Sudetští Němci nešetřili ani české děti. Stříleli do nich, lámali ruce a znesvěcovali ostatky

Aneta Černá

„Ve škole nám při svých demonstracích vymlátili kamením okna, nadávali nám ‚české svině‘ a podobně. Napadali nás fyzicky cestou do školy a zpět domů. Museli jsme spát u zdi pod okny, neboť to bylo trochu bezpečnější místo před kameny a někdy i před střelbou,“ popisuje jeden z pamětníků z Českého Krumlova situaci v pohraničí v září 1938. Násilí ze strany takzvaných sudetských Němců se stupňovalo a provolávali, že chtějí „Heim ins Reich“, domů do říše. Situace začínala být neudržitelná, a kdo z českých občanů mohl, z pohraničí odjel. Ti, kteří zůstali, odešli po přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Celkem své domovy kvůli nacistickému fanatismu muselo opustit téměř půl milionu Čechů a Slováků. Válku často prožili v provizorních podmínkách, ve stodolách, malých bytech a u příbuzných ve vnitrozemí. Po válce pak nacházeli své majetky často vybrakované a nenávratně poničené.

Vůli a sen o odtržení od Československa vštípil do hlav Němců v pohraničí především lídr Sudetoněmecké strany Konrad Henlein, kterého v tom hojně podporoval Adolf Hitler. Situace Němců v Československu se začala vyhrocovat po anšlusu Rakouska v březnu 1938. Přestože i do té doby se objevovaly konflikty, podle pamětníků nijak neovlivňovaly společné soužití.

Dobrácké německé sousedy zfanatizoval Henlein. Začali vytloukat výlohy i plivat na české děti

„Do roku 1937 vše probíhalo v klidu a v pořádku, než Henlein zfanatizoval sudetské Němce. Ti se pak k nám chovali nepřátelsky, docházelo ke střetům jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Vyvrcholilo to v září 1938, kdy nám Němci vyhrožovali pověšením na telegrafní tyče,“ vzpomíná v knize Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 Růžena Větrovcová z Omlenice. „Sousedé i kamarádi byli Němci. Velice dobře jsme s nimi vycházeli. Nikomu z nich nevadilo, že jsme chodili do české školy a do Sokola. To se však změnilo, když se objevil Henlein. Německé děti se nám začaly posmívat, přestaly s námi kamarádit, někdy i na příkaz rodičů. Stalo se mi, že otec mé kamarádky na mě plivl. Bylo mi tehdy čtrnáct let,“ popisuje pamětnice ze Stříbra.

Ani násilí ale nepřišlo ze dne na den. Nenávistné postoje se nejdříve obracely především vůči židům. Henlein vyzýval k bojkotu židovských obchodníků. Němci vytloukali výlohy a židovská komunita začala být v pohraničí čím dál více izolovaná. Antisemitské nálady se objevovaly především v Chebu, Sokolově, Jeseníku, Opavě nebo v Českém Krumlově. Řada lidí se proto rozhodla odejít z pohraničí už po částečné mobilizaci v květnu 1938.

sinfin.digital