O Vánocích chceme být s blízkými a přáteli v hojnosti, bezpečí a teple. Ne každému se to poštěstí. Vojáci na frontách 2. světové války zpívali v zákopech koledy, klepali zimu v iglú nebo na seníku, političtí vězni v pracovních táborech fárali, stáli v zimě na nástupech, za normalizace na cele vařili pudink.
Marie Buchtová se narodila v Březnici ve zlínském okrese v roce 1931. Její rodiče za 2. světové války spolupracovali s odbojem a ukrývali partyzány. Gestapo si pro ně přišlo na první svátek vánoční roku 1942, když vycházeli na ranní mši. Otec se stihl ukrýt v lese, maminku Marii a babičku Reginu ale gestapáci zmlátili a zatkli.
Malá Marie se svými třemi sourozenci zůstala sama, nejmladší Libušce byly teprve tři měsíce – postarala se o ni sousedka, která ji přišla nakojit. Maminka s babičkou se po několika měsících vrátily z vězení, otce ale nacisté v následujícím roce zatkli a 22. června 1944 popravili v polské Vratislavi. Marie Buchtová se po válce vdala a narodil se jí syn. Vyučila se prodavačkou a až do důchodu pracovala s manželem v obchodě v Březnici.
Ján Bačík se narodil roku 1917 na Slovensku v dnes již neexistující obci Parižovice. Přes Polsko se dostal v roce 1939 do Francie, stal se vojákem cizinecké legie, po pádu Francie se přesunul přes Gibraltar do Británie. Na podzim 1944 se stal zástupcem velitele tankové čety Československé samostatné obrněné brigády, která obléhala francouzský přístav Dunkerque.
„Byl Štědrý den 1944. Představte si, nikdo ani nevystřelil. Ticho. Úplný klid. Němci byli od nás asi 800 metrů v zákopech. Najednou o půlnoci, to byl doslova šok, koukáme a oni vylezli ze zákopů. Beze zbraní. Udělali kroužek a začali zpívat německé koledy. No a naši kluci byli pohotoví hned ke všemu. Tak také vylezli a začali zpívat české koledy. Říkám vám, nepadl jediný výstřel. To nebyla válka! To byla nádhera. No a druhý den Němci stříleli jak blázni,“ popisuje Ján Bačík.
František Čuňas Stárek o sobě říká, že uměl takzvaně „sedět“. Věděl, jak si získat respekt spoluvězňů i bachařů a jak najít skuliny ve vězeňském režimu. Komunisté ho zatkli v roce 1989 a odsoudili na dva a půl roku za publikování samizdatového časopisu Vokno, které s přáteli vydával v undergroundové komunitě na Nové Vísce.
Ve vězení nebyl poprvé – už v roce 1976 strávil po procesu s The Plastic People of the Universe půl roku ve vazbě. Tentokrát si trest odpykával v Horním Slavkově. Vánoce si se spoluvězni zpestřovali vařením pudingu z pašovaného mléka, zpěvem koled a hraním na kytaru, kterou si vyrobili z dřevotřísky, násady na lopatu a drátů vypletených z ocelového lana.
