Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Takhle to vypadalo, když se komunisté drali k moci. Prohlédněte si 14 unikátních snímků únorového puče

Takhle to vypadalo, když se komunisté drali k moci. Prohlédněte si 14 unikátních snímků únorového puče

„Právě jsem se vrátil z Hradu.“ Ta slova Klementa Gottwalda zlidověla. V pozdějších letech je mnozí často parodovali. Jenže tahle věta symbolizovala nástup 41 let komunistické totality v Československu. Jak 25. února 1948 nastoupila, si můžete prohlédnout v naší galerii.

V těch mrazivých únorových dnech zažívala země nejhlubší vládní krizi od druhé světové války. Ministři, kteří ve vládě seděli za demokratické strany, doufali, že demisí způsobí pád kabinetu a uvolnění situace. Spoléhali na pravomoci prezidenta Edvarda Beneše, který mohl vypsat nové volby. Nestalo se.

Beneš oznámil, že v případě pádu vlády úřednickou vládu nejmenuje a v dalším kabinetu budou opět všechny strany Národní fronty a jeho předsedou bude znovu Klement Gottwald.

Komunisté byli na tu chvíli připraveni. Košický vládní program přijatý na sklonku války vytvořil podhoubí pro prosazování jejich myšlenek. V roce 1946 navíc vyhráli volby. Gottwald do toho spolupracoval se Sovětským svazem, který mu v klíčových chvílích poskytl zázemí.

Tlak na demokratické ministry ve vládě byl velký. V únoru pak KSČ situace využila dokonale. 21. února proběhla demonstrace komunistů na Staroměstském náměstí. O den později následovaly schůze závodních rad podniků, kde iniciativu převzali komunisté požadující další znárodňování. Vyhlásili i generální stávku.

Ta proběhla 24. února. To už StB zatýkala odpůrce komunistů. Neslavně dopadl i průvod vysokoškoláků na Hrad, kterým chtěli podpořit prezidenta Beneše. Když KSČ zneškodnila opozici, začala tlačit právě na hlavu státu.

V tu chvíli měla vše plně pod kontrolou. Lidové milice obsadily podniky, které nebyly zestátněné. V pohotovosti pro případ nouze bylo 6 tisíc ozbrojených členů Lidových milicí. Kolem Prahy byly tanky.

Beneš demise přijal a souhlasil s doplněním vlády podle Gottwaldova návrhu. Následoval slavný projev o návratu z Hradu a večer přehlídka Lidových milicí a pohraniční stráže. Jediný náznak odporu, další průvod vysokoškoláků na Hrad, komunisté potlačili. Jeho účastníky pozatýkali a mnoho z nich vyloučili ze škol.

Více než čtyři dekády dlouhá totalita začala.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744