Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Samota není nemoc. Lidem pomůže, když je nebudou soudit, říká autorka projektu o osamělých lidech

Samota není nemoc. Lidem pomůže, když je nebudou soudit, říká autorka projektu o osamělých lidech

Neměli bychom přistupovat k samotě jako k nemoci, je to součást toho být člověkem, tvrdí v rozhovoru s INFO.CZ kanadská designérka Marissa Kordová. Loni v říjnu spustila stránku s názvem The Loneliness Project, která zprostředkovává příběhy lidé, již se cítí sami. Podle Kordové by společnost měla přestat samotu stigmatizovat. Osamělí si o svém trápení naopak potřebují promluvit, aniž by je někdo soudil.

V potemnělém městě stojí několikapatrový bytový dům. Jen zlehka jej osvětluje hvězdné nebe. Ve spodním patře jsou obchody, nad nimi rozsvícená okna jeho obyvatel. V každém je ale jen jedna silueta. Nikde nežije více lidí.

Interaktivní ilustrace na stránkách The Loneliness Project představuje prostor osamělých duší. Po kliknutí na každé z oken se zobrazí něčí příběh. Autorka Marissa Kordová je sem od loňského října přidává každý týden. Jejím cílem je prolomit stigma, které kolem samoty ve společnosti přetrvává.

„Příběhy, které jsou na webu, ukazují, že samota je běžná, je to normální věc a nikdo není tak osamělý, jak si myslí, že je. Poskytujeme malé okno do životů a myšlenek ostatních lidí. Tím podporujeme empatii a soucit s druhými i se sebou samými,“ míní 26letá kanadská designérka.

Osamělost podle ní vytváří rozpor mezi představou a sny o ideálním společenském životě a realitou všedních dní. Situaci navíc zhoršuje společenské vnímání samoty. To, že se na osamělé lidi nahlíží jako na podivíny, což vede ke strachu příběhy sdílet.

„Vždy lidem pomáhá cítit se lépe, když mohou projevit své city a sdílet je s jinou osobou, která jim porozumí a nebude je soudit. Stigma samoty to dělá velice obtížné. Nejsem terapeutka, ani se nesnažím jí být. Jsem tu jen, abych dala lidem prostor, kde nebudou souzeni za své pocity. Často zjistíte, že nejste jediní, kdo to tak cítí. V tom poznání je síla a útěcha,“ tvrdí Kordová.

Samotu za nemoc nepovažuje. Naopak ji vnímá jako něco, co je člověku přirozené. Upozorňuje však, že nemyslí chronickou osamělost, která lidi vysiluje. Ta je i podle jejího názoru psychickým problémem. Samota způsobená vnějšími důvody, která přijde a zase časem odejde, by se však neměla stigmatizovat.

„Myslím, že samota je v nějakém stupni normální součástí toho být člověkem a měli bychom být opatrní v další stigmatizaci a označování za něco nenormálního a hrozného. Domnívám se, že naše snahy vypořádat se se samotou jsou vlastně nejlépe vynaloženým úsilím ke zmírnění chronické samoty,“ praví a dodává, že by se na osamělé mělo myslet i při plánování měst. Ráda by v nich viděla více veřejného prostoru a míst k procházkám, kde by se lidé mohli přirozeně potkávat.

Zatím se snaží, jak sama říká, dělat svět lepším a milejším místem pro život. Do projektu už dostala více než 1500 příběhů z téměř 70 zemí světa. Lidé je posílají skrze formulář umístěný na konci stránky, v jakémsi suterénu jejího domu. Nejmladšímu přispěvateli byly čtyři roky, nejstaršímu 80.

Samota je na webu zobrazena v několika podobách. Mezi příběhy jsou zážitky lidí, kteří na světě zůstali bez jediné spřízněné duše, ale i těch s širokou rodinou a přáteli. „Samota pro mě znamená žít se svojí ženou. Máme dobrý záměr, ale žádné spojení. Zjistil jsem, že se k sobě nehodíme, ale držíme si zdání šťastného manželského páru,“ popisuje například 39letý muž, jenž uvedl jméno Michael.

Kordovou zaujal ještě jiný příběh. Brazilka Maisa v něm vypráví, jak těžce si musí zvykat na nový život v Kanadě. Zdůrazňuje, že některé pro Kanaďany běžné věci, jsou pro ni novinkou. Nikdy nevyrůstala ve velkém domě, nikdy nevenčila zlatého retrívra v parku a nikdy si nešla bez dohledu zaběhat se svými přáteli.

„Krásně popisuje, jak cítí, že žije v zemi, ve které nevyrůstala. Jako někdo, kdo vždy žil v Kanadě, si myslím, že jsem se z jejího pohledu mnoho naučila,“ doplňuje Kordová.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1