Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: „Ale ona se přiznala, prosím vás!“ Přesvědčené komunisty revoluce nezlomila

1080p720p360p

Nadcházející díl televizních Příběhů 20. století do diskuse o normalizaci přináší další zajímavý pohled. Tentokrát pohled optikou těch, kteří tvořili jádro systému. Systému, v němž komunistická strana měla ústavou garantovanou „vedoucí úlohu“, tedy absolutní moc. V dokumentu promlouvají tři muži, kteří byli či ještě jsou členy komunistické strany. Jak se s odstupem dívají na své komunistické angažmá? Uvědomují si, že když se dnes mluví o době komunismu, mluví se také o nich? Je to reflexe, lítost, pokání, nebo naopak?

Na obrazovce se postupně odkrývá příběh jednoho dodnes věrného a přesvědčeného komunisty (Jaroslav Ondráček), někdejšího člena strany a „politruka“ Josefa Nitry a Bohumila Řeřichy, který byl ve straně – na rozdíl od dvou dříve jmenovaných – „jen“ deset let. A jak vyplyne z jeho vyprávění, motivaci měl snad až idealistickou. „Nepřineslo mi to žádné výhody… s pocitem viny budu žít až do konce života,“ říká v dokumentu a divák mu to opravdu věří. Jako jediný z trojice je ochotný prohlásit, že jsme dvacet let žili ve lži a jeho bezpochyby upřímná omluva všem, kterým komunistický režim ublížil, je jednou z nejsilnějších chvil filmu.

Jako jeho přímý opak vystupuje Jaroslav Ondráček, důchodce, který ještě do nedávna pracoval jako předseda okresního výboru KSČ. Celoživotní havíř a hrdina socialismu, který „to dotáhl“ až do ÚV KSČ je doteď přesvědčen, že se za komunismu lidem žilo lépe. Jeho hodnocení justičních komunistických vražd hned v úvodu dokumentu je pro diváka „rána přímo na komoru“ (čtenář odpustí trošku expresivnější vyjádření). Ondráček zdá se měl a má vždycky jasno – celý život v Žacléři fáral na dole Jan Šverma, četné aktivity spojené s funkcemi ve straně dělal vždycky zdarma a až po práci, na 1. máje to byla vždycky krásná a nikomu nenucená oslava a Havel a celý disent byl „placený ze Západu.“ Kdyby svými slovy a postoji nelegitimizoval totalitní režim, který zničil život staticícům lidí a zemi zavřel na 40 let do nesvobody, člověk by mu jeho jistotu a cílevědomost snad i záviděl.

Někde mezi tím „dobrým a zlým“ (kdybychom chtěli velmi ploše popsat Řeřichu a Ondráčka) je další z mužů, který vypráví svůj příběh – Josef Nitra. V komunistické straně byl téměř celou husákovskou éru, v letech 1973 – 1990. Byl tedy opravdu hodně „uvnitř“, na druhou stranu ale jako by to celé tak nějak míjelo kolem něj, bez větších dramat. Je vidět, že si je velmi dobře vědom všeho, co se dělo (všichni, kdo po r. 1968 vstupovali do strany, podepisovali souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, takže on samosebou také). Chartu 77 četl, ale nepodepsal ji, protože „to bylo mimo jeho uvažování“.

Byl vojákem z povolání a instruktorem kulturně-výchovné činnosti. Že dosáhl v osmnácti letech po důstojnickém kurzu na podpraporčíka, říká s lehkou hrdostí v hlase, podobně v dobrém rozpoložení ale líčí i to, že vedl dechovku a cimbálovku. Těžko říci, co mělo u něj větší prioritu. Že angažmá v socialistické armádě a ve straně přinášelo značné výhody, to nezastírá (půl roku práce a už auto). S podivuhodnou otevřeností a jakousi vyrovnaností, bez zaváhání nebo lítosti popisuje, jak viděl změnu režimu („nemohl jsem připustit, že prohrajeme, ale prohráli jsme“). 

TV Příběhy 20. století, díl 5. – Straníci. Režie: Viktor Portel, scénář: Adam Drda. Dokumenty vysílá ČT v neděli po 18 hod. večer. Reprízy pak v pondělí 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televizeDokumenty vycházejí z vyprávění, natočeného pro sbírku Paměť národa. Filmová ukázka: Česká televize, fotografie: Paměť národa.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1