Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Soud potrestal exposlance za popírání holokaustu. Má sám projít tábory smrti

Soud potrestal exposlance za popírání holokaustu. Má sám projít tábory smrti

Netradiční trest za výroky zlehčující nebo popírající holokaust dostal minulý týden bývalý belgický poslanec Laurent Louis. V následujících pěti letech musí každý rok navštívit jeden nacistický koncentrační tábor a posléze sepsat své dojmy. O rozhodnutí bruselského odvolacího soudu informoval web amerického deníku The New York Times s odkazem na belgická média.

Soud původně za propagaci nacismu Louisovi v roce 2015 udělil pokutu ve výši v přepočtu přes 440.000 korun a šestiměsíční podmínečný trest, ve středu však své rozhodnutí změnil. „Zbývá mi už jen jít do vyhlazovacích táborů a napsat o tom,“ uvedl v oslavném sdělení na facebooku Louis. „Soud bezpochyby uznal můj spisovatelský talent,“ dodal. Nejde přitom o první podobný úkaz v evropském soudnictví. V roce 2013 poslal maďarský soud muže na tři návštěvy Osvětimi.

Louis, který strávil čtyři roky v belgickém parlamentu a během svého působení na politické scéně prošel několika stranami, například napsal na svém blogu, že „holokaust vymysleli a financovali průkopníci sionismu“. V roce 2014 také dostal pokutu 50.000 eur (1,3 milionu korun) za to, že nazval belgického premiéra Elia di Rupa pedofilem.

„Laurent Louis je obecně považován za šaška. Sjednocuje belgické politiky napříč spektrem v tom ohledu, že jej nikdo nebere vážně,“ komentoval rozsudek profesor politologie David Sinardet. Ne všichni komentátoři jsou však toho názoru, že jde o pouhé výkřiky jednoho blázna, a vyjadřují obavy z rostoucího antisemitismu v Evropě.

Případ rovněž dokládá odlišné přístupy justice v různých zemích ke krajně pravicovým výrokům. Belgie je jednou ze 14 zemí světa, ve kterých je nacistická rétorika nějakým způsobem postavena mimo zákon. K těm patří také Česká republika a Slovensko, přičemž podle webu památníku obětí holokaustu Jad vašem jsou zákony nejpřísnější v Německu a Rakousku. „To je v ostrém kontrastu se Spojenými státy, kde je právo vyjadřovat krajně pravicové postoje, včetně neonacistických a těch o nadřazenosti bělochů, chráněno prvním dodatkem ústavy,“ napsal deník NY Times.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744