Před roboty nás varoval už Frankenstein. Monstru je 200 let a zájem o něj ožívá. Je aktuálnější, než kdy bylo?

Jan Januš

Mary Shelleyová napsala Frankensteina už před 200 lety, ve stejné době, kdy ji lord Byron předčítal první povídku o upírovi. Téma umělého člověka, který se svému tvůrci silně vymkne z rukou, je přitom v současnosti možná aktuálnější než kdykoliv dříve. „Román je předzvěstí mnoha problémů a palčivých etických otázek současnosti. Možná i proto se předpona franken hojně používá v kritických odezvách vědeckých počinů, například frankenfoods u geneticky modifikovaných plodin, či frankenburger u uměle vygenerovaných svalových vláken, tedy hovězího ze zkumavky,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ Mirka Horová z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Letos si připomínáme 200 let od vydání románu Frankenstein. Můžete přiblížit okolnosti jeho prvního vydání?

Román vyšel v londýnském nakladatelství 1. ledna 1818 anonymně a díky věnování Williamu Godwinovi, což byl otec Mary Shelleyové, i krátké předmluvě, která pojednávala o inspiraci v tehdejším vědeckém výzkumu (bádání Erasma Darwina, dědečka Charlese, galvanismus), se všeobecně předpokládalo, že autorem díla je nadaný mladý básník, radikál a ateista Percy Bysshe Shelley.

I odezva kritiků se opírala o tento dohad - nejslavnější je patrně recenze sira Waltera Scotta v Blackwood´s Edinburgh Magazine z března 1818. Autorství Mary bylo potvrzeno později a v revidovaném vydání z roku 1831 autorka popisuje okolnosti, které vedly k napsání románu, předkládá čtenáři jakýsi zkrácený životopis a zároveň odpovídá na často pokládanou otázku, „Jak je možné, že dívka sotva osmnáctiletá byla schopna napsat román tak temný a vytvořit Frankensteinovo monstrum?!”

Jak Frankenstein zapadl do tehdejší literatury? 

Román velmi chytře pracuje s několika tehdy již zaběhlými, leckdy ale už poněkud zastaralými, tradicemi románové tvorby - v prvé řadě to je gotický román, který byl asi nejvíce populární na konci 18. století a nabízel čtenářům hororové scény všeho druhu, v exotických lokacích (často např. Itálie, v díle Anne Radcliffové) a pseudostředověkých kulisách, dále můžeme zmínit metodu vyprávění v dopisech, kterou opět známe ze slavných románů 18. století. Mary Shelley používá stejné romanopisecké techniky, ale inovuje je a výsledkem je mnohdy nesourodá, ale v každém případě naprosto jedinečná prvotina, Frankenstein. 

Jak časté bylo v tehdejším umění téma umělých lidi? 

Téma co se podrobností a metody týče je v našem románu nové, ale samozřejmě existovaly nejrůznější tradice, které o umělém stvoření pojednávaly - v období romantismu například povídky E. T. A. Hoffmana, kde se objevují různá děsivá automata, i oživlé panenky a podobně. 

Ze starších dob můžeme zmínit například slavný mýtus o Pygmalionovi, kde ožívá sochařem milovaná dokonalá mramorová socha, nebo třeba středověké legendy o golemech. V období pozdního středověku a rané renesance se pak objevují i v našem románu zmiňovaní a posléze moderní vědou hanění Albertus Magnus, automata i alchymistické pokusy, a Paracelsus s jeho pokusy o stvoření takzvaných homunkulů.

Co podle vás Mary Shelleyovou inspirovala k sepsání tohoto díla?

Autorka to přesně popisuje v předmluvě k románu z roku 1831 - deštivé a bouřlivé léto u Ženevského jezera, které Mary s Percym spolu s Maryinou nevlastní sestrou Jane (Claire) Clairmontovou strávili ve společnosti nejslavnějšího básníka té doby, lorda Byrona a jeho osobního lékaře, doktora Polidoriho.

sinfin.digital