Uprchli z Osvětimi, aby zachránili jiné. Před nacisty se vězni tři dny skrývali v hlíně

Aneta Černá

Lidé v západním světě si ještě dlouho po vypuknutí války mysleli, že Adolfu Hitlerovi nejde o cílenou likvidaci Židů, ale pouze o jejich vysídlení kamsi na východ. Přestože se od počátku 40. let začala objevovat svědectví, že koncentrační tábory nejsou mírumilovnými sídlišti židovských obyvatel, ale místem k umírání, spojenci dlouho nevěřili. Oči mnohým pomyslně otevřela až takzvaná Vrbova a Wetzlerova zpráva, která obsahovala přímé svědectví o zrůdách nacistické mašinerie. Dva slovenští vězni z Osvětimi – Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler – ji vytvořili v dubnu 1944 poté, co se jim povedlo přesně před 75 lety uprchnout z koncentračního tábora.

„Jestliže vězně na útěku dopadnou živého, oběsí ho před očima celého tábora. Jestliže ho ale najdou mrtvého, přinesou jeho tělo - ať je najdou kdekoliv - zpátky do tábora, posadí je u vstupní brány a do rukou mu vtisknou ceduli, na které stojí: ,Už jsem zase zpátky‘,“ popsali Vrba s Wetzlerem běžné praktiky nacistů v Osvětimi. Ve zprávě, která má 32 stran, podrobně popisují život v „továrně na smrt“ a odhadují počty vězňů, kteří za dva roky jejich pobytu v táboře zemřeli. Dospěli k číslu 1 765 000 mrtvých.

Když vězeň neudržel rychlé tempo, utloukli ho k smrti

Rudolf Vrba se narodil v roce 1924 v československých Topoľčanech do židovské rodiny jako Walter Rosenberg. V roce 1939 ho kvůli jeho víře vyloučili z bratislavského gymnázia. Přestože musel začít pracovat jako dělník, učil se doma sám anglicky. Když počátkem roku 1942 začaly deportace slovenských Židů do koncentračních táborů, rozhodl se utéct ze země. Chtěl se dostat do Velké Británie přes Maďarsko a dokonce se mu v březnu 1942 povedlo přejít hranice. Musel se ovšem ještě vrátit pro falešné doklady, bez kterých by tak dlouhou cestu pravděpodobně nezvládnul a při druhém pokusu byl zatčen.

Slováci pak Vrbu dopravili do sběrného tábora v Novákách a následně do nacistického koncentračního tábora Majdanek na předměstí polského Lublinu. „Dva plné dny jsme se učili, jak si sundávat a nasazovat čepici, když potkáme Němce. Potom jsme v lijáku hodiny nacvičovali nástup,“ popisoval ve zprávě Vrba. V Majdanku se ale příliš dlouho nezdržel, protože 30. června 1942 procházel už v Osvětimi vstupní branou s nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Zde se 18letý Vrba setkal s Alfrédem Wetzlerem.

Wetzler byl o šest let starší. Narodil se v Trnavě a v roce 1941 ho nacisté zatkli, protože byl zarytý antifašista a prováděl různé sabotáže. Přes sběrný tábor v Seredi se v dubnu 1942 dostal do Osvětimi, kde se zapojil do místního odboje. Přestože nacisté v táboře v plynových komorách usmrcovali vězně po tisících, Vrbovi a Wetzlerovi se zde podařilo navzdory těžké práci i šířícím se nemocem přežít dva roky.

sinfin.digital