Články odjinud

Příběhy 20. století: Normalizační Ostrava – železné srdce republiky. Byla to smlouva s peklem, říká pamětník

1080p720p360p

„Přímo ve středu města vám nad hlavou jezdí vozíky s uhlím,“ popisuje romantickou dikcí komentátor dobového dokumentu ČT někdejší Ostravu. Za normalizace platilo pořekadlo „Já jsem horník, kdo je víc?“. Byli ale opravdu horníci oporou KSČ? A jak se jim žilo? Další z televizních Příběhů 20. století přináší ojedinělé vyprávění několika lidí, kteří se jako horníci mnoho let živili nebo v Ostravě žili. A pro sbírku Paměť národa vzpomínali na život v někdejším „železném srdci republiky“.

Petr Pospěch, pedagog na hornickém učilišti, vypráví o rodičích z východu Slovenska, kteří posílali syna přes celou republiku do ostravské školy. Dostane oblečení, školu, jídlo, dobrý výdělek… radovali se.

Miroslav Chudej pracoval kdysi na dráze. Nechtěl vstoupit do ROH, a tak mu prý „zbyl jen důl“. „Byla to smlouva s peklem,“ říká v dokumentu.

Básník Petr Hruška se v Ostravě v roce 1964 narodil, jeho otec pracoval v chemickém průmyslu, on sám tu vystudoval gymnázium a později – aby dočasně unikl vojně – i Vysokou školu báňskou. Práci v dolech těžkém průmyslu ve filmu popsal jako „pracovní tábor“. Podle něj si prý většina lidí představovala, že si do Ostravy přijede jen vydělat dobré peníze a brzy zase zmizí. Obvykle to ale dopadlo jinak – systém lidi vtáhnul a práce vycucala tak, že se nedokázali vyvázat a někdy pracovali v dolech nebo těžké výrobě deset patnáct let nebo i déle. Zmítali se mezi těžkou dřinou, pitím, spánkem a zase dřinou. Peníze, které si vydělali, se brzy rozutekly.

„Černé město“ popisovala normalizační média vždycky jako oporu a chloubu socialistického Československa. Jaké bylo ale „území úderníků“ doopravdy, divákovi pomalu vyvstává před očima během vyprávění. Horníci se jistě měli po materiální stránce skvěle – jeden z těch, kteří vzpomínají do kamery, popisuje, jak jeho rodina měla několikrát týdně biftek. Na tehdejší dobu tedy luxus. Horníci měli po nějaké odpracované době vždy i nárok na byt.

Bývalí horníci v dokumentu popisují i to, jak práce probíhala. Vedro, těžké podmínky a k tomu nejistota, zda vyfárají zase nahoru. „Když nám došla voda, pili jsme i vodu z potrubí,“ vzpomíná ve filmu spisovatel a bývalý horník Ivan Landsmann. Sám patnáct let pracoval jako horník v Havířově. Ovzduší v Československu mu ale bylo těsné a rozhodl se emigrovat. Žil pak mimo jiné v Holandsku, kde mu pomáhal Jaroslav Hutka. Začal psát a jeho kniha Pestré vrstvy obdržela cenu Lidových novin Kniha roku. V roce 2000 se vrátil zpět do ČR. Letos v březnu, v 68 letech, Ivan Landsmann zemřel.

To, že horníci těžce dřeli, nebo jak příšerná byla ekologická situace na Ostravsku, asi není pro diváky žádné překvapení. Zajímavé jsou spíš konkrétní poodhalené příběhy a autentická vyprávění. A i komentář, který doprovází výpovědi pamětníků a filmové dokumenty z archivu České televize. „Obyčejné horníky strana potřebovala, ale taky se jich trochu bála,“ říká ve filmu autor scénáře Adam Drda. Mnohdy to totiž vůbec nebyli zapálení komunisté a „opory strany a vlády“ – jak je systém prezentoval. Dost často šlo naopak o lidi, jako byl Miroslav Chudej, kteří nechtěli vstoupit do oficiálních komunistických organizací. „Na šachtě už člověk jakoby nežil. Jen se soustředil na tu práci. A čekalo se, jestli vyfáráme, nebo ne. Člověk si zvyknul,“ vypráví Landsmann. Do svojí party komunisty nebral: „Nevěřil jsem jim.“

Dokument se krátce věnuje i vzpomínkám na alternativní kulturní život v Ostravě (krátkodobé výstavy na haldách vytěžené zeminy) nebo na dva místní chartisty, kteří byli „talismany tajné policie“.

S revolucí se v „železném srdci Československa“ nespěchalo. „Nebyla tu ochota režim měnit, svým způsobem tady ten systém vyhovoval. Nebyla tu nějaká velká touha po svobodě,“ říká jeden ze zpovídaných. V listopadu 1989 se čekalo, na jakou stranu se přidají horníci. Přidali se k revoluci, tak místní stranický aparát rezignoval.

„Já myslím, že lidé tu byli tak zlhostejnění, že na to ani nereagovali,“ popisuje porevoluční dobu na Ostravsku Petr Pospěch. A dodává: „Lidé teď říkají, že bylo líp. Z toho já jsem nemocný. Nebylo líp.“ Bývalý horník Miroslav Čihař v závěru naopak říká: „Ano, máme svobodu, ale ti lidé nemají práci.“ Rozřešení dokument nenabízí, ale dost prostoru k přemýšlení ano.

TV Příběhy 20. století, díl 12. – Ostravo má. Režie: Radim Špaček, scénář Adam Drda.

Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílá ČT v neděli v 18:15. Reprízy jsou v pondělí 19:15 a ve středu v 18:00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

 

Kdo je Andrej Babiš mladší? Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska

Kolem osoby Andreje Babiše juniora a jeho údajného únosu na Krym se zatím objevuje více otázek než odpovědí. Informací o synovi českého premiéra a šéfa hnutí ANO ve veřejném prostoru příliš není. Projděte si alespoň základní údaje o jeho životě.

Podle reportáže novinářů ze Seznam Zpráv, kteří s Babišem mladším osobně mluvili, žije dnes politikův syn ve Švýcarsku a drží místní občanství. Před několika měsíci se ocitl podle svých slov nedobrovolně na Krymu, kam ho měl odvést spolupracovník premiéra Babiše Petr Protopopov. Podle Babiše mladšího chtěl premiér, aby jeho syn po zahájení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo zmizel.

Link

Dita Protopopová a její posudek

Šéf hnutí ANO tvrdí, že je jeho syn „psychicky nemocný, bere léky, musí být pod dohledem a žije s matkou ve Švýcarsku“. Na záběrech Seznam Zpráv je opravdu vidět i někdejší Babišova manželka.

Situace ohledně psychického stavu Babiše mladšího ale není úplně jasná. „Posudek“ před časem sepsala lékařka Dita Prototopopová, která za hnutí ANO kandidovala v Praze 8.

5350772:article:true:true:true

Bývalý pilot, který náhle psychicky onemocněl

Podle iRozhlas.cz policisté hodnotí „výmluvu“ Babiše mladšího na zdravotní stav jako účelovou a obstrukční. Odkazují se přitom na to, že ještě nedávno vykonával profesi pilota civilního dopravního letadla Boeing 737. Podle iRozhlas.cz si policisté tento fakt ověřili u Úřadu civilního letectví.

Babiš mladší létal pro společnost Travel Service, z níž měl být podle zpráv médií – například týdeníku Aha! - vyhozen.

Z médií lze ještě vyčíst, že si Babiš junior před několika lety pořídil dům na kraji Prahy za necelých třináct milionů korun. Konkrétně šlo o vilu v pražských Ďáblicích.Link

Nemocná má být údajně i sestra Adriana Bobeková

Prvorozený syn šéfa hnutí ANO se narodil v roce 1983 politikově první manželce Beatě, rozené Adamovičové. Pár má společně ještě dceru Adrianu. Se svou současnou manželkou Monikou má premiér další dvě děti: dceru Vivien a syna Frederika.

Babiš junior i jeho starší sestra figurují ve vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš v pondělí zopakoval, že psychickými problémy trpí i jeho dcera Adriana Bobeková, konkrétně má jít v jejím případě o bipolární poruchu.

Andrej Babiš mladší: Můj otec chtěl, abych zmizel. Kvůli Čapímu hnízdu mě drželi na Krymu>>>

ONLINE Syn i dcera jsou nemocní, brání se Babiš. Kvůli Čapímu hnízdu chtějí jeho demisi. Sledujte zde>>>

37867