Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Příběhy 20. století: Socialistická vojna. Šikana, buzerace i sebevraždy

1080p720p360p

Vojna za socialismu byla esencí normalizace, zhuštěním šikany, vymývání mozků, převýchovy. Kdo měl trošku jiný názor, než většina (a dal jej najevo), čekala ho obvykle mnohonásobně horší reakce, než v běžném životě „venku“. Autentické výpovědi lidí, kteří o svých zkušenostech mluvili pro dokumentační projekt Paměť národa, se v novém filmu z televizní série opět střídají s dobovými televizními záběry. 

Příspěvek z Televizních novin roku 1982 a další perly z archivu ČT vykreslují absurditu celého normalizačního informování veřejnosti – ukázat, jak se v Československu staráme o naše občany, co vše pro ně zařídíme a jak budou v socialistickém zřízení lepšími lidmi. Co si o tom občan doopravdy myslí, to už je jeho věc. Hlavně, když moc nevybočuje z řady.

V dokumentu „Vojna“ (režíroval Radim Špaček, scénář napsal Mikuláš Kroupa) mluví o své zkušenosti dva zajímaví muži – Roman Cajthaml, „kluk z undergroundu“, a básník Petr Hruška. A znovu jsou to svědectví, která divák možná jen tak nezaslechne. Při sledování jejich vyprávění si uvědomí, že povinná služba v Československé lidové armádě byla nejen ztracený čas, ale pro mnohé i morální dilema. A připomeňme ještě fakt, že naše tehdejší armáda plně podléhala direktivám, které zadala Moskva, takže byla nástrojem okupační moci.

Ne každý se smířil s tím, že se do systému československé armády na dva roky ponoří. Roman Cajthaml se raději přihlásil jako dělník do ČKD – což byla jedna z mála možností, jak se vojně vyhnout (kromě modré knížky, která se nesháněla snadno). Přesto byl nakonec odveden k útvaru, který měl na starosti sovětské rakety. Odhodlal se však k odvážnému kroku – utekl, doma vzal pas a odjel do Polska. Jak jeho velké dobrodružství pokračovalo, vypráví v dokumentu.

Protikomunisticky smýšlející Petr Hruška mluví o tom, jak byl na vojně svědkem několika pokusů o sebevraždu, včetně jednoho odvedeného až do konce. „Voják se zastřelil na stráži, protože nebyl schopen takovou míru potupy a ponížení dále zvládat,“ vzpomíná Hruška. Dál vypráví, jak se jednou při nástupu postavil nadřízenému (povzbuzen několika pivy, poté, co utekl z kasáren do hospody). Diskutovat se nevyplatilo, zavřeli ho a už bylo jasné, na jaké straně stojí.

Možná proto, že byl „problémista“ dostal pak na starosti to, co mu nejvíce ubližovalo: přidělili ho k eskortě, která chytala a znovu na vojnu odváděla vojáky, kteří utekli. Petr Hruška ve filmu vypráví o vypjatých situacích, kterým musel čelit a je patrné, jak jej takové okamžiky musely drásat. „Byl to nejintenzivnější kontakt s fyzickým i psychickým terorem, jaký jsem zažil,“ vypráví pro Paměť národa.

TV Příběhy 20. století, díl 7. – Vojna. Režie: Radim Špaček, scénář: Mikuláš Kroupa.  Dokumenty, které vycházejí z nahrávek pro sbírku Paměť národa, vysílá ČT v neděli v 18.15 hod. večer. Reprízy jsou v pondělí 19.15 a ve středu v 18.00 na stejném kanále. Všechny už odvysílané díly najdete v iVysílání České televize.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744