Pozdě večer 11. dubna 1948 vyrazila z Františkových Lázní skupina asi dvaceti lidí. Chtěli se tajně dostat z komunistického Československa do Bavorska. Převést je měl válečný veterán ze západní fronty Jan Anděl (1911-1948), s nímž šla do exilu i těhotná manželka Pavla, syn Jan a dcera Blažena. Na silnici nedaleko obce Kammerdorf čekali na uprchlíky příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB). Zadrželi je – a Jana Anděla při potyčce zabili. „Tátu zastřelili. Někdo ho musel udat, protože už na nás čekali. Nebylo to ještě ani na hranicích, zbývaly tak dva kilometry. A přesto dobře věděli, kudy půjdeme,“ vzpomíná Blažena Baborová, za svobodna Andělová – tehdy jí bylo třináct let.
Ze Slovenska přes Dunkerque do Plzně
Blažena Andělová se narodila 7. února 1935 nedaleko slovenské Nitry. Válku prožila s matkou Pavlou Andělovou (a později i s mladším bratrem Janem) v dosti chudých poměrech. Nejdřív všichni obývali domek v obci Ivanka, později se přestěhovali do vesničky Párovské Háje – k tetě, která se již starala o Blaženina malého bratra. V Párovských Hájích začala Blažena chodit do jednotřídky v místní škole, a vzpomíná, že měla „nejhezčí dětství“ – do vsi prý těžká doba příliš nedoléhala.
Jinak na tom byl její otec Jan Anděl, původním povoláním obuvník u Bati. Roku 1939 odešel přes Polsko za hranice, aby se zapojil do bojů proti nacismu. Rodina o něm do května 1945 neměla téměř žádné zprávy. Podle archivní dokumentace, kterou pro Paměť národa a Ústav pro studium totalitních režimů zpracovala Eva Palivodová, vstoupil Jan Anděl ve Francii do cizinecké legie. Absolvoval výcvik v Sidi Bel Abbès a stal se legionářem v alžírském městě Saída.
Příběh Blaženy Baborové vyprávěly Příběhy 20. století Českého rozhlasu Plus
Když vypukla válka, přeřadili ho k československým jednotkám – nejdříve k 1. pěšímu pluku v Agde, poté k 3. pěšímu pluku, nakonec sloužil u 1. dělostřeleckého pluku. Po kapitulaci Francie odjel na lodi Viceroy of India do Velké Británie, kde byl zařazen do dělostřeleckého oddílu. V červnu 1944 byl převelen k motostřeleckému praporu, s nímž se zapojil do bojů u obleženého Dunkerque. Do vlasti se vrátil v květnu 1945, získal několik vyznamenání, mimo jiné za chrabrost.
Národním správcem v hotelu Biedermeier
Po válce už Jan Anděl nechtěl žít na Slovensku a usadil se v západočeských Františkových Lázních, kam za ním v listopadu přijela manželka s dcerou a o něco později i syn. Po vyhnání tamních Němců vedli manželé Andělovi ve městě hotel Biedermeier, ve kterém se se stal Jan Anděl národním správcem.
V domě žili američtí vojáci, po jejich odchodu sloužil jako sezónní ubytovna pro lázeňské hosty. Hotel byl menší, nabízel jen asi sedm pokojů, hosty přitahovala restaurace s terasou a rozsáhlá zahrada, kde se slunili na lehátkách. Večer se na terase pořádaly taneční zábavy. Andělovi obývali malý byt v prvním patře.
Někdejší voják Jan Anděl se dobře vyznal v krajině západočeského pohraničí. Přesně nevíme, jak se s ní seznámil, ale už před komunistickým pučem převedl přes hranice služebnou, která měla být jako Němka odsunuta do sovětské zóny okupovaného Německa, ale chtěla se dostat na území pod americkou správou. „S převratem v únoru 1948 se táta nemohl smířit. Byla jsem malá holka, ale viděla jsem, že jako západní odbojář nemůže přijmout, že se v Československu dostali komunisté k moci,“ vzpomíná Blažena Andělová-Baborová.
Nejdřív Jan Anděl pomohl v emigraci svým přátelům a známým – účastníkům domácího i zahraničního odboje, kteří se v nových poměrech cítili ohroženi. Několik jich přijelo do hotelu Biedermeier, kde se ubytovali a odkud je pak Anděl 25. března 1948 odvedl do Bavorska. Šli z Františkových Lázní kolem obce Libá, cestou je však u dvora Sorkov zadrželi dva strážmistři SNB Josef Hadáček a Jan Vídeňský. Tehdy je Jan Anděl přemohl, odzbrojil a cestu „přes čáru“ úspěšně dokončil. Jednoho esenbáka zranil – a u silnice z Lužné do Libé stojí dodnes pomníček, opěvující hrdinství dvou strážmistrů v boji s agenty cizích rozvědek...
