Slánský je pro komunisty Pandořinou skříňkou. Objev by měl být pro politiky varováním, tvrdí Blažek | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Slánský je pro komunisty Pandořinou skříňkou. Objev by měl být pro politiky varováním, tvrdí Blažek

Slánský je pro komunisty Pandořinou skříňkou. Objev by měl být pro politiky varováním, tvrdí Blažek

Historiky i českou veřejnost před necelým měsícem ohromil nález záznamů z politického procesu s Rudolfem Slánským z roku 1952. U otevírání původních beden s dokumenty ve zkrachovalé továrně v Panenských Břežanech byl i historik Petr Blažek. Přestože se podle něj jedná o mimořádný nález, udivuje ho, že policie pravděpodobně neprošetřuje Václava Hláska, který dokumenty nedozírné historické hodnoty označil za svůj majetek a je tak vlastně zodpovědný za jejich poškození. Podle Blažka tato laxnost ale poměrně zapadá do současné situace, kdy v řadě institucí stále působí bývalí komunisté a ve hře je možná vláda s podporou KSČM a SPD. „Historická zkušenost by nás měla varovat, že tyto tendence jsou velmi nebezpečné. Jednou ještě můžeme vzpomínat, že současnost byla růžová, ale to neznamená, že už nyní nejsme na cestě špatným směrem,“ tvrdí historik.

Kdo podle Vás archivní materiály z procesu s Rudolfem Slánským ukryl a proč?

Pokud se podíváme na archivní prameny, tak je jisté, že filmové a zvukové záznamy z procesu s Rudolfem Slánským a dalšími byly od roku 1957 uloženy v archivu Ústředního výboru KSČ a je otázkou, kdy odsud byly odvezeny. Já se domnívám, že to bylo až na přelomu 80. a 90. let, nebo i později a podle mě souvisí s postupným přebíráním archivu KSČ tehdejším Státním ústředním archivem na základě usnesení Federálního shromáždění, které rozhodlo, že archiv ÚV KSČ má být v držení státu. Materiály, které tehdy v archivu byly uloženy, nebyly pouze v papírové podobě, ale byly tam i různé filmy, mezi nimi právě i záznam z procesu se Slánským. Co se s materiály dělo, to nejsem schopen říct. Já jsem očekával, že to bude nyní šetřit policie, protože podle mě byl porušen hned několik zákonů, které ukládaly předat kompletní archiv do rukou státu a evidentně se tak nestalo. Můžu spekulovat o tom, že vedení Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) jako přímý nástupce KSČ mělo archiv pod kontrolou a prostě rozhodlo o tom, že některé materiály budou odvezeny. Konkrétní důkazy na to ale nemám, přestože tuto verzi naznačují vzpomínky svědků i archivní materiály. Předpokládal jsem, že to vyšetří policie, ale přestože je to už tři týdny, zatím mě nikdo nekontaktoval.

Objevilo se svědectví Václava Hláska, který tvrdí, že materiály jsou jeho a do továrny si je uložil…

Jeho verze se mi nezdá věrohodná, už jen proto, že opakovaně tvrdil, že materiály nabízel různým institucím ke zpracování, ale nikdy o tom nedoložil žádný důkaz. Předpokládal bych, že by existoval nějaký záznam, žádost, nebo lidé, kteří dosvědčí, že skutečně něco takového chtěl udělat. Jeho tvrzení o tom, jak se k těm materiálům dostal, se mi nezdají přesvědčivá a domnívám se, že materiály byly z archivu odvezeny záměrně s vědomím komunistické strany. Nedovedu si představit, že by tak závažné věci někomu předali, aby to uklidil na skládku. To je poněkud sci-fi.

Přesto, může se stát, že pan Hlásek nebude s restaurací dokumentů souhlasit a bude je chtít zpět?

Na tento materiál se vztahuje několik zákonů. iRozhlas, který poprvé přišel s informací, že jde o soukromý majetek pana Hláska, podle mě informaci převzal bez kritického komentáře, což byla chyba. Nalezené záznamy byly součástí archivu ÚV KSČ, a jak jsem řekl, Federální shromáždění na počátku 90. let odhlasovalo usnesení, že archiv měl být převzat státem. Existují také konkrétní zákony, které upravují, co dělat, když najdete takové archiválie, takže si myslím, že jeho tvrzení o vlastnictví je absurdní. Navíc kdyby se prokázalo, že pan Hlásek je zodpovědný za stav, ve kterém se teď materiály nachází, za jejich poškození a napadení plísní, jejíž odstranění bude stát několik milionů korun, tak je na místě, aby byl za to stíhán. Zřejmě to ale nikdo nevyšetřuje a bohužel to zapadá do kontextu současné politické situace. Vnímám to jako největší archivní objev mimo státní archivy za řadu desetiletí. Zdá se mi, že to má ale zároveň i symbolickou rovinu a ukazuje to na nedostatečnost vyrovnávání se s komunistickým režimem.

Přestože materiály poškodila plíseň a není tedy jasné, co vše se na nich nachází, předpokládáte, že dokumenty odhalí nějakou dosud neznámou skutečnost, nebo spíše půjde o cenný autenticky dokument z průběhu procesu?

Myslím, že tento objev změní celkový pohled na tento proces a zároveň dokáže odhalit atmosféru, ve které se soud odehrával. Mohlo by to být podobné, jako když se veřejnosti zpřístupnily šest a půl hodiny dlouhé materiály z procesu s Miladou Horákovou a vznikla unikátní filmová série Martina Vadase Proces H. Já jsem se například věnoval porovnávání informací o výpovědi Záviše Kalandry, který byl odsouzen společně s Miladou Horákovou. Když jsem porovnal zpřístupněný filmový dokument s propagandistickou knihou, která obsahovala údajný stenozáznam z procesu, tak jsem našel značné rozdíly. Některé části vynechali, například i Závišovy ironické poznámky a ze záznamu je vidět, že ani ta hrůza, ve které se objevil, ho nezlomila. O tom procesu s Miladou Horákovou se totiž vždycky říkalo, že ti lidé byli zlomení. Najednou jsme ale na videu viděli člověka, který zažil při vyšetřování strašné věci, ale před tím soudem pronáší ironické poznámky. A pro mě tento poznatek znamená strašně moc, protože mění vyznění procesu. Proto myslím, že je tento objev cenný a dokáže zprostředkovat to, jakým způsobem proces prožívali lidé, kteří tam v sále byli. A v případě procesu s Rudolfem Slánským a dalšími je k dispozici okolo deseti hodin filmu a někde mezi padesáti a šedesáti hodinami zvukových záznamů, tedy několikanásobně více.

Dokážete odhadnout, jak dlouho bude restaurace dokumentů trvat?

To se dá těžko říct. Důvěřují ale Národnímu filmovému archivu, že pokud stát uvolní peníze, které slíbil ministr kultury, tak že se to zvládne udělat poměrně rychle. Český rozhlas již pracuje na digitalizaci zvukových záznamů, jsou téměř nepoškozené.  Věřím, že rok 2022, kdy bude sedmdesáté výročí procesu, je dobrou příležitostí, aby záznamy byly zveřejněny formou filmových a rozhlasových dokumentů či rozsáhlého webového projektu.

Myslíte, že se v následujících letech mohou najít nějaké podobné vzácné materiály, o jejichž existenci zatím nevíme, nebo jsou považované za ztracené?

Předpokládám, že takto velká věc, která se týká nějakého politického procesu, se už nenajde. Evidentně se natáčelo více procesů a těžko říct, kde jsou. Některé zvukové záznamy se našly díky velkému nadšení lidí z rozhlasových archivů. Objevili například záznam procesu se sedlákem Josefem Pažoutem. To byl do té doby neznámý člověk, který měl statek v Polabí a byl odsouzen za neplnění dodávek. Marek Janáč natočil na základě těchto nahrávek skvělý rozhlasový dokument. Tento záznam je unikátní v tom, že ukazuje zase jiný typ tehdejších procesů, tedy soud s příslušníkem selského rodu. A takových se odehrálo mnoho, protože se odhaduje, že asi 27 tisíc lidí bylo tehdy vystěhováno ze svých domů a usedlostí, kde hospodařili mnohdy několik století. Je to jeden z největších zločinů komunismu. Takže možná se ještě něco objeví. Není to tak dávno, kdy byl Lukasz Kaminski, tehdejší ředitel polského Ústavu národní paměti, osloven vdovou po Czeslawu Kiszczakovi (poznámka: polský politik), která přinesla svazek vedený k Lechu Walesovi, ze kterého vyplývá, že v první polovině 70. let spolupracoval s polskou tajnou službou. I proto bych chtěl požádat děti těch, kteří mohli podobné materiály ukrýt a nyní se k nim dostanou třeba v rámci pozůstalostí, tak aby je nevyhazovaly.

Čtenáři možná zaznamenali, když Marta Semelová v České televizi tvrdila, že přiznání Milady Horákové bylo v pořádku, protože bylo dobrovolné. Vyjadřují se nějak současní komunisté i k procesu s Rudolfem Slánským?

Myslím, že ne. Komunisté se opakovaně omluvili, že bylo v roce 1968 násilně potlačeno Pražské jaro a budování socialismu s lidskou tváří. Tím se snaží poukazovat na tu lepší tradici spojenou s jejich stranou. V posledních letech se ale někteří z nich soustřeďují na únor 1948, kdy radikální část strany, ať už je to Josef Skála nebo Marta Semelová, tvrdí, že Únor byl ústavně čistým řešením vládní krize a že celý režim má v jejich očích legitimitu a legalitu. Někteří se vyjadřují i k listopadu 1989, ve kterém vidí počátek rozkrádání státního majetku. Ale nevybavuju si, že by někdy mluvili o procesu s Rudolfem Slánským. Myslím, že je to jejich Pandořina skříňka, kterou nechtějí otevírat. Našel se totiž filmový a zvukový záznam, který dokazuje, jak posílají na smrt svého de facto nejvyššího muže ve straně. Je to proces, který dokládá, že komunistická strana byla služkou Moskvy, k čemuž se komunisté neradi vracejí. To, co se tehdy odehrálo, byla podle mě čistá esence zla a já jsem z toho měl podobný pocit, i když jsem otevíral ty bedny a uvědomoval jsem si, že to je filmový záznam neuvěřitelně kruté a zlé události. Nedivím se, že se k tomu komunisté nehlásí a myslím, že je dobře, že ten objev přichází v této době, kdy komunistická strana má být tím, kdo bude podporovat vládu, která na nich tak bude záviset. Doufám, že tento objev je varováním, aby představitelé politických stran věděli, s kým se chtějí spojit.

Premiér v demisi byl spolupracovníkem StB a prezident se chystá na sjezd komunistické strany. Jak si vysvětlujete, že je 30 let po revoluci stále u moci tolik komunistů a jejich sympatizantů?

Můžeme i pokračovat. Předsedou Ústavního soudu je bývalý komunista, předseda Senátu je bývalý komunista, místopředsedou Poslanecké sněmovny je Vojtěch Filip, registrovaný tajný spolupracovník StB pod krycím jménem Falmer a ve sněmovně máme i Tomia Okamuru, jehož výroky o romském holokaustu jsou odsouzeníhodné. Respektuji výsledky voleb, ale myslím, že v případě Vojtěcha Filipa skutečně není na místě, aby zastával takovou funkci. V roce 2006 díky veřejnému apelu do této funkce zvolen nebyl. Tehdy se přihlásila paní se svědectvím, že se stala obětí Filipova udávání. Ta paní veřejně vystoupila v Senátu, byly publikovány dokumenty ze svazku a novináři publikovali zjištění, že že jeden z jeho řídících důstojníků pracuje v jeho poslanecké kanceláři. Pokud chce někdo odvolávat Okamuru, tak myslím, že Filipa by se to mělo týkat také. Samozřejmě musíme rozlišovat: jsou lidé, kteří mají za sebou členství v komunistické straně v různých obdobích. Třeba ti, kteří byli řadovými členy strany na konci 60. let a nebyli zodpovědní za žádnou konkrétní represi. Na druhé straně ale byli součástí strany, kterou zákon z roku 1993 označuje za zločinnou. Domnívám se, že už máme dostatek kvalitních osob, které by mohly tyto vysoké politické funkce zastávat a nemají takovou minulost.

Proč jsou tedy i dál v politice komunisté, byť rozptýlení v různých stranách?

Stoupající vliv komunistů, je podle mě dán tím, že komunistická strana existuje už téměř století a stala se součástí politického systému i po roce 1989, ačkoli má za sebou několik desítek let existence jako státostrana, která masivně porušovala lidská práva a měla totalitární charakter. Komunismus je součástí soukromých dějin zdejších obyvatel, a to je důvod, proč vyrovnání s minulým režimem bylo a stále je tak komplikované a bolestivé. Téměř každá rodina má svého soudruha, který se podílel na budování komunistického režimu. Vliv komunistů navzdory nejhoršímu volebnímu výsledku v dějinách nyní paradoxně roste. Trvá to už od přelomu tisíciletí a souviselo to podle mě i s opoziční smlouvou a volbou prezidenta Václava Klause, který měl podporu komunistů. Je to i výsledek nevyrovnávání se s komunistickou stranou na počátku 90. let, na čemž má podíl značná část tehdejších politických elit, včetně Václava Havla. Na rozdíl třeba od Polska, u nás proběhla vlna poměrně důkladných restitucí, máme možná nejlepší archivní zákon, ale v trestně-právní rovině máme společně se Slovenskem nejhorší výsledky ve střední Evropě. Právě kvůli tomu si myslím, že můžeme mít lidi s touto minulostí stále na některých vysokých místech a občané jsou k nim poměrně tolerantní. Na druhé straně to vyvolává obrovské konflikty a tenze, naposledy to je dobře vidět na případu současného předsedy vlády v demisi Andreje Babiše. Společnost je rozštěpená a ty nepojmenované viny a neodsouzené zločiny ji dál rozdělují.

Není důvodem stálého vlivu komunistů i fakt, že řada lidí si období totality idealizuje?

Já jsem nikdy nebyl stoupencem myšlenky, že přijde nová generace, která spasí svět, to je absurdní. To by se dějiny zastavily už někde krátce po vyhnání z ráje. Je to planá naděje, protože kdo ty nové generace vychovává a kdo určuje hodnoty, ve kterých vyrůstají? Myslím, že ten, kdo se střízlivě dívá na období před rokem 1989, musí v dnešní společnosti spatřovat velkou kontinuitu. Máme sice opravené ulice a nejlepší životní úroveň, která tady kdy byla, ale přetrvávají zde vzorce chování, které jsou zakořeněné právě ještě z dob komunismu. Myslím, že se to hodně viditelně projevuje v politice, kde chybí elity, které zde byly půlstoletí systematicky likvidovány. Ta idealizace komunismu je na druhou stranu ale pochopitelná, protože pro řadu starších lidí to bylo období, kdy je nebolely nohy a kdy byli šťastní, protože všechno bylo před nimi. Mají proto dojem, že současné problémy jsou bolestivější, protože paměť je milosrdná a vytěsňuje nepříjemné zážitky. Jedním z úkolů historiků je proto připomínat věci, které tento zastřený pohled dostupnými informacemi kriticky korigují.

V posledních týdnech se konalo několik demonstrací proti Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi i Zdeňku Ondráčkovi. Máte tedy dojem, že když by byla situace kritická, dovedou lidé opět jít do ulic?

Podle mě to hrozí už nyní. Trvá to už několik let. Zejména vstup politické divize Agrofertu, ironicky řečeno, na politickou a mediální scénu zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu demokracie. Tato strana je ochotná spolupracovat s lidmi, kteří popírají romský holokaust a zároveň se chce opírat o hlasy komunistů. To je pro mě příznakem, že skutečně začíná jít o charakter celého politického systému. Máme tady ještě pojistky, které zatím naštěstí fungují, jako například Senát. Také máme ale prezidenta, který opakovaně lže, nedokáže se za to omluvit a obklopuje se lidmi bez bezpečnostních prověrek s přímou vazbou na Rusko. Proto myslím, že je na místě se ozvat. Historická zkušenost by nás měla varovat a tyto tendence jsou velmi nebezpečné. Jednou ještě můžeme vzpomínat, že současnost byla růžová, ale to neznamená, že už nyní nejsme na cestě špatným směrem.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.