„Půlročního syna mi vyrvali z náručí.“ Drahomíře Šinoglové a její rodině se za šikanování nikdo neomluvil

Post Bellum

Adam Drda

V březnu 1981 dorazili do vysočinského venkovského domu disidentů Věry a Pavla Roubalových příslušníci Státní bezpečnosti a začali provádět domovní prohlídku. Jeden z nich se posadil na velká akumulační kamna, začal na ně poklepávat prsty a podivoval se, že nehřejí. Spokojil se s vysvětlením, že Roubalovi si na přílišné teplo nepotrpí. V kamnech, uvnitř upravených, se až do konce několikahodinové prohlídky skrývala těhotná Drahomíra Šinoglová, policejně hledaná matka dvou dětí, odsouzená za rozšiřování zakázané literatury. Jejím vzpomínkám patří Příběhy 20. století –  první z letošních pořadů našeho dokumentárního cyklu, věnovaný 30. výročí pádu komunistického režimu.

Na začátku normalizace

Drahomíra Šinoglová se narodila jako Drahomíra Svobodová v červenci 1951 ve Stošíkovicích na Znojemsku. Vystudovala střední ekonomickou školu (maturovala roku 1970) a nastoupila jako podniková kontrolorka.

Vzápětí musela k politické prověrce: „Ptali se lidí, jaký mají názor na sovětskou okupaci v osmašedesátém. Řekla jsem, že názor mám, a to jen jeden – nikoli dva, jako tehdy většina lidí, tedy jeden pro sebe a druhý pro oficiální použití. A řekla jsem ovšem také, že nejsem v KSČ, tudíž nejsem povinná se jim zpovídat.“ Z práce ji vyhodili. Na konci téhož roku se vdala za absolventa průmyslovky Jana Šinogla, záhy se jí narodila dcera a šla na mateřskou dovolenou.

Manželé Šinoglovi příliš neskrývali nechuť k obnovenému totalitnímu režimu, nebyli v KSČ, nesměli cestovat, nicméně do roku 1977 žili v podstatě obyčejný život se dvěma dětmi (Miroslavou a mladším Janem). Osobně neznali nikoho z disentu, poslouchali však zahraniční rozhlas.

Sledovali dění kolem Charty 77 – a po smrti jednoho z prvních mluvčích, filosofa Jana Patočky, si zjistili adresu spisovatele a chartisty Pavla Kohouta. Pak ho navštívili s tím, že by chtěli mít přístup k samizdatovým publikacím a kontakt s opozicí. Kohout je odkázal na jim bližší brněnské přátele, seznámili se tak kupříkladu se spisovatelem Janem Trefulkou. Půjčovali si od něj knihy nežádoucích autorů, některé dál přepisovali na vlastním psacím stroji.

Za kritikou Vodičkova svazu si stojím, instituci zneužívá a zničil ji, říká poslanec Janda

sinfin.digital