Články odjinud

Srpen 1968: Invaze do Československa donutila české politiky ke kapitulaci. Odolal jen Kriegel

Srpen 1968: Invaze do Československa donutila české politiky ke kapitulaci. Odolal jen Kriegel

Vstup armád států Varšavské smlouvy na území Československa před půlnocí 20. srpna 1968 byl jen jednou částí plánu na potlačení tzv. pražského jara. Druhou částí mělo být ovládnutí orgánů státní moci konzervativními silami. Tato fáze se okupantům sice poněkud zkomplikovala, nakonec si své prosadili.

Hned první noci bylo několik vedoucích politiků - Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, František Kriegel a Josef Špaček – internováno a odvezeno mimo území ČSSR. Okupantům se ale nepodařilo získat podporu prezidenta Ludvíka Svobody a instalovat kolaborantskou tzv. dělnicko-rolnickou vládu, která by zajistila politickou legitimitu intervence. Za této situace Kreml souhlasil se Svobodovou nabídkou, že přijede jednat do Moskvy výměnou za návrat internovaných politiků.

Následné čtyřdenní rozhovory se však odehrávaly pod diktátem Sovětů a výsledný protokol, přijatý 26. srpna, byl v podstatě kapitulací. Podepsalo jej 19 vrcholných politiků Československa, nepodepsal jediný - předseda Národní fronty František Kriegel.

Do Moskvy 23. srpna odletěli kromě prezidenta i Gustáv Husák, Martin Dzúr, Bohuslav Kučera, Milan Klusák, Jan Piller, Alois Indra a Vasil Biĺak. K moskevským rozhovorům se později připojili internovaní politici a delegaci dále rozšířili například Zdeněk Mlynář či Miloš Jakeš.

V kompletním složení se delegace sešla pouze 26. srpna, v ostatních dnech Sověti "domlouvali" Čechoslovákům buď individuálně, nebo v menších skupinkách. Ti přitom nebyli zdaleka jednotní - vedle protagonistů pražského jara byli v Moskvě také politici, kteří se v dalším období stali symboly normalizace (Gustáv Husák, Alois Indra, Vasil Biĺak).

Krátce po příletu měl Svoboda rozhovor se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem, ve kterém Svoboda podle historika Antonína Benčíka řekl: „Vrátit Dubčeka do Prahy. On vezme vinu na sebe a vzdá se všech funkcí. Jestli se funkcí vzdá, bude to pro nás pro všechny lépe.“

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

Jaké jsou vyjednávací mantinely ukázalo vystoupení sovětského premiéra Alexeje Kosygina na prvním setkání s členy Svobodovy mise: "SSSR nemohl trpět, aby měl pod rukou Československo, které se dalo na cestu ke kapitalismu... Jsme povinni nalézt řešení - jinak bude v ČSSR občanská válka. Odpovědnost ponesete pouze vy, zejména Dubček. Jsou jen dvě alternativy: buď válka, nebo dohoda." Sovětské požadavky byly jasné - přijetí okupace a prohlášení o neplatnosti mimořádného 14. sjezdu KSČ, který se 22. srpna sešel v Praze-Vysočanech.

Původní představa byla taková, že společné memorandum vypracuje česká strana, již záhy se ale Sověti rozhodli, že ho sepíší sami. Pozdě večer 25. srpna se mezi československými politiky začalo diskutovat, zda sovětský návrh protokolu podepsat či odmítnout. Prosovětská skupina souhlasila, zástupci reformního proudu váhali. Podle svědectví účastníků na váhající emotivně apeloval i Ludvík Svoboda.

Nátlak Brežněva a spol. nakonec slavil úspěch. Sověti si ovšem přáli mít podpisy všech přítomných, tedy i Františka Kriegla, kterého drželi v izolaci. Kriegel však odolal i přesvědčování svých krajanů a jako jediný nepodepsal se slovy: „Co se mnou mohou udělat? Pošlou mě na Sibiř, nebo mě dají zastřelit. S tím já počítám a kvůli tomu to nepodepíšu.“ Na Sibiř sice poslán nebyl, ale byl později vyloučen z komunistické strany a odstraněn z veřejných funkcí.

Moskevský protokol znamenal faktický konec pražského jara. V textu se již objevuje termín „normalizace poměrů“ v zemi, včetně zastavení činnosti „antisocialistických“ organizací (například rodící se sociální demokracie) či provedení „nutných kádrových opatření ve vedení tisku, rozhlasu a televize“. Protokol, který neobsahoval datum odchodu vojsk, koncem srpna schválil ÚV KSČ. Pobyt sovětských vojsk byl pak legalizován smlouvou o jejich dočasném pobytu, kterou Národní shromáždění schválilo 18. října 1968.

Potlačení demokratizačního procesu vyvolalo v Československu, podobně jako komunistický puč v únoru 1948, obrovskou vlnu emigrace. Zastavilo ji až uzavření hranic v roce 1969. Do čela KSČ se v dubnu 1969 dostal Gustáv Husák, který se stal přední osobností normalizace. Normalizační období mimo jiné přineslo porušování lidských práv, potírání svobodných názorů a politické represe. V rámci stranických čistek bylo vyloučeno z KSČ přes 300.000 členů, převážně z řad inteligence. Několik set tisíc nekomunistů bylo vyřazeno z veřejného života, statisíce komunistů přišly o své funkce. Množství lidí bylo propuštěno ze zaměstnání nebo přeřazeno na podřadnou práci. Toto období v Československu ukončil až listopad 1989.

720p 360p
Komunisté vymírají tempem 7 lidí denně. Kolik jich bude za 20 let?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud