Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

V těsném závěsu za Finskem. Česko je podle cizinců druhou nejlepší zemí pro život s rodinou

V těsném závěsu za Finskem. Česko je podle cizinců druhou nejlepší zemí pro život s rodinou

České republice patří druhá příčka ve srovnání zemí, kde se nejlépe daří cizincům, kteří sem odejdou za prací s celou svou rodinou. Před ní se podařilo dostat už jen Finsku, které vyniká zejména kvalitním vzdělávacím systémem.

Pokud lidé, kteří mají rodinu, vycestují za novou pracovní příležitostí do zahraničí, první z otázek, které si kladou, se týká jejich dětí. Bude se jim tam líbit? Jaké jsou místní školy a školky? Jak kvalitní je zdravotnictví? Jaké možnosti země nabízí pro využití volného času?

Průzkum mezi cizinci, kteří dlouhodobě žijí i s rodinami v zahraničí, nedávno provedla společnost InterNations, která v každé zemi vyzpovídala nejméně 31 osob. Oslovení cizinci do hodnocení podmínek pro budování rodiny zahrnuly nejrůznější kritéria od kvality vzdělávání, dostupnosti školek až po bezpečnost dětí.

Česká republika mezi hodnocenými zeměmi zabodovala. Umístila se na druhé příčce hned za Finskem, když ze sebou nechala státy, jako je Rakousko nebo další skandinávské země, které v podobných žebříčcích tradičně zaujímají přední příčky.

Podívejte se na 19 nejlépe hodnocených zemí, které nabízejí cizincům nejlepší podmínky pro život s dětmi:

19. Jižní Korea

Jižní Korea v poslední době zlepšila vzdělávání pro děti, a umístila se proto na 19. místě. „47 % oslovených cizinců, kteří žijí v Jižní Koreji, považují tamní vzdělávací systém za excelentní. V loňském roce si to myslelo jen 22 %,“ píše se v hodnotící zprávě.

18. Mexiko

Mexiko v žebříčku vyniklo tím, že rodinám poskytuje dobré možnosti, jak vhodně skloubit pracovní život s rodinným. Oslovení cizinci si pochvalovali to, že můžou se svými dětmi trávit víc času.

17. Filipíny

Filipíny patří mezi země s nejlepším hodnocením vzdělávacího systému a přívětivým přístupem k rodinám s dětmi.

16. Singapur

Singapur z hodnocení vyšel jako bezpečné místo, kde se daří rodinnému životu. Na stranu druhou dát dítě do školy je tu drahé, jako málokde na světě.

15. Jihoafrická republika

JAR je podle průzkumu jednou z nejlepších zemí, kde se dá najít široké spektrum volnočasových aktivit pro děti.

14. Lucembursko

Cizinci žijící v Lucembursku si nejčastěji stěžovali na podprůměrné služby ve školství. Problémem může být také nedostatek míst ve školce. Naopak zemi vyzdvihovali jako jedno z nejbezpečnějších míst pro život s dětmi na světě.

13. Nizozemsko

Dát letos dítě do školky je v Nizozemsku menší problém než v loňském roce. Podle cizinců, kteří tu žijí, se zlepšila i kvalita vzdělávacího systému celkově.

12. Polsko

Polsku se podařilo v žebříčku zabodovat hlavně kvůli levným školkám a relativně kvalitnímu školství.

11. Francie

Francouzi milují svůj jazyk a dávají si záležet i na jeho výuce. Téměř 40 % oslovených cizinců si pochvalovalo, že jejich děti mluví francouzsky, a dokonce 60 % je přesvědčeno, že naprosto excelentně.

10. Německo

Německo nabízí lehce dostupné a vysoce kvalitní vzdělávání, ale i tak cizinci žijící v zemi posílají své děti raději do mezinárodních škol. Jen 7 % oslovených rodičů nechá děti chodit do „německých“ škol.

9. Belgie

Belgie si devátou příčku zasloužila hlavně kvůli „zlepšením v dostupnosti školek a škol“.

8. Taiwan

Země získala hodně bodů v kategorii dětské bezpečnosti a také obecně za vstřícný přístup k rodinám s dětmi.

7. Austrálie

Austrálie je prý naprostou špičkou, co se týče možností pro trávení volného času s dětmi.

6. Norsko

Norsko si od loňského roku polepšilo o 11 příček. Důvodem je podle oslovených hlavně zlepšení dostupnosti školek.

5. Švédsko

Švédsko si od posledního hodnocení pohoršilo od dvě místa kvůli zhoršení kvality vzdělávacího systému. „Může to mít souvislost s pokračující krizí ve švédském školském systému, která trvá už několik let,“ píše se ve zprávě.

4. Rakousko

Vítěz loňského roku Rakousko se propadl o tři místa. Cizinci se nejčastěji stěžovali na zhoršení v oblasti školství.

3. Izrael

Izrael nabízí dostatek míst ve školkách. „84 % oslovených lidí je s rodinným životem obecně v Izraeli spokojeno,“ uvádí se v hodnocení.

2. Česká republika

Česko by mohlo nosit označení „skokan roku“. Polepšilo si totiž hned o dvanáct příček, loni skončilo 14. Může za to podle cizinců, kteří v tuzemsku žijí, zlepšení v kvalitě vzdělávacího systému.

1. Finsko

Na adresu Finska nepadla žádná výtka. Země vyniká především kvalitním vzdělávacím systémem. 70 % oslovených cizinců uvedlo, že kvalita vzdělávání je ve Finsku excelentní.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1