Udělat průšvih v Americe je už součást profesní kvalifikace, říká zakladatel českých FuckUp Nights Studeník | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Udělat průšvih v Americe je už součást profesní kvalifikace, říká zakladatel českých FuckUp Nights Studeník

Udělat průšvih v Americe je už součást profesní kvalifikace, říká zakladatel českých FuckUp Nights Studeník

Zatímco v Česku si neúspěchy přiznáváme jen velmi neradi, za Atlantikem vládne zcela odlišný přístup. „Tam když někdo ve firmě nemá za sebou pořádný průšvih, tak ho nepovýší,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Tomáš Studeník, který fenomén FuckUp Night před čtyřmi roky do Česka, jako do první evropské země, přivezl. 

Jaké byly začátky těchto večerů? Prý byly samy takový fuck-up.

Pro mě to byl hlavně čas, který nebyl produktivně strávený. Nepřinášel mi žádné peníze. A já jsem tomu musel věnovat spoustu času a energie. Ve finále jsem to ještě finančně dotoval, tehdy jsme neměli ani vstupné, ani sponzory. Takže to byly celkem těžké začátky, ale naštěstí nás to bavilo a proto jsme vytrvali.

Prý jste chtěli tyto večery, které dnes pravidelně vyprodávají třeba Lucernu, udržet bez vstupného.

Jasně, ze začátku. Vstupnému jsme se docela dlouho bránili, ale nakonec jsme si řekli, že potřebujeme finančně pokrýt techniku, pronájem a podobné věci. Takže jsme malé vstupné zavedli. Na večerech sice nevyděláváme, ale už je kvůli tomu ani nemusíme dotovat.

Nevyčítali vám to návštěvníci?

Podle mě bylo zavedení vstupného výborná věc, protože nám dalo zpětnou vazbu. A to je hrozně důležité. Do té doby jsme nevěděli, jestli to, co děláme, je vůbec dobrý. Jestli na tom někomu záleží. Každý totiž může po vystoupení přijít, poklepat na rameno a říct 'hele, super'. Nejsou k tomu ale ty tvrdý data. Když jsme zavedli vstupné, zjistili jsme, že nějaká hodnota za naším projektem je.

Proč jste začal FuckUp večery organizovat? Peníze evidentně hlavním motivem nebyly.

Přišlo mi to jako dobrý nápad, když jsem se o tom před čtyřmi roky dozvěděl. Tehdy to dělali v Mexiku, v Evropě tento koncept nebyl. Tak jsem ho přivezl. Na sociálních sítích tou dobou všichni dělali, jak jsou extrémně úspěšní. Když jsme si otevřeli facebook nebo Forbes, tak to vypadalo, že tam jsou samí supermani. A to mě štvalo. Říkal jsem si, že takhle realita nevypadá, já i kamarádi jsme pořád jen řešili nějaké průšvihy. A večery FuckUp Nights nabízejí opravdovější, upřímnější svět.

Takže se dá říct, že vaše večery jsou o lámání falešného předobrazu.

Víte, my si tu vyprávíme pohádku, jak Honzík šel do světa a vrátil se s princeznou jako miliardář. Realita je ale úplně někde jinde. Ta je o tom, že Honzík šel do světa, nikam nedošel a za rohem si rozbije si hubu. A znova a znova. A buď vstane a zkouší to dál a dál, až do doby, než se mu to povede, a pak přijde ten úspěch. Problém je, pokud se otočí a jde domů.

Mají podle vás Češi s tímto opravdovějším světem problém?

Problém není to správné slovo. Ale udělat nějaký fuck-up v v Americe je spíš součást profesní kvalifikace, než něco, co člověka diskvalifikuje. Když tady na jednom z večerů byl viceprezident z General Electrics, tak jsem se ho ptal, jak to vypadá u nich ve firmě. A on říkal, že manažera, který nikdy nic nepodělal, by nikdy nepovýšil. Buď lže, nebo pracuje špatně.

Existuje podle vás nějaký důvod, proč tento cyklus večerů vzniknul právě v Mexiku? Nebo by mohl vzniknout v jakékoliv jiné zemi?

Určitě by to nemohlo vzniknout ve Spojených státech. Američani totiž mají hrozný problém s tím výrazem, fuck-up. Berou to vulgárně. Angličani už jsou víc v pohodě, a Češi, těm je to to jedno. Stejně, jako Mexičanům. Ti jsou takoví otevření, navíc mají takový fuck-up postoj, zvlášť vůči USA. Je pro ně přirozenější říkat si ty věci na rovinu, a klidně se při tom třeba opít.

Berou to tak i Češi? Proč jsme první evropská země, kde se FuckUp Nights představily?

Myslím, že ne. My jsme pořád takoví, že tu o špatných věcech moc nemluvíme, máme problém říkat věci otevřeně. A taky tady chybí odvaha pouštět se do rizikových podniků, naopak se cení taková ta bezpečná kariéra, mít všechno zabezpečené, posichrované smlouvou. Vlastně protiklad k tomu, jak jsem třeba já dosud žil.

Projekt se v Česku úspěšně etabloval, zvažujete, jak ho nyní posunout dál?

Chystáme se víc do regionů, chceme vydat knihu průšvihů. A začínají nás oslovovat i firmy. Chtějí, abychom pro ně udělali takovou interní mini FuckUp Night. Společnosti totiž zjistily, že když jsou jejich manažeři ochotní veřejně se podělit o to, co sami podělali, tak to zlepšuje vnitrofiremní prostředí. A že je v zájmu všech firem, aby si průsery řešily co možná nejdřív. Pokud nikdo ze zaměstnanců nemá pocit, že ho vedení hrozně zabije, když se přizná k tomu, co zkazil, tak to firmě prospívá. Proto když firma udělá takový večírek, kde na sebe manažeři prásknou, co podělali, tak si i ti zaměstnanci řeknou 'aha, ono je to vlastně normální, přiznat se, že jsem něco zkazil'. A řeknou to spíš.

Pro koho jste to zatím dělali?

No já nevím jestli… ale tak jo. Takový večer jsme připravili například pro General Electric. Tam to navíc dávalo velký smysl, GE je firma, která vznikla u Thomase Edisona, u jeho žárovky. A sám Edison přiznal, že když vymýšlel žárovku, tak to asi 800krát podělal, než mu to zasvítilo. Takže ve výsledku všechny inovace jsou vlastně o tom mít dost energie a nadšení jít z jednoho fuck-upu do druhého. Aktuálně tyhle podnikové večery chystáme i pro pár dalších firem, které projevily zájem.

Začali jste dělat i tematické večery.

Ano, s tím jsme přišli nedávno a u lidí to mělo úspěch. Ve spojení s Designblokem jsme udělali večer věnovaný designu. A na začátek června v Lucerně připravujeme ženský speciál, kde vystoupí třeba zpěvačka Tonya Graves nebo autorka Deníku šílené matky Iva Lecká.

Proč si myslíte, že na lidé na FuckUp Nights chodí. Zasmát se cizímu neštěstí?

To si nemyslím. Spíš proto, že jde o fajn večer, kde se míchá zábava s poučením. O takový edu-tainment, zábavný večer s intelektuálním přesahem. Přesahů ale máme víc. Lidé se totiž dokážou snadněji identifikovat s příběhy, které slyší u nás, než s příběhy úspěchu. Naše fuck-upy se totiž reálně dějí. Je naprosto normální, že lidem dojdou peníze, zkrachuje manželství, skončí podnikání. Nabízíme jim spoustu situací, ve kterých se najdou.

Máte od nich nějakou zpětnou vazbu?

Jasně. Třeba mi i za několik měsíců napíšou. Jako teď. Ozval se mi jeden člověk, který na základě příběhu, který slyšel v Hradci Králové, dal výpověď v práci. Otevřel si vlastní knihkupectví, a je teď strašně šťastnej. Tak mi chtěl v dopise poděkovat, že mu náš večer dodal tu odvahu jít si za svým. I proto si myslím, že ty večery nějakou hodnotu a dopad mají. Není to, jako když jdu večer do kina na romantickou komedii, a ráno už nevím, o čem byla.

Mají fuck-up večery pódiu pozitivní konce? Nějaký happyending, jako ty romantické komedie?

Většinou ano, ale samozřejmě se najdou i výjimky. A párkrát se nám i stal fuck-up během FuckUp večera. Třeba když jeden bývalý vysoký manažer televizní stanice začal vyprávět, že jeho největším fuck-upem je jeho syn. A ten tam shodou okolností seděl, přišel se podívat na tatínka. A ten říkal, že jeho syn – mimochodem hrozně fajn kluk – nedostudoval, nemá holku, nemá pořádnou práci a já nevím, co všechno ještě. Takže ten se po chvíli otočil a odešel a doteď spolu nemluví.

Také se vám tam lidi jednu dobu svlíkali.

Jasně, to bylo takové záhadné období. Začalo to Jánem Čupou, to je ten pán, který už čtyřicet let chodí polonahý na Lysou horu. Tak k nám přišel taky jen do půl těla. Pak se nám tam vysvlíkl Honza Strmiska, to je člověk, který vymyslel takovou audiopilulku, kterou polknete, a ona hraje podle toho, kudy v těle prochází. A on to tam na sebe maloval a ukazoval, svlíknul se kvůli tomu do takových těch pánských plavek, boratek. A nakonec se nám tam svlíknul folkař Vladimír Merta. Ten si kleknul před pódium, pak si nasadil igelitový pytlík na hlavu a šel pryč.

Nenudíte se.

To ne. A v jednu chvíli nám tam taky běhalo prase. Ještě v Praze, na jatkách! Vzal ho tam s sebou jeden vystupující jako svého mazlíčka a vypustil ho. No jo, jenže ono tam pobíhalo, kvíkalo u každého vystoupení a všechno občůralo. A to mi ještě předtím ten majitel říkal, že tam mají speciální povrch podlah kvůli baleťákům. Takže když večer skončil, tak jsem vyfasoval hadr a kýbl a šel jsem vytírat.

Jak vybíráte lidi, kteří tam vystupují?

Ptám se lidí. Čtu, dívám se na internet, o kom se mluví. Hodně mě třeba zajímají různé žebříčky, třeba 30 pod 30 magazínu Forbes. Nebo na lidi, kteří vyhrávají ceny Podnikatele roku. Ty vždycky pozvu. Přitom je zajímavé, že zrovna tahle kategorie lidí nemá problém o svých neúspěších mluvit. Měl jsem tu třeba Zbyňka Frolíka, který před dvěma týdny mluvil, jak prodělal 100 milionů korun. To je docela vzácný. Nebo to beru tematicky, na 5. června ve spolupráci s firmou Avon připravujeme speciální večer Fandíme ženám. 

Co podle vás motivuje ty řečníky, aby se sebrali, a před neznámým publikem vypravovali o tom, co zkazili?

Asi se jim líbí koncept těch večerů, něco jim na tom nejspíš rezonuje. A pár lidí to mělo jako osobní katarzi. Jeden řečník tam třeba otevřeně přiznal, že ho vyhodili z firmy poté, co jim zpronevěřil nějaké peníze. To do té doby to přede všemi tajil. Po vystoupení mi řekl, jak moc to pro něj bylo osvobozující. Takže je to dost možná taková oboustranná terapie.

FuckUp Nights >>>

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.