Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Srpen 1968: Biľak, Kriegel, Svoboda nebo Vaculík. Které osobnosti se během okupace zapsaly do dějin?

Srpen 1968: Biľak, Kriegel, Svoboda nebo Vaculík. Které osobnosti se během okupace zapsaly do dějin?

Letos si Česká republika spolu se Slovenskem připomene 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy. 21. srpna se rozhodlo o dalším osudu naší země. Které osobnosti z politického a veřejného života se přiklonili na stranu okupantů a které se naopak rozhodli proti zvůli bojovat, se dočtete v následujícím seznamu. 

Vasil Biľak (1917-2014) - tehdejší první tajemník ÚV KSS a člen předsednictva ÚV KSČ, podílel se na legalizaci intervence. Je znám jako spoluautor jednoho z takzvaných zvacích dopisů, který podepsali i Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka. V 70. a 80. letech byl šéfideologem KSČ. Po změně režimu ho na Slovensku obžalovali z vlastizrady, stíhání ale bylo později zastaveno.

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

Věra Čáslavská (1942-2016) - sportovní gymnastka, sedminásobná olympijská vítězka - se čtyřmi zlatými a dvěma stříbrnými medailemi se v říjnu 1968 stala nejúspěšnější sportovkyní her v Mexiku. Podepsala manifest Dva tisíce slov, po okupaci Československa dodávala občanům odvahu a zvedala jim zdeptané sebevědomí. Později byla označena za "nepřítele lidu" a vyškrtnuta ze seznamu slavných sportovců země.

Oldřich Černík (1921-1994) - předseda vlády od dubna 1968 do ledna 1970. Reformní komunista, podílel se na realizaci ekonomické reformy. V srpnu 1968 byl odvlečen do Moskvy a spolupodepsal "kapitulační" moskevský protokol.

Alexander Dubček (1921-1992) - první tajemník KSČ, vůdčí postava pražského jara, symbol pokusu o "socialismus s lidskou tváří". Během 21. srpna byl s dalšími politiky internován v Sovětském svazu a pod nátlakem podepsal moskevský protokol. Po roce 1969 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a režimem perzekvován. Do politiky se vrátil po roce 1989 jako předseda Federálního shromáždění.

Martin Dzúr (1919-1985) - ministr obrany, armádní generál. Vydal rozkaz, aby armáda nekladla odpor (vztahoval se i na SNB a Lidové milice). V čele ministerstva obrany zůstal i za normalizace téměř až do své smrti v lednu 1985.

Jiří Hájek (1913-1993) - ministr zahraničí od dubna do září 1968. Byl zbaven funkce poté, co v Radě bezpečnosti OSN vystoupil proti okupaci Československa. Za normalizace byl čelným představitelem disentu, také mluvčím Charty 77.

Karel Hoffmann (1924-2013) - jako ředitel Ústřední správy spojů nařídil při invazi vojsk Varšavské smlouvy odpojit rozhlasové a televizní vysílače. Až do roku 1989 byl ve vysokých stranických funkcích. Jako jediný z aktérů srpna byl v roce 2003 odsouzen na čtyři roky za sabotáž. Do vězení nastoupil v srpnu 2004, kvůli špatnému zdraví a vysokému věku byl po třech týdnech propuštěn.

Gustáv Husák (1913-1991) - z původního reformisty se po invazi stal obhájce tvrdé linie, zúčastnil se také moskevských jednání. Poté byl jedním z hlavních "architektů" normalizace jako první, později generální tajemník ÚV KSČ a v letech 1975 až 1989 prezident republiky.

Milouš Jakeš (1922) - tehdejší šéf ústřední kontrolní a revizní komise KSČ; účastnil se jednání o vytvoření nelegální dělnicko-rolnické vlády na sovětském velvyslanectví i jednání v Moskvě. V 90. letech byl obžalován z vlastizrady a nakonec v roce 2003 spolu s Jozefem Lenártem zproštěn obžaloby. Proslul jako poslední generální tajemník ÚV KSČ před listopadem 1989.

Antonín Kapek (1922-1990) - kandidát předsednictva ÚV KSČ a generální ředitel ČKD Praha začátkem srpna 1968 sepsal jeden ze zvacích dopisů Leonidu Brežněvovi a podepsal další, poukazující na ohrožení podstaty socialismu. Vystoupal pak až na post vedoucího tajemníka městského výboru KSČ v Praze. V roce 1990 byl z KSČ vyloučen, v květnu téhož roku spáchal sebevraždu.

František Kriegel (1908-1979) - tehdejší předseda ÚV Národní fronty. Během 21. srpna byl deportován do Moskvy, ovšem jako jediný z čs. politiků odmítl podepsat moskevský protokol a v parlamentu hlasoval i proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk. Za normalizace byl zbaven funkcí a perzekvován.

Jozef Lenárt (1923-2004) - kandidát předsednictva a tajemník ÚV KSČ, do dubna 1968 předseda vlády. V srpnových dnech účastník jednání o vytvoření kolaborantské vlády. V 70. a v 80. letech se držel ve vysokých stranických funkcích. Spolu s Jakešem byl v roce 2003 zproštěn obžaloby z vlastizrady.

Zdeněk Mlynář (1930-1997) - vysoký komunistický funkcionář, podílel se na Akčním programu KSČ. V noci na 21. srpna napsal provolání ÚV KSČ, které v podstatě zablokovalo pučistické snahy takzvaného zdravého jádra v čele s Vasilem Biľakem. V Moskvě spolusignoval kapitulační protokol. Vzdal se pak pro nesouhlas s politickou linií funkcí, byl vyloučen z KSČ. V 90. letech byl v souvislosti s invazí obviněn z vlastizrady, stíhání zastavili.

Josef Smrkovský (1911-1974) - předseda Národního shromáždění od dubna 1968 do ledna 1969, představitel reformního křídla KSČ. Postavil se proti vojenské intervenci, ale rovněž podepsal Moskevský protokol. Za normalizace byl zbaven funkcí a vyloučen z veřejného života.

Ludvík Svoboda (1895-1979) - prezident republiky (1968 až 1975), armádní generál. Svou autoritou válečného hrdiny zaštiťoval reformní proces. V srpnu odmítl jmenovat nelegální dělnicko-rolnickou vládu. V Moskvě se přičinil o návrat internovaných politiků, souhlasil však s přijetím kapitulačního moskevského protokolu.

Ludvík Vaculík (1926-2015) - publicista, spisovatel a autor manifestu Dva tisíce slov z června 1968, který vládní a politické struktury označily za platformu kontrarevoluce. Byl za to perzekvován stejně jako většina signatářů.

Emil Zátopek (1922-2000) - nejlepší atlet v československé historii, čtyřnásobný olympijský vítěz. Společně s manželkou Danou podepsal Dva tisíce slov. Ze srpna je známý jeho proslov na invazním sovětském tanku, v němž vyzval okupační vojsko k opuštění Československa. Byl za to propuštěn z armády a z KSČ.

Představitelé států tehdejší Varšavské smlouvy:

Leonid Brežněv (1906-1982) - generální tajemník ÚV KSSS - nejvyšší představitel Sovětského svazu. Zpočátku nebyl nakloněn vojenské intervenci a snažil se o politické řešení. Takzvaná Brežněvova doktrína omezené svrchovanosti socialistických zemí však vstup vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968 přímo umožnila.

Stěpan Červoněnko (1915-2003) - sovětský velvyslanec v Praze v letech 1965 až 1973. Informoval o reformním pohybu v Československu, během srpnové invaze jednotek Varšavské smlouvy se pokoušel o vytvoření československé kolaborantské vlády.

Alexej Kosygin (1904-1980) - člen politbyra a předseda rady ministrů SSSR. Po svém "léčebném" pobytu v květnu 1968 v Československu referoval o tom, že v KSČ není takzvané zdravé jádro, o něž by se dalo opřít. Byl znám skeptickým přístupem k Dubčekovi. Na podzim 1968 v Praze podepsal dohodu o podmínkách "dočasného" pobytu sovětských vojsk na československém území.

Nicolae Ceaušesku (1918-1989) - vůdce rumunských komunistů, odmítl se přidat k srpnové intervenci. Označil ji za "hrubou chybu a velké nebezpečí pro evropský mír, pro osud socialismu a jako ostudný moment v dějinách revolučního hnutí".

Wladyslaw Gomulka (1905-1982) - nejvyšší představitel Polska - první tajemník Polské sjednocené dělnické strany. Patřil k nejtvrdším kritikům "kontrarevoluce" v ČSSR a k hlavním iniciátorům jejího potlačení mezi vůdci zemí socialistického bloku.

János Kádár (1912-1989) - šéf maďarských komunistů. Připojoval se ke kritice reforem v Československu, i když pražské jaro zprvu podporoval. Obrátil po červencové schůzce ve Varšavě a jako jediné možné řešení viděl zásah armády.

Walter Ulbricht (1893-1973) - šéf Jednotné socialistické strany Německa. Patřil mezi největší kritiky reformního hnutí v ČSSR. Navzdory historickým reminiscencím podporoval zapojení východoněmecké armády do obsazení Československa.

Todor Živkov (1911-1998) - v roce 1968 předseda rady ministrů (vlády) Bulharska a vůdce bulharských komunistů. Netajil se obavami z ohrožení socialismu a z jeho úst údajně poprvé zazněl návrh "zachránit" Československo vojensky.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1