Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Státní bezpečnost, radioaktivní lahve. Z nálezu záběrů se Slánským se stává detektivka

Státní bezpečnost, radioaktivní lahve. Z nálezu záběrů se Slánským se stává detektivka

V místě nálezu zvukových a filmových materiálů ze soudního procesu s Rudolfem Slánským, v areálu firmy Panenských Břežanech, byl vloni objeven radioaktivní materiál. Komunistický úředník Václav Hlásek, který se po nálezu cenných archiválií označil za jejich majitele, byl v minulosti veden jako spolupracovník Státní bezpečnosti.

Dvacítku beden s negativy obrazu a zvuku, magnetofonovými páskami nebo přefocenými kopiemi archivních dokumentů Ústředního výboru Komunistické strany Československa objevili na zámku v Panenských Břežanech před pár dny insolvenční správci. Po prozkoumání beden s neznámým obsahem vyšlo najevo, že jde o vzácné materiály ze soudního procesu s Rudolfem Slánským z roku 1952. Nález byl proto předán Národnímu filmovému archivu. Další osud cenného historického nálezu zkomplikovalo to, že se ozval jejich údajný vlastník.

Krátce po objevu se k historickým nosičům přihlásil předseda představenstva a likvidátor společnosti VÚK Panenské Břežany Václav Hlásek. „Ty materiály jsem získal v devadesátých letech. Snažil jsem se je různě uplatnit po různých oficiálních místech, ale nikdo o ně nejevil zájem,“ říká Hlásek.

Kvůli nalezeným věcem k procesu se Slánským prý napsal řediteli Národního filmového archivu Michalu Bregantovi, aby se domluvili „co s tím“. „Takových let to opatruju, získal jsem to legálním způsobem,“ podivuje se Hlásek nad tím, že se jej jako likvidátora společnosti, kde byly materiály nalezeny, nikdo na nic neptal. „Nechtěl bych na tom vydělávat, ale chtěl bych, aby okolo toho bylo všechno jasné,“ tvrdí Hlásek.

Jak to tedy s materiály, které neměl desítky let nikdo spatřit, bylo? Hlásek zatím tají, kde a jak je získal. „Protože o to nikdo neměl zájem, tak jsem si je uložil. Protože nejbližší klimatizovaná místnost byla v areálu bývalého Výzkumného ústavu kovů u nás v Břežanech, tak jsem si to tam do klimatizované místnosti uložil. Bylo mi blbé to zničit, i když o to nikdo nestál,“ popisuje svou verzi příběhu nálezu materiálů o procesu se Slánským Hlásek. Tvrdí, že se čas od času pokoušel sehnat peníze na profesionální tým kvůli expertnímu přezkoumání vzácných archiválií. „Když už bychom to nezpracovali, tak alespoň zkategorizovali, abychom mohli nabízet třeba jednotlivé sekvence,“ pokračuje Hlásek.

Audio a filmové nosiče byly uloženy v bednách u jednoho z nájemců areálu společnosti. Poté, co se podle Hláska dostal do insolvence druhý spolunájemce, insolvenční správkyně Barbora Novotná Opltová prý nechala v prostorách vypnout elektřinu v celém areálu. „S tím, jak insolvenční správkyně prodlužuje prodej, tak tam začalo zatékat. Tak jsem ty materiály nechal aspoň přestěhovat někam, kam nezatéká. A tam je správkyně s velkou pompou takzvaně objevila,“ uvádí dále Hlásek. Jak ale INFO.CZ zjistilo, elektřinu v areálu vypnul dodavatel elektrické energie kvůli nezaplaceným účtům firmy. Pokulhává i argument, že byly historické nosiče uloženy v klimatizované místnosti. V objektu totiž žádná není.

Jak Václav Hlásek dále říká, chce vyjasnit pozadí i další nakládání s materiály se Slánským. „Už jsem zaslechl, co všechno se s tím dělo, a jak se soudruzi snažili, a podobně,“ kroutí hlavou.

Insolvence, exekuce, radioaktivní zářiče

Pokud pomineme rozpory v Hláskově argumentaci, v onen čas se začala odvíjet zcela neočekáváná zápletka popisovaného příběhu. A to až detektivního charakteru. Jak totiž vyšlo najevo, absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy Václav Hlásek před rokem 1989 pracoval na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Na takto exponovaná místa se dostávali pouze komunističtí prominenti. V letech 1987 až 1989 pak byl Hlásek vědeckým pracovníkem komunistického Ústavu prognózování. Podle registrů Archivu bezpečnostních složek byl navíc veden jako důvěrník komunistické tajné policie – Státní bezpečnosti, pod krycím jménem Kesl. Státní bezpečnost Hláska do svých evidencí zavedla v říjnu 1986, jeho materiály byly skartovány 6. prosince 1989.

Hlásek oponuje. „Nejsem důvěrník Státní bezpečnosti. Já jsem byl v seznamech Státní bezpečnosti veden pod správou dvanáct,“ říká. Dvanáctá správa StB byla ekononomickou kontrarozvědkou v Bratislavě a jako agenta například evidovala nynějšího premiéra v demisi Andreje Babiše pod krycím jménem Bureš. „Ale já jsem byl veden jako osoba sledovaná a střežená, protože jsem byl veden na vysoký stupeň utajení v rámci mé profese v zahraničním obchodu. Já jsem nebyl ten, kdo donášel, měl jsem naopak napíchnutý telefon, hlídanou poštu, kontrolované styky a podobně,“ tvrdí Hlásek. Jeho tvrzení je nicméně v rozporu s dokumentací, která se zachovala v Archivu bezpečnostních složek.

Po roce 1989 právník, pracovník ministerstva zahraničního obchodu, následně pracovník Prognostického ústavu, působil jako firemní likvidátor. Likvidoval mimo jiné například akciovou společnost Terrex Group, kterou založil v roce 1992 Martin Michal. Letecká firma zkrachovala v roce 1995. Byl také likvidátorem známého státního podniku Elitex Chrastava. Z funkce ho pro zjevnou nespokojenost s průběhem likvidace v září 1999 odvolal tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Jako likvidátor působí i nadále. Podle informací z obchodního rejstříku ale příliš aktivní není. Jím řízené procesy likvidace společností totiž prokazatelně váznou.

Hláskovo jméno navíc není neznámé exekutorům. Například jen v roce 2016 s ním bylo vedeno celkem sedmnáct řízení. Ty s ním vedli exekutoři z Prahy, Kladna, Pardubic nebo Tachova.

Aby toho nebylo v zapeklitém příběhu málo, v areálu společnosti VÚK Panenské Břežany, jíž je Hlásek nejen předsedou představenstva, ale i likvidátorem, byl vloni nalezen radioaktivní materiál. Kvůli tomu zasahovali v areálu společnosti, která se v minulosti zabývala analýzou kovů, hasiči.

„To je zase bublina. Vyvolaná tím, že paní insolvenční správcová se snaží zamést pod koberec dva roky, které nechala ten areál pustnout. A všechny naše snahy o to dohodit jí kupce, aby to prodala, ignorovala. Ten radioaktivní materiál byl ve vlastnictví firmy, kterou spravovala ona jako insolvenční správkyně,“ tvrdí Hlásek. Podle něj bylo v areálu nalezeno jen thorium 232, špinavě bílý kovový prášek. Podle informací INFO.CZ se v areálu navíc nadále nacházejí jedovaté látky v poškozených baleních, které nejsou schopné zabezpečit jejich únik do skladovacího areálu či mimo něj. „Thorium 232 je slabý zářič alfa záření. Když se podíváte do slunce, dostanete toho záření mnohokrát víc, než kolik vyzařuje těch pár deka thoria, co tam bylo. Je to naprosto bezpečné, nikomu to neškodí. Byla to bouře ve sklenici vody. Flaštičky vedle byly mnohem víc nebezpečnější, než tohleto,“ připouští ale sám Hlásek.

INFO.CZ ale zjistilo, že speciální jednotka hasičů zasahovala v areálu v Panenských Břežanech celkem dvakrát. Vloni v květnu si hasiči odvezli kolem dvou kilogramů radioaktivní hmoty. Šlo například o kilogram oxidu uraničitého a několik lahví s dusičnanem thoričitým. V červnu pak několik lahví s oxidem thoričitým. Materiál byl převezen do specializované laboratoře hasičů v Kamenici a případem se zabýval i Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

Insolvenční správkyně Barbora Novotná Opltová se k argumentům Václava Hláska nevyjádřila. Když se ji INFO.CZ pokusilo kontaktovat, nebyla nejprve kvůli pracovnímu zatížení k zastižení. Její spolupracovník posléze vzkázal, že bude správkyně řešit problémy s Václavem Hláskem v trestně-právní rovině.

Komu to patří?

Detektivní příběh z Panenských Břežan nyní kulminuje. Přestože byly materiály nalezené z procesu s Rudlofem Slánským předány Národnímu filmovému archivu, který se je chystá zrestaurovat a zveřejnit, Václav Hlásek jej zkomplikoval. To, že se k nalezeným archiváliím Hlásek přihlásil, překvapilo ministra kultury v demisi Ilju Šmída. „To slyším opravdu poprvé. Já myslím, že kolegové, kteří objevili materiál předaný Národnímu filmovému archivu, neměli představu, že by patřil nějaké soukromé osobě. Na tiskové konferenci jsme byli informováni o tom, že může jít o jakési kopie připravované pro budoucí zpracování,“ uvedl ministr pro Radiožurnál. Podotkl, že se mu Hláskova argumentace nezdá pravděpodobná. „Já si nedokážu představit, že by tolik beden s takovým obrovským, několik desítek kilometrů dlouhým materiálem, mohlo patřit nějaké soukromé osobě,“ řekl Šmíd.

Jak spor o vlastnictví velmi cenných historických artefaktů dopadne, není zatím jisté. Podle ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta jde o materiály, které vznikly činností stranického nebo státního aparátu. Míní proto, že nikdy nemohly legálně přejít do soukromého vlastnictví.

O tom, zda někde existuje dokumentace politických procesů z padesátých let minulého století, experti i badatelé spekulují už delší dobu. Řada z nich předpovídala, že se po letech některé z nich mohou objevit. S ohledem na citlivost materiálů, i to, kde k nim jejich údajný majitel Václav Hlásek přišel, není vyloučeno, že se o celou záležitost začne zajímat policie.

 

O tom, zda někde existují materiály, dokumentující politické procesy z padesátých let minulého století, experti i badatelé spekulují už delší dobu. Záběry a záznamy z procesu se Slánským byly společně s těmi, týkajícími se Milady Horákové, nejprve uloženy v trezorech ministerstva národní bezpečnosti (dnes vnitra), později putovaly do trezorů ÚV KSČ. Podle dochovaných archivních záznamů by v případě nálezu v Panenských Břežanech mělo jít skutečně o originály. S ohledem na citlivost materiálů, i to, kde k nim jejich údajný majitel Václav Hlásek přišel, není vyloučeno, že se o celou záležitost začne zajímat policie.


 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1