Rabas: Osud Sudána by měl být mementem. Vrácení nosorožců bílých do volné přírody není bez šance | info.cz

Články odjinud

Rabas: Osud Sudána by měl být mementem. Vrácení nosorožců bílých do volné přírody není bez šance

V pondělí uhynul poslední samec nosorožce severního bílého – samec Sudán. Ředitel královédvorské zoo Přemysl Rabas, které zvíře patřilo, ale návrat těchto vzácných tvorů do divočiny přesto nevidí beznadějně. Proč se zahrada před několika lety rozhodla nosorožce přesunout z Česka do Keni? A jak teď bude vypadat záchrana druhu, který zastupují už jen dvě žijící samice? Čtěte rozhovor.

Sudána a pět dalších nosorožců bílých přivezl do královédvorské zoologické zahrady v roce 1975 její tehdejší ředitel Josef Vágner. Proč odcestovali zpět do Afriky?

Tehdejší vedení zoo se rozhodlo, že se přesunou čtyři nosorožce do rezervace Ol Pejeta v Keni kvůli blízkým podmínkám jejich přirozeného výskytu, které mohly nastartovat reprodukční cykly samic a zlepšit vitalitu samců. Nejednalo se o navrácení, ta zvířata zůstala v majetku Safari parku Dvůr Králové a šlo o to umožnit jim poslední šanci na přirozený odchov. To se nepodařilo, ale my s těmi zvířaty dál pracujeme a máme dost materiálů na to, abychom se mohli pokusit rozmnožit je uměle.

Jak komplikovaná je reprodukce nosorožců, kteří jsou chováni v zajetí?

To je složitější. Nosorožci bílí se chovají v zajetí poměrně snadno, ale hůře se rozmnožují. Na druhé straně: ten, kdo se naučí správně chovat nosorožce černé, nemá s jejich rozmnožením problém. V tomto ohledu se Safari park Dvůr Králové řadí mezi světovou špičku, narodilo se u nás přes 55 nosorožců, z toho 45 bylo černých, několik bílých severních i jižních a několik indických. Takže máme s rozmnožováním nosorožců velké zkušenosti. Je ale pravda, že u bílých nosorožců se občas vyskytnou problémy. Cykly samic se prostě vypnou. Někdy se je podaří nahodit příchodem nového samce nebo jinou změnou ve skupině a my jsme v roce 2009 zkusili změnit podmínky.

Přemysl Rabas
Přemysl Rabas vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně, po studiích vedl oddělení v Ústavu ochrany genofondu při zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Šestnáct let působil v Podkrušnohorském zooparku v Chomutově, mimo jiné i jako jeho ředitel. Královédvorskou zoo vede od roku 2012.

V keňské rezervaci Ol Pejeta stále žijí dvě samice nosorožce bílého, které patří královédvorské zoo. Je nějaká šance, že by mohly zabřeznout?

Ano Nájin a Fatu, což jsou matka s dcerou. Přibližně dva roky už víme, že žádná šance na přirozenou reprodukci není, navíc to ani není a nebylo naším cílem. Tyto dvě samice jsou pro nás nesmírně cenné jako zdroj vajíček a my bychom už v příštích týdnech a měsících měli na základě zkušeností, které máme z jiných evropských zahrad, odjet zpět Ol Pejety a pokusit se vajíčka od samic odebrat. Tento proces by se opakoval dvakrát až třikrát ročně, abychom jich získali co největší množství. V laboratoři by se za použití semene nejen Sudána, ale i dalších dávno mrtvých samců, vytvořila embrya. Ta by se udržovala zmrazená a později by se vkládala do samic příbuzného druhu, tedy nosorožce jižního bílého.

Je podle vás umělá reprodukce cesta, jak vrátit bílého nosorožce do volné přírody?

Myslím, že to není bez šance, protože i jižních bílých nosorožců, kteří žijí v Jihoafrické republice, bylo před sto lety sotva 30 a dnes je jich už 20 tisíc. Takže v tomto ohledu jsme poměrně optimističtí. I kdyby zasáhly vnější podmínky a přišli bychom o ty poslední samice, tak stále ještě máme v záloze živé kultury, které máme z mnoha jiných již mrtvých jedinců. Prostřednictvím těchto kultur bychom se mohli dostat přes kmenové buňky k těm pohlavním a výsledek by byl stejný, i touto cestou bychom měli dosáhnout vzniku mláďat.

Nosorožec bílý severní
Nosorožec tuponosý (bílý) severní se do poloviny 20. století vyskytoval v jihozápadním Sudánu, Čadu nebo Ugandě. V 70. a 80. letech ale jeho populaci zdecimovali pytláci a ve volné přírodě zbylo posledních 15 kusů. V roce 2000 se podle průzkumů zvýšil jejich počet až na 36 jedinců, jeden z posledních volně žijících nosorožců bílých byl zpozorován v roce 2006.

Populace nosorožců bílých doplatila na nelegální lov. Vidíte v posledních letech nějaký pokrok v boji proti pytláctví?

Africké státy se snaží bílé i černé nosorožce chránit, jak to jen jde. Řada nevládních mezinárodních organizací má snahu organizovat kampaně v Asii – tedy v cílových zemích – s úmyslem ovlivnit veřejnost a tím snížit poptávku po nosorožčích rozích. Já jsem optimista, nemyslím si, že to zlepšení bude ze dne na den, ale dřív nebo později by se mělo podařit tu poptávku eliminovat a tím ta zvířata ochránit.

Ze strany ochránců zvířat je kritizován i takzvaný trofejový lov. Firmy, které ho zprostředkovávají, se ale hájí tím, že díky nim se do krizových oblastí dostane více peněz. Je to podle vás logický argument?

Já s tím nesouhlasím. Já nemám nic proti tomu, když v českém lese loví jeleni, srny a divoká prasata. Stejně tak nemám nic proti tomu, když se v Africe loví impaly, kudu nebo nějaké jiné běžné druhy antilop. Ale střílet ta nejvzácnější zvířata, jako jsou sloni, lvi, některé druhy opic nebo nosorožci, považuji za zvěrstvo. A argument, že z odstřelu jdou nějaké drobné na ochranu zvířat, proti tomu neobstojí. Mnohem víc se dá získat z běžného safari, které mimochodem pomáhá i ke zvýšení zaměstnanosti.

Chováte nějaký další druh, který by se mohl v nejbližší době dostat do podobné situace jako nosorožec bílý?

Nosorožec černý východní od podobného problému není daleko. Na světě už jich je jen několik stovek a královédvorská zoo je jedním z nejlepších chovatelů na světě. Ale to pořád ještě neznamená, že se populace těchto zvířat nemůže zhroutit, a to zejména pokud by tlak pytláků pokračoval. Dnes mezi ohrožené druhy na mnoha místech patří velké kočky, primáti a řada menších živočichů. Pácháme na planetě hodně velká zvěrstva a osud Sudána a osud nosorožců by měl být mementem, abychom si uvědomili, jak se chováme vůči svému okolí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud