Rabas: Osud Sudána by měl být mementem. Vrácení nosorožců bílých do volné přírody není bez šance

Iveta Mazáčová

V pondělí uhynul poslední samec nosorožce severního bílého – samec Sudán. Ředitel královédvorské zoo Přemysl Rabas, které zvíře patřilo, ale návrat těchto vzácných tvorů do divočiny přesto nevidí beznadějně. Proč se zahrada před několika lety rozhodla nosorožce přesunout z Česka do Keni? A jak teď bude vypadat záchrana druhu, který zastupují už jen dvě žijící samice? Čtěte rozhovor.

Sudána a pět dalších nosorožců bílých přivezl do královédvorské zoologické zahrady v roce 1975 její tehdejší ředitel Josef Vágner. Proč odcestovali zpět do Afriky?

Tehdejší vedení zoo se rozhodlo, že se přesunou čtyři nosorožce do rezervace Ol Pejeta v Keni kvůli blízkým podmínkám jejich přirozeného výskytu, které mohly nastartovat reprodukční cykly samic a zlepšit vitalitu samců. Nejednalo se o navrácení, ta zvířata zůstala v majetku Safari parku Dvůr Králové a šlo o to umožnit jim poslední šanci na přirozený odchov. To se nepodařilo, ale my s těmi zvířaty dál pracujeme a máme dost materiálů na to, abychom se mohli pokusit rozmnožit je uměle.

Jak komplikovaná je reprodukce nosorožců, kteří jsou chováni v zajetí?

To je složitější. Nosorožci bílí se chovají v zajetí poměrně snadno, ale hůře se rozmnožují. Na druhé straně: ten, kdo se naučí správně chovat nosorožce černé, nemá s jejich rozmnožením problém. V tomto ohledu se Safari park Dvůr Králové řadí mezi světovou špičku, narodilo se u nás přes 55 nosorožců, z toho 45 bylo černých, několik bílých severních i jižních a několik indických. Takže máme s rozmnožováním nosorožců velké zkušenosti. Je ale pravda, že u bílých nosorožců se občas vyskytnou problémy. Cykly samic se prostě vypnou. Někdy se je podaří nahodit příchodem nového samce nebo jinou změnou ve skupině a my jsme v roce 2009 zkusili změnit podmínky.

Přemysl Rabas

Přemysl Rabas vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně, po studiích vedl oddělení v Ústavu ochrany genofondu při zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Šestnáct let působil v Podkrušnohorském zooparku v Chomutově, mimo jiné i jako jeho ředitel. Královédvorskou zoo vede od roku 2012.

V keňské rezervaci Ol Pejeta stále žijí dvě samice nosorožce bílého, které patří královédvorské zoo. Je nějaká šance, že by mohly zabřeznout?

Ano Nájin a Fatu, což jsou matka s dcerou. Přibližně dva roky už víme, že žádná šance na přirozenou reprodukci není, navíc to ani není a nebylo naším cílem. Tyto dvě samice jsou pro nás nesmírně cenné jako zdroj vajíček a my bychom už v příštích týdnech a měsících měli na základě zkušeností, které máme z jiných evropských zahrad, odjet zpět Ol Pejety a pokusit se vajíčka od samic odebrat. Tento proces by se opakoval dvakrát až třikrát ročně, abychom jich získali co největší množství. V laboratoři by se za použití semene nejen Sudána, ale i dalších dávno mrtvých samců, vytvořila embrya. Ta by se udržovala zmrazená a později by se vkládala do samic příbuzného druhu, tedy nosorožce jižního bílého.

Je podle vás umělá reprodukce cesta, jak vrátit bílého nosorožce do volné přírody?

Myslím, že to není bez šance, protože i jižních bílých nosorožců, kteří žijí v Jihoafrické republice, bylo před sto lety sotva 30 a dnes je jich už 20 tisíc. Takže v tomto ohledu jsme poměrně optimističtí. I kdyby zasáhly vnější podmínky a přišli bychom o ty poslední samice, tak stále ještě máme v záloze živé kultury, které máme z mnoha jiných již mrtvých jedinců. Prostřednictvím těchto kultur bychom se mohli dostat přes kmenové buňky k těm pohlavním a výsledek by byl stejný, i touto cestou bychom měli dosáhnout vzniku mláďat.

sinfin.digital