy ji lord Byron předčítal první povídku o upírovi. Téma umělého člověka, který se svému tvůrci silně vymkne z rukou, je přitom v současnosti možná aktuálnější než kdykoliv dříve. „Román je předzvěstí mnoha problémů a palčivých etických otázek současnosti. Možná i proto se předpona franken hojně používá v kritických odezvách vědeckých počinů, například frankenfoods u geneticky modifikovaných plodin, či frankenburger u uměle vygenerovaných svalových vláken, tedy hovězího ze zkumavky,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ Mirka Horová z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Letos si připomínáme 200 let od vydání románu Frankenstein. Můžete přiblížit okolnosti jeho prvního vydání?

Román vyšel v londýnském nakladatelství 1. ledna 1818 anonymně a díky věnování Williamu Godwinovi, což byl otec Mary Shelleyové, i krátké předmluvě, která pojednávala o inspiraci v tehdejším vědeckém výzkumu (bádání Erasma Darwina, dědečka Charlese, galvanismus), se všeobecně předpokládalo, že autorem díla je nadaný mladý básník, radikál a ateista Percy Bysshe Shelley.

I odezva kritiků se opírala o tento dohad - nejslavnější je patrně recenze sira Waltera Scotta v Blackwood´s Edinburgh Magazine z března 1818. Autorství Mary bylo potvrzeno později a v revidovaném vydání z roku 1831 autorka popisuje okolnosti, které vedly k napsání románu, předkládá čtenáři jakýsi zkrácený životopis a zároveň odpovídá na často pokládanou otázku, „Jak je možné, že dívka sotva osmnáctiletá byla schopna napsat román tak temný a vytvořit Frankensteinovo monstrum?!”

Jak Frankenstein zapadl do tehdejší literatury? 

Román velmi chytře pracuje s několika tehdy již zaběhlými, leckdy ale už poněkud zastaralými, tradicemi románové tvorby - v prvé řadě to je gotický román, který byl asi nejvíce populární na konci 18. století a nabízel čtenářům hororové scény všeho druhu, v exotických lokacích (často např. Itálie, v díle Anne Radcliffové) a pseudostředověkých kulisách, dále můžeme zmínit metodu vyprávění v dopisech, kterou opět známe ze slavných románů 18. století. Mary Shelley používá stejné romanopisecké techniky, ale inovuje je a výsledkem je mnohdy nesourodá, ale v každém případě naprosto jedinečná prvotina, Frankenstein. 

Jak časté bylo v tehdejším umění téma umělých lidi? 

Téma co se podrobností a metody týče je v našem románu nové, ale samozřejmě existovaly nejrůznější tradice, které o umělém stvoření pojednávaly - v období romantismu například povídky E. T. A. Hoffmana, kde se objevují různá děsivá automata, i oživlé panenky a podobně. 

Ze starších dob můžeme zmínit například slavný mýtus o Pygmalionovi, kde ožívá sochařem milovaná dokonalá mramorová socha, nebo třeba středověké legendy o golemech. V období pozdního středověku a rané renesance se pak objevují i v našem románu zmiňovaní a posléze moderní vědou hanění Albertus Magnus, automata i alchymistické pokusy, a Paracelsus s jeho pokusy o stvoření takzvaných homunkulů.

Co podle vás Mary Shelleyovou inspirovala k sepsání tohoto díla?

Autorka to přesně popisuje v předmluvě k románu z roku 1831 - deštivé a bouřlivé léto u Ženevského jezera, které Mary s Percym spolu s Maryinou nevlastní sestrou Jane (Claire) Clairmontovou strávili ve společnosti nejslavnějšího básníka té doby, lorda Byrona a jeho osobního lékaře, doktora Polidoriho.

Počasí bylo po celé planetě díky výbuchu indonéské sopky Tambora o rok předtím vskutku mizerné, roku 1816 se přezdívalo „rok bez léta", mladá společnost se nudila a snažila se po týdnech strávených uvnitř nějak zabavit. Byron jednoho večera navrhl, aby každý vymyslel strašidelnou historku, nu a výsledkem byly jako zázrakem dva nejslavnější mýty moderní imaginace: Maryin Frankenstein a kratičký fragment románu o upírovi od Byrona (který Polidori nedlouho poté zcizil, dopsal a anonymně vydal, ovšem všichni samozřejmě opět předpokládali, že se jedná o dílo Byronovo - doktor několik let poté spáchal sebevraždu, ale to už je zase jiná historie). V každém případě nás v populární tvorbě stíny upírů a Frankensteinova monstra pronásledují dodnes.

Ústav anglofonních literatur a kultur pražské Filozofické fakulty uspořádal Frankenreads. V čem tato akce spočívala a jaký byl o ní zájem? 

Akce byla součástí celosvětové výzvy k oslavám románu v halloweenském týdnu nazvaném Frankenweek, iniciativa vzešla původně od americké Keats-Shelley Association - jednalo se veřejná čtení románu nebo jeho částí, různé výstavy a jiné akce. Na webových stránkách frankenreads je vše zaznamenáno a jsou tam trvale k dispozici i různé zdroje. Náš ústav uspořádal veřejné čtení vybraných úryvků z románu mapující děj od začátku do konce, podíleli se na tom naši studenti, absolventi i kolegové a přátelé. Také jsme promítali pásmo vybraných ukázek z nejrůznějších filmových adaptací, s živým komentářem Evy Bilské, naší doktorandky. 

Jakou filmovou adaptaci Frankensteina máte najraději? 

Krom mnohočetné klasiky britského hororu z produkce Hammer (Peter Cushing a Christopher Lee) jsem svého času fandila i filmovému zpracování Kennetha Branagha z roku 1994 s režisérem v hlavní roli, předpokládáme-li, že hlavní rolí je dr. Frankenstein, kde monstrum hraje Robert de Niro a nevěstu Helena Bonham Carter.

Do kin se při této příležitosti vrátil záznam legendární londýnské inscenace Dannyho Boylea. Jak ji hodnotíte?

Divadelní hra Nicka Deara, podle níž Danny Boyle v roce 2011 pracoval, nabízí mnohá zkrácená řešení i akční dialogy, které fungují na scéně i na plátně velmi dobře. Po 100 letech všemožných filmových zpracování, vůbec první filmová verze je krátký němý film z produkce Edison z roku 1910, se v této inscenaci hezky promítá jak vliv stříbrného plátna na román, tak románu na vývoj techniky stříbrného plátna (například patrně nejslavnější filmové zpracování z roku 1931 s Borisem Karloffem v hlavní roli). 

Oproti filmovým verzím, do nichž po odvysílání do evropských kin už asi rovněž patří, je tato inscenace jedinečná i díky intimní scénografii a otáčivé scéně, a v neposlední řadě díky zdvojené vizi Frankensteina a jeho stvoření. Johnny Lee Miller a Benedict Cumberbatch jsou velmi nadaní herci a role, v nichž se v obou záznamech prostřídají, pojali velmi odlišně - je myslím nutné shlédnout obě verze, aby člověk docenil všechny aspekty tohoto jedinečného počinu. Mohu jen doporučit! 

Román byl nakonec adaptován jako divadelní senzace již ve 20. letech 19. století a je zajímavé, že už tato verze představila monstrum jako němou zrůdu spíše než inteligentní bytost, která hojně čte a touží po lidské společnosti. 

Čím pro nás v současnosti, kdy se řeší například práva a povinnosti robotů, může být toto dílo inspirativní?

Román je předzvěstí mnoha problémů a palčivých etických otázek současnosti. Možná i proto se předpona franken hojně používá v kritických odezvách vědeckých počinů, například frankenfoods u geneticky modifikovaných plodin, či frankenburger u uměle vygenerovaných svalových vláken, tedy takzvaného hovězího ze zkumavky apod. Je třeba si tyto otázky dále klást a nenechat se ukolébat vidinou vědeckého pokroku bez jakýchkoliv etických zábran.

Frankensteinovo monstrum bylo také původně vědcovo vymodlené stvoření, nový, nesmrtelný jedinec, moderní vymoženost, která měla překonat utrpení a smrt a zcela změnit lidský úděl. Mladý geniální vědec přivedl toto stvoření na svět v dobré vůli po traumatických zkušenostech v dospívání (smrt matky na zarděnky), ovšem selhal v roli lidské, neměl s fyzicky odpudivým, ale původně nevinným, stvořením pražádný soucit a zapříčinil tak zrod vraždícího monstra. 

Co se týče robotů a umělé inteligence vůbec, algoritmy, které se samy učí a vyvíjejí, nás již obklopují v každodenním životě, jsou etická hlediska snad ještě důležitější, protože u čistě umělých entit je ještě těžší přemýšlet o, porozumět, ale také právně i jinak ošetřit samostatnou mysl či vědomí, byť od tohoto kroku nejsme tak daleko. 

Nakonec užitečná, varovná předpona franken je samozřejmě používána i v kritických ohlasech samostatných algoritmů. Připomínám například problémy se samořídícím automobilem vyvinutým Googlem. Odkazuji na článek ze srpna otištěný v Guardianu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud