Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Týrání i lékařské pokusy. Mrazivá svědectví z východoněmeckých polepšoven pro nepohodlné ženy

Týrání i lékařské pokusy. Mrazivá svědectví z východoněmeckých polepšoven pro nepohodlné ženy

Ponížení, beznaděj a neuvěřitelná bolest. Podobné pocity zažívaly za minulého režimu ženy, které byly vězněné ve východoněmeckých léčebnách pro pacienty s pohlavními chorobami. O to bolestivější je zjištění, že jen třetina z nich byla skutečně nemocná. Ostatní pacientky sem komunistická diktatura země údajně odklidila proto, že se nechovaly tak, jak společnost očekávala. Místní lékaři jim ale neměli v plánu pomoci. Ženy se dočkaly jen psychické a fyzické tyranie kombinované s nebezpečnými farmakologickými testy. Po mnoha letech začaly na povrch vyplouvat první příběhy.

16letou Elke Bauerovou v roce 1968 znásilnil v lese poblíž domu ruský voják. Dívka posléze musela nechat školy a najít si práci, aby sebe i svého novorozeného syna uživila. Přestože se snažila vymoct výživné, nepovedlo se jí to. O znásilňujícím ruském vojákovi nechtěla komunistická garnitura slyšet.

Jednoho dne si pro ni do práce přijela policie, která ji zavezla na polikliniku. Jakmile Elke přijela a uviděla na oknech mříže, možná jí došlo, že něco není v pořádku. Hned, jak se za ní zavřely dveře, přikázala jí sestra, aby se svlékla, a tupou žiletkou ji vyholila. Právě se dostala na uzavřené oddělení pro pacienty s pohlavně přenosnými chorobami. Většina zdejších žen ale byla zdravá. Alespoň dokud na oddělení nevstoupila.

Pacientky se denně v šest hodin ráno musely účastnit zdravotních testů. Sestra jim do vaginy strkala diagnostické nástroje a Elke vzpomíná, jak ženy při vyšetření křičely bolestí a některé dokonce i krvácely. „Neřvěte tak. Vždyť nejste žádné panny,“ okřikoval prý je místní primář Gerd Münx.

Podle svědectví žen, které zachytil web The Daily Beast, jim někdy doktor také vpichoval neznámé látky, po kterých měly zimnici a křeče. Údajně také musely testovat různé pilulky i masti, které jim způsobovaly úporné vyrážky. A podobná příkoří se neděla jen v nemocnici v Halle, kde skončila Elke, ale i v dalších podobných státních zařízeních. V roce 1968 komunisté takto donutili k léčení asi 3 000 pacientek. Jen třetina z nich ale byla opravdu nemocná.

V podobném zařízení skončila například i 15letá Martina Blankenfeldová, kterou od dětství zneužíval její nevlastní otec. Matka i babička o tom prý věděly. Martina se proto rozhodla spáchat sebevraždu. Spolykala pilulky, ale její kamarádi ji našli včas. Z nemocnice ji pak deportovali na oddělení pro nemocné pohlavními chorobami ve východním Berlíně. Jeden ze sousedů totiž vypověděl, že Martina se stýká s divnými „živly“, což byli její spolužáci, kteří poslouchali na kazeťáku AC/DC.

„Každý den do mě strkali něco, co vypadalo jako kopečkovač na zmrzlinu, aby odebrali vzorky. Bylo to nepředstavitelně bolestivé,“ vzpomíná Martina. Pacientky měly dokonce vyholené hlavy. Kromě toho musely také pracovat. Uklízet nemocnici, ale i vykládat uhlí.

Podle vzpomínek pamětníků a kolegů byl doktor Münx tvrdý, sadistický a hladový po moci. Přestože řada lidí věděla, co pacientkám dělá, nepromluvili. Zřejmě i ze strachu, protože lékař byl aktivním členem komunistické strany. Některé hospitalizované prý nutil například sedět celou noc na židli v osvětlené chodbě. Aby zabránil vytváření nebezpečných spojenectví a partnerství, nutil ženy, aby si vzájemně holily hlavy.

Obě ženy, které mají v článku změněná jména a které po letech prolomily hráz mlčení, se z bolestivých vzpomínek nevymanily a stále navštěvují psychologa. Mnoho let o podivných praktikách nemluvily. Při opuštění zařízení musely totiž podepisovat slib mlčenlivosti a tušily, že podobná svědectví by jim stejně málokdo uvěřil.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744