Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Revoluce v recyklaci: Vědci náhodou stvořili enzym, který žere plasty

Revoluce v recyklaci: Vědci náhodou stvořili  enzym, který žere plasty

Už v roce 2016 přišli japonští vědci s informací, že objevili speciální kmen bakterií, který je schopen požírat plasty. Britští a američtí odborníci ve výzkumu pokračovali a nyní jsou ještě o krok blíže k revoluci, která by mohla naší planetě pomoci od záplavy plastového odpadu.

Výzkum bakterie, která je schopná požírat plast, přinesl britským a americkým vědcům opravdu nečekané zjištění. Výzkumníkům se totiž podařilo izolovat a náhodně i vylepšit enzym, který by mohl představovat řešení v rámci plastového znečištění. Enzym totiž dokáže plastovou lahev rozložit takovým způsobem, že je možné ji zcela zrecyklovat.

Než enzym začne plato rozkládat, trvá to jen několik dní. Oproti přirozenému rozkladu, který trvá staletí, je to ohromující rychlost. „Doufáme, že se enzym bude využívat k tomu, aby rozložil plast na původní činitele, ze kterých pak bude možné opět plast vyrobit. To znamená, že nebude potřeba těžit další ropu a sníží se i množství plastu v přírodě,“ řekl serveru The Guardian vedoucí projektu profesor McGeehan.

Každou minutu se na světě prodá přibližně jeden milion plastových lahví a jen 14 procent z nich se recykluje. Zbytek často končí v oceánech a znečišťuje pak i ty nejodlehlejší kouty planety a ohrožuje životy zvířat a tím pádem i lidí, kteří jí mořské plody.

„Bojujeme s tím, že vyrobit novou PET lahev je levné, protože levná je i ropa. Generovat nové plasty je pro výrobce snazší, než se je pokoušet recyklovat,“ řekl McGeehan s tím, že věří, že pohled společnosti se mění a problematika recyklace budou stále aktuálnější.

Enzym by mohl pracovat spolu s extremofilními bakteriemi, které přežijí teploty nad 70 °C, což je teplota, při které se PET plasty taví. Právě v takových podmínkách by se měl plast rozkládat desetkrát až stokrát rychleji.

S tím, že by enzym mohl být skutečně užitečný, souhlasí například i profesorka Adisa Azapagicová z univerzity v Manchesteru. Dodává ale, že je potřeba účinky posoudit globálně, aby se eliminovalo riziko, že nová technologie sice vyřeší environmentální problém s odpadem, ale na druhé straně zhorší emise skleníkových plynů.