Útěk na Západ skončil kulkou do srdce. Třináctileté dívce zabili esenbáci tátu před očima | info.cz

Články odjinud

Útěk na Západ skončil kulkou do srdce. Třináctileté dívce zabili esenbáci tátu před očima

Pozdě večer 11. dubna 1948 vyrazila z Františkových Lázní skupina asi dvaceti lidí. Chtěli se tajně dostat z komunistického Československa do Bavorska. Převést je měl válečný veterán ze západní fronty Jan Anděl (1911-1948), s nímž šla do exilu i těhotná manželka Pavla, syn Jan a dcera Blažena. Na silnici nedaleko obce Kammerdorf čekali na uprchlíky příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB). Zadrželi je – a Jana Anděla při potyčce zabili. „Tátu zastřelili. Někdo ho musel udat, protože už na nás čekali. Nebylo to ještě ani na hranicích, zbývaly tak dva kilometry. A přesto dobře věděli, kudy půjdeme,“ vzpomíná Blažena Baborová, za svobodna Andělová – tehdy jí bylo třináct let.

Ze Slovenska přes Dunkerque do Plzně

Blažena Andělová se narodila 7. února 1935 nedaleko slovenské Nitry. Válku prožila s matkou Pavlou Andělovou (a později i s mladším bratrem Janem) v dosti chudých poměrech. Nejdřív všichni obývali domek v obci Ivanka, později se přestěhovali do vesničky Párovské Háje – k tetě, která se již starala o Blaženina malého bratra. V Párovských Hájích začala Blažena chodit do jednotřídky v místní škole, a vzpomíná, že měla „nejhezčí dětství“ – do vsi prý těžká doba příliš nedoléhala.

Jinak na tom byl její otec Jan Anděl, původním povoláním obuvník u Bati. Roku 1939 odešel přes Polsko za hranice, aby se zapojil do bojů proti nacismu. Rodina o něm do května 1945 neměla téměř žádné zprávy. Podle archivní dokumentace, kterou pro Paměť národa a Ústav pro studium totalitních režimů zpracovala Eva Palivodová, vstoupil Jan Anděl ve Francii do cizinecké legie. Absolvoval výcvik v Sidi Bel Abbès a stal se legionářem v alžírském městě Saída.

Příběh Blaženy Baborové vyprávěly Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus

Když vypukla válka, přeřadili ho k československým jednotkám – nejdříve k 1. pěšímu pluku v Agde, poté k 3. pěšímu pluku, nakonec sloužil u 1. dělostřeleckého pluku. Po kapitulaci Francie odjel na lodi Viceroy of India do Velké Británie, kde byl zařazen do dělostřeleckého oddílu. V červnu 1944 byl převelen k motostřeleckému praporu, s nímž se zapojil do bojů u obleženého Dunkerque. Do vlasti se vrátil v květnu 1945, získal několik vyznamenání, mimo jiné za chrabrost.

Národním správcem v hotelu Biedermeier

Po válce už Jan Anděl nechtěl žít na Slovensku a usadil se v západočeských Františkových Lázních, kam za ním v listopadu přijela manželka s dcerou a o něco později i syn. Po vyhnání tamních Němců vedli manželé Andělovi ve městě hotel Biedermeier, ve kterém se se stal Jan Anděl národním správcem.

V domě žili američtí vojáci, po jejich odchodu sloužil jako sezónní ubytovna pro lázeňské hosty. Hotel byl menší, nabízel jen asi sedm pokojů, hosty přitahovala restaurace s terasou a rozsáhlá zahrada, kde se slunili na lehátkách. Večer se na terase pořádaly taneční zábavy. Andělovi obývali malý byt v prvním patře.

Někdejší voják Jan Anděl se dobře vyznal v krajině západočeského pohraničí. Přesně nevíme, jak se s ní seznámil, ale už před komunistickým pučem převedl přes hranice služebnou, která měla být jako Němka odsunuta do sovětské zóny okupovaného Německa, ale chtěla se dostat na území pod americkou správou. „S převratem v únoru 1948 se táta nemohl smířit. Byla jsem malá holka, ale viděla jsem, že jako západní odbojář nemůže přijmout, že se v Československu dostali komunisté k moci,“ vzpomíná Blažena Andělová-Baborová.

Nejdřív Jan Anděl pomohl v emigraci svým přátelům a známým – účastníkům domácího i zahraničního odboje, kteří se v nových poměrech cítili ohroženi. Několik jich přijelo do hotelu Biedermeier, kde se ubytovali a odkud je pak Anděl 25. března 1948 odvedl do Bavorska. Šli z Františkových Lázní kolem obce Libá, cestou je však u dvora Sorkov zadrželi dva strážmistři SNB Josef Hadáček a Jan Vídeňský. Tehdy je Jan Anděl přemohl, odzbrojil a cestu „přes čáru“ úspěšně dokončil. Jednoho esenbáka zranil – a u silnice z Lužné do Libé stojí dodnes pomníček, opěvující hrdinství dvou strážmistrů v boji s agenty cizích rozvědek...

Zastřelen 11. dubna 1948

Vzápětí se Jan Anděl rozhodl, že s těhotnou manželkou a dvěma dětmi také odejde na Západ. Odchod naplánoval na 11. dubna 1948 – a shromáždil velkou skupinu uprchlíků, která čítala asi 21 lidí. Byli v ní například Andělovi přátelé ze zahraničního odboje Ludevít Veselý a Jan Veselý, dále někdejší partyzáni ze Slovenska a další přátelé s rodinami. Jan Anděl zvolil, nejspíš poněkud lehkomyslně, podobnou trasu jako při předchozím přechodu.

Uprchlíci se setkali u Labutího jezírka ve Františkových Lázních a společně postupovali kolem koupaliště Jadran a dále lesní cestou mezi rybníky. Když vyšli z lesa, měli přejít silnici a kolem vesnice Libá projít do Německa. Na silnici na ně však čekali příslušníci SNB, kteří je zadrželi.

Blažena Andělová-Baborová vzpomíná: „Byli jsme velká skupina, včetně asi šesti dětí. Rodiče nám nevysvětlovali, kam jdeme – vzpomínám si, že jedné malé holce řekli, že se jde na ryby, a ona potom prohlašovala, že na ryby už víckrát nechce… Musel nás udat někdo, kdo věděl, kudy táta půjde. Esenbáci se najednou objevili, rozsvítili a křikli: ,Stát!‘ Řekla bych, že táta musel jednoho z nich poznat, že převáděl, když měl ten dotyčný službu, a že to s ním měl domluvené i tentokrát. Podle výslechových spisů se otec obrátil a řekl mu: ,Ty…!‘– prostě ošklivé slovo, já je opakovat nebudu. A snad se na něj vrhl, ale nic mu neudělal, protože i ve spise je uvedeno, že táta měl pistoli, ale nebylo z ní vystřeleno. Nevím, proč esenbák vystřelil, ale táta to dostal rovnou do srdce a jednu ránu do kotníku, byl na místě mrtvý. Zdá se mi, že tátu ten pohraničník zastřelil, aby se zbavil svědka – člověka, kterému předtím pomáhal.“

Podle archivních dokumentů se událost odehrála tak, že se Jan Anděl stal obětí náhody, selhání jednoho ze strážmistrů – nikoli toho, s nímž se dostal do potyčky. Ve Zprávě o zatčení stojí, že „Anděl (se) za pomoci dvou mužů vrhl se slovy: ,Ty k...o,‘ na strážmistra Řezáče, při čemž pravděpodobně držel pistoli. Strážmistr Řezáč, který v pravé ruce držel samopal, snažil se levou volnou rukou odraziti Anděla. Když spatřil strážmistr Lébr, že strážmistru Řezáčovi hrozí nebezpečí odzbrojení, vypálil směrem na útočící muže dávku ze samopalu. Po tomto výstřelu Anděl ihned klesl k zemi a s ním současně i strážmistr Řezáč.“

Potrestání uprchlíků

Zápis i líčení Blaženy Baborové naznačují, že pokud s převaděčem Andělem někdo spolupracoval a nyní ho zradil, byl to spíš strážmistr František Řezáč – střílel však druhý ze zasahujících esenbáků Jiří Lébr, který svou zmatenou střelbou zabil Anděla a vážně zranil i svého kolegu. Policejní záznam rovněž uvádí, že uprchlíky udal dělník z Františkových Lázní Ivan Georgiev. Ať už se událost stala jakkoli, Jan Anděl byl mrtev na místě. Ostatní zadržené uprchlíky odvezli příslušníci SNB do vyšetřovací vazby v Chebu, děti se dostaly na pár dní do budovy jeslí a mateřské školky.

Janova manželka Pavla Andělová skončila ve vazbě. Pro její dceru Blaženu si za pár dní přijela kamarádka Ema Hladíková s rodiči. Syna Jana se ujala teta ze Slovenska, u které zůstal po celé dětství – do Čech se vrátil až po vyučení. Pavlu Andělovou policie propustila asi po dvou měsících, záhy porodila holčičku a také ona se ubytovala u rodiny knihařů Hladíků ve Františkových Lázních. Ostatní zadržení byli za pokus o přechod hranic odsouzeni k trestům kolem jednoho roku vězení. Zanedlouho zatkla Státní bezpečnost pro změnu Hladíkovy, přátele Andělových, patrně také za převádění lidí přes hranice...

Blažena Andělová-Baborová se vyučila hodinářkou. V roce 1957 se vdala a krátce po sobě se jí pak narodily dvě dcery. Našla si zaměstnání v lázeňském zařízení ve Františkových Lázních, vystudovala večerní ekonomickou školu a pracovala jako účetní jednoho z lázeňských středisek, odkud v únoru 1990 odešla do důchodu. Pavla Andělová zemřela po těžké nemoci v roce 1969 ve věku osmapadesáti let.

Případem zastřeleného Jana Anděla se po pádu komunistického režimu zabýval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 2003 bylo vyšetřování ukončeno a případ odložen ad acta.


Paměť národa

Příběh Blaženy Andělové-Baborové a její rodiny zaznamenali dokumentaristé neziskové organizace Post Bellum pro sbírku Paměť národa. Ta je dostupná na www.pametnaroda.cz jako archiv pamětníků. Paměť národa uchovává vzpomínky pro budoucí generace díky soukromým dárcům a podporovatelům z Klubu přátel Paměti národa, kteří pravidelně přispívají drobnými dary. Připojit se můžete i Vy. Děkujeme!


 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud