Slepé uličky: 7 letadel, která se konstruktérům nepovedla | info.cz

Články odjinud

Slepé uličky: 7 letadel, která se konstruktérům nepovedla

Létání je považované za nejbezpečnější způsob dopravy, ale i tady se občas něco nepovede. Historie tak vedle typů letadel, která byla úspěšná, eviduje také ta, která se konstruktérům tak docela nepovedla. Řada slibných směrů, kterými se oblast letectví ubírala, se tak nakonec ukázala být pouze slepými uličkami.

De Havilland DH 106 Comet

Na první pohled krásný a elegantní letoun skrýval ve své konstrukci smrtící nedostatek. Kometa byla prvním proudovým letadlem, které bylo určeno k dopravě cestujících. Slibnou kariéru v oblacích jí záhy zhatily tři v těsném sledu po sobě jdoucí nehody. V květnu 1953 spadl stroj De Havilland DH 106 Comet nedaleko indické Kalkaty, v lednu 1954 u Elby a o čtvrt roku později u Neapole, žádnou z nehod nikdo nepřežil. Po třetí katastrofě byly všechny lety stroje pozastaveny, šetření následně odhalilo příčinu havárií. Čtvercová okénka v kabině cestujících po nějaké době provozu nedokázala vydržet tlak působící na letoun a ten se tak třikrát roztrhl ve vzduchu. Výrobce sice tvar oken modifikoval, dobré jméno Komet ale bylo poničeno provždy.

Boeing 737-200

Ani světově nejrozšířenější rodině letounů amerického výrobce Boeing řady 737 se nevyhnuly technické potíže. Po dvou nehodách zkraje 90. let, které se nepodařilo vysvětlit, je pomohly odhalit problémy stroje, který přes vzniklé chyby za letu dovedla posádka bezpečně dostat na zem. Z vyšetřování vyplynulo, že je na vině pohonná jednotka směrovky. Když se chladný systém setkal s horkou hydraulickou kapalinou, tak se směrové kormidlo v určitém okamžiku samovolně vychýlilo a zaseklo. Na následné pokusy pilotů náklon vyrovnat reagovala směrovka přesně obráceně. Při pokynu zatočit vlevo zatáčel letoun kvůli teplotnímu šoku, který ochromil servoventil doprava. Boeingy řady 737 patří dodnes mezi letadla s největší nehodovostí, ne ovšem vinou výrobce. Řada strojů byla poté, co dosloužila ve vyspělých zemích, odprodána do rozvojových států. V rukou nespolehlivých aerolinií pak často končí kvůli zanedbání údržby katastrofálně.

Tupolev TU-144

Concorde
S ruským Tupolevem TU-144 soupeřil britsko-francouzský projekt nadzvukového dopravního letadla Concorde. Ačkoliv vzlétl o dva měsíce později než jeho sovětský protějšek, titul krále oblohy nakonec díky technické dokonalosti vyhrál. Z Evropy do Ameriky se cestující mohli díky Concordu dostat za tři až tři a půl hodiny. Tečku za kariérou nadzvukového letounu znamenala nehoda v Paříži v roce 2000. Při startu došlo k roztržení pneumatiky o kovovou součástku, její kusy pak prorazily levé křídlo, v němž byly umístěny nádrže, a také přerušily jeden z elektrických kabelů. Od něj se vzňalo palivo, oheň zachvátil celý stroj a ten se zřítil do obytné čtvrti za letištěm. V důsledku nehody klesl zájem o drahé letenky a o tři roky později se projekt zastavil. Vzhledem k malému počtu vyrobených letounů a tím pádem nalétaných kilometrů, Concorde vede paradoxně tabulku nehodovosti letadel, ačkoliv se jednalo o velmi bezpečný stroj. Druhým paradoxem je, že projekt vlastně sestřelila DC-10. Právě z ní pocházel kus kovu, který poškodil pneumatiku nadzvukového krále oblohy.

Závody mezi SSSR a Západem se zdaleka netýkaly pouze zbrojení, jeden takový se odehrával i v oblasti letectví. Projekt Concorde zápolil se sovětským Tupolevem 144 o prvenství v oblasti nadzvukového letadla pro osobní dopravu. Radoval se Východ, když „tučko“ odstartovalo o dva měsíce dříve než konkurent, veselí ovšem dlouho nevydrželo. Jednou ze stinných stránek byla vysoká spotřeba, která značně omezovala dolet stroje. Další potom potíže s motory, které se za letu přehřívaly a nebezpečně zvyšovaly rovněž teplotu ocasních ploch letounu.

Rána přišla na pařížské letecké přehlídce v roce 1973. Sověti se chtěli letounem pochlubit, ačkoliv nebyl kompletně technicky hotový a odstranili plomby, které zabraňovaly uvedení nedodělaných systémů do provozu. Po zatažení „kachních“ křídel se tak spustila automatika, která šla proti řízení pilota. Výsledkem bylo vysoké přetížení, kdy se letoun rozpadl při pádu před zraky 200 tisíc diváků. Zbývající Tupolevy létaly na jediné lince mezi Moskvou a Alma Atou, v roce 1978 se Sověti pokusili o modernizaci stroje. Poté, co při zkušebním letu začaly tři ze čtyř motorů hořet, a při nouzovém přistání zahynuli dva z osmi členů posádky, uložili nadzvukové letadlo definitivně k ledu.

Letoun TU-144 s vysunutými kachními křídly vpředu. O den později havaroval při přehlídce v Paříži. Ve francouzském hlavním městě začala po nehodě v roce 2000 i labutí píseň Concordu.Letoun TU-144 s vysunutými kachními křídly vpředu. O den později havaroval při přehlídce v Paříži. Ve francouzském hlavním městě začala po nehodě v roce 2000 i labutí píseň Concordu.autor: Facebook/Cold-War-Soviet-Aircraft-289334207795128

McDonnell Douglas DC-10

Hned zkraje provozu v 70. letech se u letounů amerického výrobce objevily technické potíže, které tomuto typu vynesly špatnou reputaci. Konstruktéři vytvořili dveře nákladového prostoru tak, aby se otevíraly směrem ven a bylo tak možné plné využití místa pro zavazadla. Praxe prokázala, že to nebylo šťastné řešení. Dveře byly zevnitř sice zajištěny několika zámky, zvenčí ale nebylo možné poznat, zda jsou skutečně uzamčeny. Na náhlé otevření nákladového prostoru za letu spojené s explozivní dekompresí a propadem kabiny cestujících doplatilo několik strojů, výrobce posléze dveře upravil. Vylepšená verze DC-10 se nakonec dočkala celosvětového úspěchu.

Lockheed L-188 Electra

Čtyřmotorové dopravní letadlo nejprve provázely stížnosti cestujících na vysoký hluk pocházející od vrtulí. Výrobce tak reagoval posunutím úhlu motorových gondol vůči křídlu o tři stupně nahoru, což se ukázalo být špatným postupem. Když se totiž vrtule dostaly do vysokých otáček, uložení motorů nedokázalo tlumit jejich vibrace, které přecházely do plochy křídel. Při plném výkonu se pak křídla měla tendenci odlomit od trupu, jak prokázalo vyšetřování nehod. Uložení motorů se tak opět změnilo a došlo rovněž k nasazení silnějších materiálů na plochu křídel. Electra už ale neměla potřebnou důvěru cestujících a navrch projekt pohřbila první nastupující generace proudových letadel.

Fokker F28

Stroje nizozemského producenta letadel měly potíže v chladném a vlhkém počasí. Po dvou nehodách na sklonku 80. a počátku 90. let se ukázalo, že je na vině tvar křídel. Na rozdíl od moderních letadel u těch holandských chybí přední lišta, která napomáhá vytvořit potřebný vztlak tím, že usměrňuje tok vzduchu především pod křídlo. Když se u Fokkeru vyskytla i slabá vrstva námrazy na křídle, vztlak nebyl dostatečný a letouny krátce po startu havarovaly. Po rozsáhlém zkoumání, co nehody způsobilo, tak vydal Úřad pro bezpečnost v letecké dopravě pilotům doporučení, aby před každým letem v zimních podmínkách důkladně kontrolovali, zda je stroj dokonale zbaven námrazy. Potíže s ledem na křídlech se vyskytly i u dalších letounů výrobce, naposledy z tohoto důvodu havaroval typově podobný Fokker 100 aerolinií Air France v lednu 2007 krátce po startu z Pau v Pyrenejích.

Embraer 120 Brasilia

Malokapacitní vrtulová letadla původem z Brazílie měla závažný nedostatek, který se týkal konstrukce vrtulí. Použitý materiál vykazoval v důsledku opotřebení strukturální změny, což vedlo k nehodám. Hlavní příčinou byla v tomto případě koroze, která po čase působila až oddělení listů vrtule za letu. To způsobilo deformaci celé vrtule a rovněž následnou změnu tvaru křídla, vedoucí ke ztrátě vztlaku. V důsledku došlo ke změně materiálů použitých při stavbě poháněcího ústrojí letounu.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud