Domobrany tvořené civilisty hrají v postmoderních konliktech důležitou roli. Válkou v bývalé Jugoslávii počínaje, Ukrajinou a Sýrií konče. Co způsobí, že se student nebo otec od rodiny sebere a narukuje jako dobrovolník do války? To se snaží ve své knize „Proč jdou chlapi do války“ vysvětlit sociální antropolog Radan Haluzík.
Víc než dva roky mapoval konflikty v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze. Od jejich vzniku a předválečné euforie až po poválečné vystřízlivění. V rozhovoru pro HlídacíPes.org Haluzík odhaluje, že většina postkomunistických etnických válek má především ve svých počátcích mnoho společného.
„Při projíždění různých konfliktních oblastí mi došlo, že zažívám podobné, až opakující se situace. Jak v běžném životě s místními lidmi, tak v rozhovorech s nimi a v jejich argumentaci. V Kosovu jsem slyšel podobné důvody, proč jít do války, jako v Čečensku,“ popisuje Radan Haluzík, jak ho napadlo využít své zkušenosti z konfliktních zón a napsat o nich vědeckou studii.
V devadesátých letech opakovaně žil s rodinami bojovníků, kteří se účastnili válek v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze. Studoval nejen vývoj konfliktů, ale především situace a motivace lidí, které vedly k jejich rozpoutání.
