Stojí to za houno. Poznáte, když mluví člověk ze severovýchodu Čech? | info.cz

Články odjinud

Stojí to za houno. Poznáte, když mluví člověk ze severovýchodu Čech?

Pro češtinu jsou typické regionální rozdíly, ale neznamená to jen svéráznou mluvu na moravském venkově. Specifika se týkají  i Čech, a to jak venkova, tak měst. V Čechách se mluva odlišuje v několika hlavních oblastech – jsou to střední Čechy, jihozápadní Čechy, severovýchodní Čechy a přechodná oblast česko-moravská (pruh přibližně kolem staré zemské hranice). Zvláštním případem je pak pohraničí, kam se po druhé světové válce stěhovali lidé z různých koutů republiky, a chybí mu tedy tradiční nářeční podloží.

Když navštívíme severovýchodní Čechy, nejlépe oblasti více vzdálené od středu Čech, můžeme zaslechnout řadu specifických výrazů nebo tvarů slov. A právě na některé tvary slov nebo hláskové podoby, které nerodáka mohou zarazit, se dnes zaměříme – třeba zrounapůjde k dědojto je prauda, je to před garážej. Současný stav nám prozradí databáze textů psaných i mluvených v Českém národním korpusu (korpus.cz), stav mírně historický pak Český jazykový atlas (cja.ujc.cas.cz).

Houno

Řadu specifik způsobila hláska v – původně se v oblasti severovýchodních Čech vyslovovala zvláštním způsobem, obouretně (zatímco běžné v se vyslovuje retozubně). I nářečí se ale vyvíjejí, a tak dnes už po tomto obouretném v najdeme ve výslovnosti jen pozůstatky a jen u určitých slov.

A tak třeba některá slova obsahující hlásky ov se místo toho vyslovují s ou. Typické je třeba zrouna ty, mně dvě stouky stačejstojí to za houno nebo u starší generace vo tom hostinským ti budu poudat.

Když se ve slovech vedle sebe vyskytují hlásky av, bývají v některých slovech vyslovovány jako au, např. máš praudupřes svátky to maj zauřenýnebo tak se tam u něj staute.

Místo koncovek ovi, které původně obsahovaly obouretné v, se dnes někdy používá oj, třeba jde k zubařoj nebo pomoct taťkoj. A je to jev natolik živý, že se objevuje i u slov z nejnovější slovní zásoby – jdeš k vizážistojšla kvůli tý zahrádce až k ombudsmanojvoni maj odvětrávací šachty jak v tom Terminátoroj.

Další nápadnou a odlišnou koncovkou, která už ale s obouretným vnesouvisí, je ej na místě běžného í, tedy čekala před porodnicejvon tam jezdí tou druhou ulicejvločky s jabkama a se skořicej a dokonce co se mi stalo před chvílej. Vznikla jako důsledek širší výslovnosti í po původně měkkých souhláskách.

To byla jen menší ukázka toho, s čím se lze v mluvě v severovýchodních Čechách potkat. Našli bychom i řadu dalších typických slov (mičuda), tvarů (s tátem), hláskových podob (póle, zéli) a spojení (hrajou si na vojáci). Bohatosti moravských a slezských nářečí se to sice nevyrovná, ale je vidět, že za regionálními zvláštnostmi v mluvě nemusíme vždycky jezdit až na Moravu.

Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

Další jazykové zvláštnosti naleznete na webu Reflex.cz. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud